Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

BrainStorm

Po roce 1989 podle mě vzniklo tak málo dobrých (=opakovatelně koukatelných) filmů, že by člověk k jejich spočítání nevyužil ani všechny prsty jedné ruky. O to příjemněji jsem byl překvapen tím, co jsem včera viděl na ČT1. Dokonce jsem byl překvapen tak příjemně, že jsem kategorii Music přejmenoval na Culture a přináším vám následující blábol.Když bych měl jmenovat novodobé (tj. porevoluční) filmy, na které jsem ochoten se kdykoliv podívat znovu, není ten seznam nijak dlouhý: Obecná škola, Akumulátor 1, Kolja a Václav. Víc opravdu dobrých filmů, tj. filmů srovnatelných se světovou tvorbou, nejen trapných pseudokomedií vezoucích se na retro-vlně, opravdu nenacházím (už jen fakt, že si nemůžu na další vzpomenout je znakem, že nebudou nic moc).

Proto jsem byl včera překvapen televizním (!) filmem BrainStorm. Režie Jiří Strach (kterého jako herce moc nemusím, jako režisér prozatím dobré), scénář Mark Epstein, v hlavních rolích Ivan Trojan, Radoslav Brzobohatý a Ivana Chýlková.

Děj filmu pojednává o rozvedeném psychologovi (Ivan Trojan), který má dvě děti a mladou přítelkyni. Splácí dvě hypotéky, rekonstruuje dům a je strašně unavený. Do toho všeho mu jeho bratr svěří nemocného otce (Radoslav Brzobohatý), který po mozkové mrtvici už několik let nepromluvil souvislou větu, je málo pohyblivý a vůbec i jinak překáží. Je proto brzy umístěn do léčebny pro dlouhodobě nemocné, kde je jasně od prvního okamžiku vidět, že se k pacientům chovají jako ke skladovanému zboží. To se nelíbí bývalé manželce (Ivana Chýlková) a tak si ho Ivan Trojan po důkladné rozmluvě bere zpět. Aby dokázal manželce, že se o otce stará, objedná na Internetu léky na posílení mozkové činnosti BrainStorm (jinan dvojlaločný, lecitin, atd. :-)).
Poté, co je doručí poslíček (Pavel Liška) dá jeden prášek otci a jeden sám zkusí. Jeho otec se během následujícího dne (kdy Ivana Trojana hrozně bolí hlava a navíc z ničeho nic počítá obstojně z hlavy rychleji než kalkulačka) se otec začne postupně zlepšovat. Večer už sám chodí, čte noviny, mluví ale hlavně – z člověka o kterém celý film všichni tvrdí, jaký to byl celý život tyran se stane milý člověk, který se usmíří se všemi členy rodiny a navíc způsobí, že se všichni začnou usmiřovat mezi sebou. Prášky ale postupně dochází a co víc, zdá, že je nikdo nezná a nikde nejsou…

Víc nebudu prozrazovat, podívejte se sami. Jenom musím říct že film se mi fakt líbíl. Když porovnám s některými „slátaninami“, které se nestydí jít do kin, tenhle film se fakt povedl. Zpracováním, obrazem, hereckým obsazením, vším…