Nekupoval jsem notebook samozřejmě pro sebe. Pracoval jsem v žoldu svého strýce, který se rozhodl sestřenici k Vánocům koupit notebook. Zadání bylo jednoduché: "Pokud možno i se systémem do 15 tisíc." Takto razantně formulované zadání hned na počátku odstranilo ze seznamu kandidátů MacBook Pro, na který chybělo mizerných 42 000 Kč, což je nepochybně škoda, ale nemůže být každý den posvícení.

Navštívil jsem tedy několik webshopů, abych nakonec samozřejmě zvolil ten pro mě nejpohodlnější – CzechComputer.cz, který sídlí na Hájích, což mám co by metrem dohodil. Když vstoupíte na zmiňované stránce do kategorie Notebooky, filtr nastavíte na řazení podle ceny a zobrazíte prvních 18 notebooků, je před vámi těžká volba. Zvláště pokud z blíže nespecifikovaného, neodůvodnitelného a ničím nepodloženého důvodu nemáte ani zrnko důvěry ke značkám typu Acer, Asus či MSI. Výběr se tak značně zjednodušil na Lenovo (které si podle mě zatím nedovolí vyrábět šmejdy, neboť svět sleduje co udělá s dědictvím IBM) a Hewlett-Packard. Druhé jmenované jsem po negativních zkušenostech kolegy z práce (který má navíc několikanásobně dražší model) vyřadil a tak mi zůstalo Lenovo.

Šel jsem na věc zpočátku vcelku logicky a rozhodl se ušetřit oněch 1 200 Kč, které dělí model s Celeronem a DualCore Pentiem. Počítač bude používán na lecos, krom her (ale známe to) a kdyby byl někdy v budoucnu třeba lepší procesor, tak se tam dá skutečně neco pořádného (Diskuse pod produktem odhalila, že CPU je v patici. To také vysvětluje, proč existuje od tohoto notebooku tolik variant.). Nicméně rozhodnutí vzít počítač bez systému a dokoupit Vistu veškeré úspory opět zazdilo, neb jsem si nevšiml, že model s předinstalovaným systémem vyjde o cca 400 korun levněji. Nu, stejně bych systém přeinstalovával, protože nikdy nevěřím tomu, co mi předhodí výrobce a tak jsem si ušetřil práci s mazáním disku.





Volil jsem i proto, že narozdíl od konkurence je prost technických (AMD procesor v notebooku ? pche !), funkčních (např. model od MSI má celou klávesnici, včetně numerického bloku, což lze úspěšně na notebooku považovat za blbost) i designových (rovné linie, nikde nic netrčí) výstřelků.





První věc, které jsem si (jako spokojený uživatel produktů Applu) všiml v negativním smyslu je, že krabice nemá ucho. Nevím jak jsou na tom ostatní modely či výrobci, ale u Apple je to nemyslitelné. Výrobce logicky předpokládá, že krabici neponesete na hlavě, ale v ruce. Bohužel Lenovo tohle nepředpokládá a tak si člověk s takovouhle kisnou podpaží po chvíli připadá jako šimpanz.





Za solidní považuju vybavení porty a sloty. Jak patrno z fotek, notebook má celkem 4xUSB, 1xFireWire, 1xExpressCard, 1xSD, 1xEthernet, zvuk in/out a VGA out. Navíc má ještě na zadní straně modem. O tomhle si můj iBook může nechat jen zdát, USB má polovinu a sloty žádné. A stál skoro 40000 dva a půl roku zpátky. Optická mechanika krom standardních CD a DVD (všemožné kombinace písmen R a W a znaků + a -) čte a píše i na moje oblíbené DVD RAM. Je při práci poněkud hlučnější, ale co se dá dělat – co se točí, to hlučí.





Otevření odhalí standardní notebookovou klávesnici s velkým Enterem, klávesou Fn místo CTRL, čtečku otisku prstů a především lesklý širokoúhlý displej, který má rozlišení 1280x800. Osobně nevím, co vede všechny výrobce k preferování lesklých displejů, zvlášť u notebooku to musí být na škodu. Údajně ale má lesklý displej větší jas a věrnější barvy a i kdyby tomu tak nebylo, má zákazník prostě smůlu, výrobce rozhodl.





Nad displejem se měla vyskytovat integrovaná webkamera, která tam ovšem nebyla, pod krycí nálepkou byl jen plastový výlisek. Zřejmě chyba popisu na stránkách prodejce...





Notebookem jsem se tedy pokochal a bylo na čase ho zapnout. Standardní BIOSový POST test ukázal, že se jedná opravdu o Celeron na frekvenci 1.7GHz, opravdu je uvnitř 512MB RAM a ani 120GB disk není jen výmyslem webshopu. Nadešel čas instalace Visty.
Touto instalací jsem byl překvapen, neboť po dvou restartech nebylo za cca 20 minut co řešit, systém byl nainstalován. Nastala ovšem konfigurační část – systém si spustil benchmark, aby věděl na jakém železe běží a pak spustil či vypnul některé vlastnosti. Dále bylo třeba zapátrat po webu a najít drivery, které jsem očekával v krabici s notebookem, ovšem z nějakého důvodu tam nebyly.

Po této základní konfiguraci se ohlásil systémový aktualizační program a další hodinu se z Internetu tahaly a instalovaly aktualizace.





Co řít k Vistě ? Původně jsem se chtěl rozepsat o něco více, než v zápětí udělám, ale v podstatě k ní není co moc říct po třech dnech zkoušení. Zdá se, že Microsoft konečně udělal systém, který je z uživatelského hlediska tam, kde Mac OS X před šesti lety začínal. GUI je relativně vzhledné (a to i bez Aera, které na daném notebooku v dané Vistě nebylo), systém celkem pochopitelný. Ovšem nezmizel jakýsi druh otravování uživatele, na který člověk u OS X tak rád zapomene. Jeden příklad za všechny: Když jsem ke svému PowerMacu dokoupil BlueTooth dongle od MSI a zapojil ho do USB, objevila se mi v horní liště ikonka BlueTooth. Když jsem na tomto notebooku přepínačem na těle stroje zapnul BlueTooth integrovaný, vyskočilo na mě asi pět informačních bublin, pak se pár minut nic nedělo, načež vyskočilo opět několik bublin a po nich výzva k restartu. Pak se na spodní liště objevila ikonka BlueToothu.

Příjemné je, že GUI se zdá být akcelerováno i když není Aero zaplé, takže pomalé vykreslování oken je nejspíš minulostí. Potěší i sada integrovaných aplikací jako je Windows Live Mail, Kalendář a další. Sice nelze popřít inspiraci ekvivalenty od Apple, ale alespoň že tak. Konečně uživatel nemusí trávit hodiny doinstalováváním úplně základního softwaru.

Rozhodně nespatřuji ve Vistě takové zlo, jak se můžeme leckde dočíst (A jak jsem i sám tvrdil). Je to sice nenažraný systém, uvedenou konfiguraci považuji za naprosté minimum, ale kdybych nedejbože musel přejít na x86 a Windows, neviděl bych dnes rozumný důvod kupovat XP, která jsou na kraji své životnosti.