Pohodlně jsem se usadil do křesla, nalil si do hrnku mléko, nažhavil svůj jablečný kompot a než začne v televizi sci-fi film, který mám v plánu sledovat, musím prostě vyprodukovat pár desítek byte textu. Co mě k tomu nutí ? Tato konverzace, jejímž jsem měl tu čest být na ICQ jednou stranou (částečně zkráceno z důvodů vypuštění osobních údajů):

XXXXXX: to ja delam pozvanku na reinstalacni party
Logout: reinstalacni party ?
XXXXXX: no... poprve chci reinstalovat pc cika.. pac uz to blbne a netroufam si sama
XXXXXX: vsechno uz mam zazalohovany
Logout: aha. vlastne vy musite reinstalovat obcas system
XXXXXX: 8o) obcas no... ja uz 2 roky mam jeden 8o)
Logout: a to je moc ?
Logout: ja nevim, v pocitacich se nevyznam
XXXXXX: to jo 8o) pry po roce max se to ma
Logout: aha
Logout: o tom si budu muset zjistit neco vic


Nejdřív malá historická exkurze: Kdysi dávno a není to vlastně ani tak dávno se začaly počítače probíjet do našich domácností. Byly malé a podle dněšních měřítek nevýkonné. Výroba tehdy byla drahá a nebyly dostupné dnes běžné technologie. Proto byl v těchto počítačích systém napevno zapsaný v pamětech ROM. Mám na mysli staré dobré osmibity, jako je například ZX Spectrum, Atari 800XL, Commodore 64 a další. Nebylo myslitelné v domácích podmínkách něco se systémem který obsahovaly dělat. Tudíž musel být bez chyb a fungovat. A tak se také dělo.

Pak přišly o něco výkonnější počítače. Měly rychlejší procesory a uměli toho více (třeba IBM PC a compatible) nebo dokonce mnohem více (Apple Mac, Atari ST, Amiga) než osmibity. Díky novějším technologiím bylo u některých z nich poměrně snadné systém změnit, doplnit či vylepšit a tak se také dělo.

Pak uhodil rok 1995 a Microsoft si řekl, že je dobré se posunout na úroveň těchto počítačů. Systém Windows 95 byl plný chyb, stabilní jak jihokorejský parlament při důležitém hlasování. Po předchozích generacích počítačů to byl šok. Funkčnost stejná jako u Apple Mac v roce 1985 ale její udržení vyžadovalo mnohem víc úsilí. Neznám nikoho, kdo by na Windows 95 nenadával. Právě v době Windows 95 a 98 bych tipoval největší rozmach alternativních platforem.

Máme rok 2007. Windows jsou tu stále, v mnohem barevnější verzi. Nicméně na jejich funkčnosti se nic nezměnilo. Jediné co se změnilo je jejich vnímání u lidí. To, na co lidé kteří pamatovali mnohem starší a funkčnější počítače nadávali, nová generace považuje za standard, přpadně za skvělou vlastnost, protože je to "o 10% menší opruz než dřív".

Microsoftu se povedla věc, která se povedla jen v nacistickém Německu a socialistickém táboře. Cílenou a opakovanou propagandou přesvědčili lidi, že "Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla." 90% lidí si dneska myslí přesně to co slečna v onom ICQ hovoru: Koupím si za vydělané peníze produkt, který sám o sobě není schopen trvale fungovat. Je to ale moje chyba. Po jeho nainstalování musím nainstalovat něco, co mě ochrání před viry a spywarem. To je běžné a v pořádku. I tak musím jednou za čas systém smazat a začít znovu. Pochopitelně – jak jinak – tak to vždy bylo a je to správně.

Takovým lidem nezbývá než říct, že to tak není. Počítač tu není od toho abychom sloužili my jemu ale on nám. Auto, které je jednou za čas třeba rozebrat a složit by si nikdo nekoupil. Televizi o které vím, že za rok budu muset investovat čas i peníze do její další funkčnosti, bych také asi nechtěl. Proč tedy chtít takový počítač ?

Až vám příště někdo bude tvrdit, že systém je jednou za rok třeba přeinstalovat, řekněte mu, že to není pravda. Jen si to chce vybrat ten správný systém. Jsou totiž systémy, které není třeba rok ani restartovat a také jsou systémy které běží už 25 let bez reinstalace.