Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

iBook kontra PowerBook

PowerBook mám jen několik dní, přesto si dovolím porovnat ho s iBookem, který jsem měl předtím tři roky. Poté co jsem PowerBook vzal s sebou na dovolenou jako večerní filmopřehrávač, logovač geokeší, vyhledávač hromadného spojení a tweetovač na něj už nějaký názor mám.A řeknu hned ze začátku, že se jedná o mírné zklamání. Proč?

Můj laptop musí mít především tyto vlastnosti:

  1. Malé rozměry a hmotnost
  2. Velká výdrž při provozu na baterii
  3. Kvalitní vybavení (bez)drátovým připojením
  4. Nehlučnost při provozu
  5. V rámci možností odolná konstrukce

Rozhodně na čelní místo mého zájmu nestavím výkon procesoru, grafické karty a další parametry které tolik zajímají současnou „herně-notebookovou“ generaci uživatelů.

Když jsem v roce 2005 hledal laptop který by splňoval uvedené věci, padla volba na iBook. Dvanáctipalcová verze byla nejlevnější 12″ laptop, který jsem na českém trhu našel. V té době byly v módě levné 15″ Acery, které pravda na baterie zvládly běžet maximálně hodinu, ale zato stály kolem patnácti tisíc a to už si mohl dovolit nejeden student vysoké školy. Jelikož mé dva předcházející notebooky byly PowerBook 190 a Toshiba Satellite 1900cs. Rozměr uhlopříčky 12″ mi dokonale vyhovoval (měly ho oba), iBook měl navíc sotva poloviční tloušťku, než tyto dva staříci. Výdrž při provozu na baterie u obou notebooků byla i po deseti letech jejich života zhruba dvě hodiny, takže jsem skutečně nechápal, proč bych měl jít s novým notebookem pod tuhle hranici. iBook mně vyšel na zhruba čtyřicet tisíc a velmi spokojeně sloužil tři roky. Pak ale přišla nabídka, která se neodmítá. Jaký tedy je rozdíl mezi iBookem G4 12″ a PowerBookem G4 12″?

