Člověk je tvor líný. Směnný obchod byl časem nahrazen výměnou zboží za nějakou obecně přijímanou jednotku, která byla dále volně směnitelná za zboží. Při představě, že vyrazíte-li na rodinný nákup, musíte s sebou táhnout stádo dobytka je jistě nabíledni proč se tak stalo.

Nicméně člověk je tvor línější a línější, a tak si vymyslel bezhotovostní platby. Máte u sebe malou plastovou kartičku, která v podstatě představuje všechny vaše peníze a když chcete platit, dáte kartičku do čtečky a ony se vám nějaké ty chechtáky z vašeho účtu odečtou. Nikdo vám takhle nemůže peníze na ulici ukrást, vždy máte přesně, nezdržujete se tudíž s nějakým hledáním drobných a hlavně nemusíte nosit nepohodlnou drobnými naditou prkenici.

Bohužel ještě pořád žijeme v digitálním pravěku, a tak se velmi často stává, že když přijdete na řadu u kasy v nejmenovaném, brzy končícím supermarketovém řetězci, uslyšíte: "Technik na pokladnu deset, technik na pokladnu deset – nejdou terminály" Prodavačka si vás po pětiminutovém čekání, než jí z minitiskárny vyjede lístek "Chyba spojení" prohlédne pohledem "Proč lezeš do krámu když nemáš peníze ?" a důchodce ve frontě za vámi brblá cosi o tom, že když on za Marie Terezie kupoval kozí kožky, tak měl vždy dublonů u sebe dost. Ve frontě už je pár desítek nespokojenců a proto nakonec nezbyde než zdržet ostatní ještě víc, vzít kartu a jít k bankomatu za rohem.

Zůstává pravdou, že dnes nemá smysl se ještě na bezhotovostní placení v běžných obchodech spoléhat. Dokud bude transfer údajů z terminálu posílan po zabezpečených poštovních holubech a obchod nebude nucen za funkčnost terminálu ručit po celou otevírací dobu, je asi třeba nosit u sebe pořád dost peněz. Prostě pravěk.