Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Deset let s PC

Dnes o dárku, který jsem dostal 24.12.1997 k Vánocům.

Dnes to je deset let, co jsem dostal svoje první PC. Necelé dva roky předtím jsem dostal Didaktik Gama. Byl jsem s ním navýsost spokojený, měl jsem devět kazet s hrama a blbnul jsem si po večerech s BASICem. Jenže už to tak chodí, že člověk je vždycky nespokojený s tím, co má a chtěl by něco jiného. Když jsem se v půlce roku 1997 odhodlal zavolat do Proximy, na níž jsem našel kontakt v půjčeném ZX Magazínu a chtěl jsem po nich disketovou mechaniku, dozvěděl jsem se, že už dávno s osmibity nemají nic společného a pojal jsem podezření, že jsem poslední majitel Didaktiku Gama na světě.

Když jsem v půlce listopadu 1997 v jindřichohradeckém bazaru uviděl za nějakých dva a půl tisíce SAN-16 od maďarské firmy SAN MICROSYSTEMS. Jak název napovídá, šlo o 286ku a já jsem nedal pokoj, dokud mi jí rodiče k Vánocům nekoupili.

Minulý týden, když jsem hledal úplně něco jiného, našel jsem svoje desky s nápisem „POČÍTAČE“ napsaný pevnou rukou čtrnáctiletého dítěte a na tento počítač jsem si vzpomněl. V deskách jsem našel vytisknutý screenshot z M602, který „odhaluje“ parametry mojí tehdejší PeCe:

  • Pocitac: PC-AT
  • BIOS: Phoenix Technologies Ltd.
  • Datum BIOSu: 01/15/88
  • Procesor: 80286
  • Koprocesor: —
  • Zakladni pamet: 640K
  • Rozsirena pamet: 384K
  • Video adapter: HERCULES INCOLOR
  • Seriove porty: 1
  • Paralelni porty: 1
  • Operacni system: DOS 5.0

Mám i vytištěný report z Norton Utilities, který říká, že v počítači je disk s kapacitou 42 661 888 bajtů, z nichž je 15 161 344 obsazeno.

Tento počítač jsem dostal v době, kdy můj kamarád ze základky měl už půl roku nějaké Pentium, kdy byly na světě Windows95 a Apple vydal svůj PowerMacintosh G3, který ho vrátil zpět do hry. Na dobu kdy jsem ho dostal byl beznadějně out. Byl to skoro metr dlouhý desktop s masivním pákovým vypínačem a ocelovým větrákem ve zdroji, který po zapnutí zvládl odfouknout dvousetstránkovou učebnici češtiny. Navíc někde v kabeláži monitor – počítač (mimochodem monochromatický desetipalcový monitor od Amstradu, zobrazoval oranžově) byla zrada, která způsobovala, že se musel počítač několikrát zapnout/vypnout, než naskočil obraz. To se nelíbilo našemu jističi a tak po druhém, třetím přehození zapínací páky rezignoval. Později jsem zjistil, že stačí několikrát vypnout a zapnout jen monitor a vše bylo v pohodě.

Jak jsem napsal výše, stroj byl totálně out. Nijak mi to ale nevadilo – i když po všech stránkách byl lepší i ten Didaktik – měl barvy a měl jsem k němu desítky her (zatímco na PeCi jsem měl jen sestavu North vs South, Prince of Persia a F19), tak jsem byl nadšený, že mám „velký“ počítač.

Na tomhle počítači jsem se naučil „kouzla“ TurboPascalu (TurboBasic nemel graficky driver pro Herculese a QBasic nemel kompilator, nesel udelat .exe) a po roce jsem pri prilezitosti upgradu na 486DX2 prodal Didaktik. Pak jsem se ocitl ve standardním písíčkářském kolotoči upgradů a nadávání na Windows.
V roce 2001 jsem provedl nákup nové PeCe. Pamatuju si zcela jasně, jak jsem za 25 až 30 korun na hodinu dělal všemožné práci v restauraci-hotelu-bistru poblíž zříceniny hradu Landštejn. Od opékání klobás, přes hlídání parkoviště, mytí nádobí po výrobu dřevěných stolů. Denně patnáct (z babiččiny chalupy jen pět) kilometrů na kole tam a patnáct zpět. Za celé prázdniny jsem vydělal nějakých třináct tisíc korun (nebyly výjimkou víkendové 18tihodinové šichty) a když se k tomu přičetlo jedenáct tisíc za prodej předchozí konfigurace počítače, dostal jsem se na celkem solidní sestavu. Ve stejném roce jsem ovšem někdy v říjnu opět koupil Didaktik a v prosinci navštívil ZlínCon. Tam jsem viděl věci, ze kterých šla hlava kolem. Spousta Specter a na nich neuvěřitelné zázraky, +Gama a jeho Amiga a Shrek a jeho militantní antiPC názory.
Tím pro mě upgrady PC skončily.

V roce 2004 jsem úplně přešel na Linux a najednou můj zastarávající hardware opět úplně postačoval. Téhož roku mi +Gama daroval Macintosh LCII a během dvou let jsem to dopracoval až ke svému iBooku a PC šlo z domu. I když PC, respektive platformu Windows považuju za naprostou zcestnost (PC mělo skončit v éře DOS 6.22, neboť to byl opravdu spolehlivý a funkční systém), přepadla mě v souvislosti s desetiletým výročím PC u mě doma tak trochu nostalgie a chtěl jsem si prostě zavzpomínat…