Kylie Minogue jsem nikdy moc neposlouchal. Vím, že existuje, znám jednu či dvě písničky a tím to hasne. Když jsem ale náhodou o víkendu zjistil, že ženský vokál v písni Where The Wild Roses Grow je ona, začal jsem se zajímat víc. A tak jsem našel její poslední album Kylie X.
Přečetl jsem si několik, povětšinou nepříliš příznivých, recenzí a dospěl k názoru, že recenzenti jsou paka, která neumí ocenit pohodový disco-pop.

Nemůžu srovnávat s předchozí tvorbou, protože ta na mě v budoucnu teprve čeká, ale můžu hned na úvod říct, že album hodnotím jako povedené. Nejedná se jistě o revoluční počin, o kterém se bude mluvit ještě za deset let, ale o opakovatelně poslouchatelné album několika skutečnými peckami, což je podle mě to, oč v tomhle stylu běží.

Nebudu hodnotit každou písničku zvlášť, bylo by to zbytečně dlouhé čtení, jen řeknu, že kdybych album sestavoval já, jako první, titulní singl bych asi zvolil jinou věc, než 2 Hearts, protože mi přijde na tuhle pozici málo výrazná. Hned další Like A Drug je mnohem výraznější.

Jako hodnocení je použito moje „ohvězdičkování“ z iPodu, protože to jsem jednotlivým písničkám dával tak, jak jsem je poslouchal a naštěstí iTunes umožňují bezbolestný export. Hodnocení vychází z toho, že na na albu může být (pro mně) jen jedna písnička nejlepší a jen jedna se mi líbí nejmíň. Ostatní jsou mezi tím.

Jak patrno, za naprostou hitovku považuju Speakerphone, zvlášť její text-netext mě hodně zaujal (viz titulek blogpostu). Pravděpodobně jsem ale narušný, protože je to snad jediná věc na albu, o které se nezmiňuje žádná recenze.

Rozhodně můžu poslech vřele doporučit, než se vám podaří sehnat celé album, zatím se koukněte na klip k In My Arms. Rozhodně je na co koukat 🙂