Tentokráte byl důvodem vytáhnutí PC ze skříně (mimochodem, jedná se o nejhezčí PC v celé PC historii) školní projekt do předmětu Unix. Se sličnou slečnou vyučující jsem se dohodl na tom, že nebudu v pondělí ráno vstávat v 7:00 a od 8:00 sedět mezi spolužáky jen proto, abych se dozvěděl záludnosti příkazu ls. Jsou prostě věci, které odmítám dělat, a pondělní ranní vstávání je jedna z nich.

Nicméně je třeba předložit důkaz místo slibů a tak jsem si vybral projekt, který když odevzdám, budu uznán za Unixu znalého a dostanu kýžené dva kredity. Zvolil jsem Linux From Scratch, protože jsem si vždycky chtěl něco takového zkusit a teď jsem motivován školním hodnocením to někam dotáhnout.

Jsa povýšen nad neperspektivní technologie, nemám ve svém běžném počítači procesor kompatibilní s mainstreamem a Linux by u mě taky člověk už pár let jen těžko hledal. Linux From Scratch ale tak nějak předpokládá, že máte stroj, kde lze překládát a zkoušet to, co si vytvoříte a mě rozhodně mohutné crosskompilační opruzy nepříjdou nijak sexy. Proto jsem tedy oprášil Compaq iPaq s 550MHz Pentium III procesorem, 512MB RAM, 60GB HDD a začal instalovat Linux.

Když jsem s Linuxem kdysi začínal, byla žhavá novinka RedHat 6.1 a svět pomalu přicházel na chuť kernelu ve verzi 2.2. Pak jsem zhruba tři roky používal Mandrake. V roce 2003 mě osvítilo Zilogovo učení a na svém dvouprocesorovém Pentiu jsem zjistil, že jedině Debian s ručně skompilovaným kernelem je to pravé. Po drobné, zhruba půlroční epizodce s FreeBSD jsem byl přesvědčen Polem o výhodách Slackware. Ten vesele protékal mým procesorem až do doby, kdy jsem Linux/x86 opustil jako hlavní platformu nadobro.

Zatímco já objevoval krásy průhlednosti Docku a užitečnosti Exposé, svět Linuxu se nezastavil a moderní trendy diktují používání distribucí, které jsou šířeny přímo ve formě zdrojáků. Občas se z těch či oněch důvodů u mě doma nějaké to PC vyskytne a když jsem se o zdrojákové distribuce začal zajímat, zjistil jsem že se sice říká "zdrojákové distribuce", ale každý tím myslí Gentoo. V roce 2006 jsem si poprvé Gentoo přeložil na nějakém 350MHz Pentiu II, které jsem vyškrábl ze zbytků za ledničkou. Po několikadenním čtení dokumentace, upravování různých konfiguračních souborů jsem se dobral až k závěrečnému rebuildu a následné instalaci (=kompilaci) programů. Za nějakých 14 dní jsem měl funkční desktop a zároveň div ne pocit, že jsem si ten počítač sám zbastlil z jednotlivých tranzistorů.



Pak to ale přišlo. Tritol, člověk který Linux používal snad ještě před Linusem Torvaldsem, mi řekl, že existuje Source Mage Gnu/Linux. Když se ke mě opět dostalo nějaké to PC, tentokráte Athlon XP (1600MHz), dal jsem SMGL šanci a byl jsem překvapen hned celou řadou věcí:

1. SMGL má krásný textový instalátor srovnatelný s tím, který znám z Slackware, Debianu, nebo dříve z RedHatu. Žádný "opruz" v konzoli, ale pěkná a přehledná textová menu, ve kterých člověku stačí průměrná znalost angličtiny aby se dobral toho, co potřebuje.
2. U Gentoo mě hrozně irituje fakt, že musím nakonfigurovat USE flagy globálně při instalaci. To znamená projít seznam několika desítek flagů, přečíst si a pochopit co znamenají a dopředu vědět, jestli se mi někdy budou hodit. To vše ve chvíli, kdy chci mít co nejdříve provozuschopný systém. SMGL se naproti tomu u každého programu ptá, které věci chcete použít a u každé případné závislosti stručně jednou větou vysvětlí k čemu je. Následně je na člověku který kompiluje, aby se rozhodl. Tedy žádné "aalib alsa -qt2 -qt3", ale hezky "Program XYZ optionaly requires QT2 for better integration with KDE. Do you want to cast it ? [y/N]". Tohle nemusí samozřejmě každému vyhovovat, ale mě to sedlo ihned.
3. Terminologie okolo SMGL. Celé SMGL je pojato kouzelnicky. Jsou v něm termíny jako "cast", "spell", "sorcery" a další. To má mimo jiné výhodu, že na rozdíl od neutrálně laděných příkazů v Gentoo si člověk dobře zapamatuje že takový příkaz existuje a nezapadne mu mezi desítky podobných. Vůbec nezmiňuji fakt, že většina příkazů jsou pochopitelně velmi mocné utility, se kterými je možné dělat spousty věcí.
4. Skvělá IRC komunita. Neměl jsem nejmenší problém s jakoukoliv otázkou či problémem, ať byl sebehloupější (a ze začátku jich pár bylo). Na IRC kanálu, který lze zjistit z webu SMGL jsou přítomni i autoři a zdá se, že mají téměř nekonečnou trpělivost.

Nejlepší Linux je podle mě tedy Source Mage GNU/Linux. To, jak bezproblémově se instaluje a funguje (20 minut úvodní instalace, pak několik desítek hodin rebuild celého systému a tři dny do stavu s funkčním GUI, to vše na půlgigahertzové vykopávce.) by skutečně mohla být magie, jak tvrdí autoři. Po letech hledání takové distribuce jí definitivně mám.

Standardní screenshot čerstvě nainstalovaného systému najdete tady.

Keywords: Linux, Pentium, SMGL, Source Mage, GNU, RedHat, Debian, Slackware, Gentoo, instalace, kompilace, IRC