Evoluce desktopové platformy PowerPC se zastavila na páté generaci. Po skvělé třetí generaci, která vlastně byla evolučním vítězstvím mobilního procesoru na desktopech, přišla generace čtvrtá, která už spíše než jasnou výpočetní dominanci přinesla rozpaky. V roce 2000 totiž se totiž na trhu objevila zpotvořenina zvaná Pentium 4 a najednou mohl Intel nabízet zákazníkům několikanásobně vyšší čísla u něčeho, o čem se domnívali, že udává výkon procesoru. Konkurence v podobě PowerPC procesorů řady 74xx od Motoroly (Freescale) se díky úplně jinému designu do takovýchto čísel škrábala jen velmi pomalu: Pentium 4 s jádrem Wilamette dosahovalo v listopadu 2000 frekvence až 1.5GHz, ve stejné době PowerPC 7400 končilo na 500MHz. I když lze na mnoha testech dokázat, že frekvence procesoru neznamená vždycky to, co si o ní běžný uživatel myslí, marketingově je to skvělý tah. Třikrát větší číslo prostě musí znamenat lepší procesor. Prostě musí.

Trvalo to opět poněkud déle, než bych chtěl, ale je to tady – nový el-Kást, tentokráte plný šumu a Atari.

Šum jsem se pokoušel potlačit, ovšem záběry počítače samotného se ukázaly jako nevyčistitelné, takže jsem nakonec odšumil jen ty scény, kde jsem vidět já.

I když to tak na první pohled nemusí vypadat, i tak obyčejná věco jako hrnek na kafe hraje v lidském životě zásadní roli.

V rámci příprav na natáčení dalšího el-Kástu (již brzy ve vašich iTunes) jsem se pokoušel vytvořit nějaké obrázky pro Atari Portfolio. Bohužel jsem zjistil, že pro tento jediný relativně úspěšný klon PC z produkce Atari je toho poskrovnu.