Nebyl jsem v Alze od dubna a zdá se, že se od té doby lecos změnilo.

Se spolužačkou z gymplu, říkejme jí třeba "A", jezdím autobusem moc rád. Krom toho, že má moc pěknou maminku, která s ní chodí na nádraží, se vždycky dozvím něco, z čeho sestavím trhák.

Vždycky když si už už myslíte, že by měl na blogu přibýt nový článek a ono nic, je za tím obvykle nová Logoutova technická hračka. Je tomu tak i tentokrát.

Co se začne, má se dokončit. Proto tak tedy teď činím i s tímto dvojdílným článkem o GCALDaemonu.

Tedy i pro jednotlivce terminálem doposud nijak nezasažené. Doufám. Vím – je to ambiciózní – ale rád bych napsal článek tak, aby ho pochopil každý, i ten kdo by v originálním návodu mohl tápat.

Málem jsem na něj zapomněl. Najednou byl ale těsně za mnou a hlasitě zařehtal.

O tom, že čtenářská základna tohoto nejiridiovějšího blogu na českém internetu není žádný abstraktní pojem svědčí mimo jiné i první sponzorský dar, který autor tohoto blogu (tedy já – Iridiový Lamer Logout) obdržel.

V době kdy všichni upgradují svoje PowerPC Macy na nové, moderní a úžasné Intel-powered stroje, já si – věrný své pověsti – pořídil downgrade.