  • Rozměry a hmotnost
    Oba stroje jsou na tom velmi podobně, nicméně PowerBook je přeci jen o několik (desítek) milimetrů menší v každém rozměru. iBook má rozměry 3.43 x 28.45 x 23.01 cm, PowerBook narostl do rozměrů 3 x 27.69 x 21.84 cm. Hmotnost je u PowerBooku o necelých 150g nižší (2.08kg) než u iBooku (2.22kg). Tady tedy PowerBook získává plus.
  • Výdrž baterie
    Výkonnější grafická karta, rychlejší procesor, rychlejší pevný disk. To vše se na výdrži baterie projevuje, nicméně ne tak tragicky, jak bych očekával. Baterie má aktuálně maximální kapacitu o hodnotě 68% stavu kdy byla nová a přesto si troufnu říct, že nabitá by zvládla např. přehrát film z DVD. Při používání notebooku jako psacího stroje pak není problém vůbec, dnes jsem ve škole ověřil, že během devadesátiminutové přednášky klesl stav o nějakých 40 procent, přičemž první půlhodinku jsem byl online přes BlueTooth a mobil. Co se výdrže týče, tak je na tom PB téměř stejně jako iBook, nebo jen o něco málo hůře.
  • (Bez)Drátové připojení
    Můj první iBook měl integrovaný 56kbit modem, 100mbit ethernet a WiFi (AirPort Extreme). Když po třech měsících odešel do věčných lovišť a já díky nedodržení doby reklamace uhádal nový a lepší modem, přibyl na seznam připojovacích možností i BlueTooth. Výbava, která se stala od té doby běžnou součástí všech notebooků, ale tenkrát to ještě tak samozřejmé nebylo.
    PowerBook je na tom co se týče palety možností jak se připojit na chlup stejně. To je na jednu stranu logické, neboť si myslím, že základní desky obou zařízení jsou prakticky shodné, na druhou stranu to ale zamrzí, jelikož už 550MHz PowerBook G4 Titanium měl 1gbit ethernet.
    Největší nevýhodou PowerBooku je ale horší příjem WiFi sítí. V bytě na pražských Hájích, kde bydlím jsem při prostém oskenování iBookem okolí viděl zhruba 12 sítí. S PowerBookem vidím dvě či tři. Zároveň AP, které je ve vedlejším pokoji a jak na MacMini tak na iBooku mělo pochopitelně plný signál, tak PowerBook má jen tříčtvrteční. Nevím, co udělali v Cupertinu výrazně jinak (resp. tuším – kovové tělo laptopu není použito jako anténa, naopak asi signál stíní a karta se nenachází pod klávesnicí ale pod bateríí, to vše se musí projevit), ale tohle je celkem silný nedostatek. Tady má PowerBook velké mínus.
  • Hlučnost provozu
    S iBookem jsem poznal něco, co svět PC notebooků v té době neznal. Stroj naprosto tichý. Procesor, čipset, grafická karta – to vše bylo chlazeno většinu času pouze pasivně a malý větrák se zapínal, jen když teplota procesoru přesáhla 65 stupňů. To v praxi znamenalo, že pokud jsem procesor soustavně nevytěžoval na 100% po dobu delší než dvacet minut, byl iBook potichu (při normálním browsení či hraní hudby teplota málokdy vylezla nad 40 stupňů). Disk s 4300 otáčkami taky nebyl moc slyšet a to ani, když člověk přitiskl ucho na tělo počítače.
    PowerBook má rychlejší procesor, lepší grafickou kartu, je menší, má rychlejší disk a navíc je kovový. Tohle všechno způsobilo, že je ve výsledku hlučnější: Předně – disk s 5400 otáčkami je prostě slyšet i při běžné vzdálenosti hlavy od notebooku. Dále se výkonnější komponenty hřejí více (i s novou teplovodivou pastou na procesoru a teplovodivou páskou na čipsetu a nVidii mají tyto komponenty po chvíli provozu přes 40 stupňů, grafika pak téměř vždy přes 50). To v kombinaci s hliníkovým pláštěm, který vede lépe teplo způsobovalo, že se někteří lidé při 65 stupních popálili a proto Apple počínaje MacOS 10.3.2 snížil teplotu pro spínání větráku na něco přes 50 stupňů, takže větrák zapíná a vypíná pořád. Naštěstí jsem díky Haničce sehnal program, který umožňuje nastavit teploty pro sepnutí větráku. Stačilo tak o několik stupňů zvednout spínací hodnoty a stroj je hned tišší. Nicméně proti iBooku má pořád jasné mínus.
  • Odolnost konstrukce
    iBook vzdor tomu, že jej většina považuje za křehký bílý doplněk moderní slečny a ne za skutečný počítač, něco vydrží. V době, kdy jsem vážil přes sto kilo jsem se po zavřeném notebooku jednoho rána omylem prošel. Vydržely to jak plasty, tak LCD, na kterém sice při úplně tmavém obrazu byl vidět flíček v místě, kde se fólie odrážející podsvícení zprohýbala, ale jinak se mu nestalo nic. Zároveň jsem oceňoval geniální uchycení displeje, které sice znemožňovalo narozdíl od G3 iBooku či titanových PowerBooků vyklopení do jedné roviny s tělem laptopu, ale proti těmto pantům mělo neuvěřitelnou výdržnost. Viděl jsem notebooky, které po roce nedržely polohu, nebo měly po pár letech popraskané panty, tady se ale nic nestalo.
    PowerBook má velmi podobný systém uchycení displeje. Dnes mají stejně uchycený displej MacBooky. Bohužel musím konstatovat, že u PowerBooku displej neklade takový odpor otevírání a tak třeba při jízdě autobusem po D1 se mi více a více otvírá a je to třeba čas od času korigovat.
    Naproti tomu je ale z větší části kovový, což mu dodává dojem ještě větší bytelnosti, než jaký budí iBook. Doufám že se to v praxi ukáže jako pravdivé. PowerBook tedy má jedno mínus a jedno plus tudíž ve výsledku je na tom zhruba stejně jako iBook.

Jak tedy vidno, jediné čím jsem si polepšil jsou rozměry a hmotnost, případně výkonnější komponenty (i když tady třeba zamrzí o 256MB nižší maximální velikost RAM). Naopak mám teď stroj o něco hlučnější a s horším bezdrátovým příjmem. Proto ostatně ono mírné zklamání, které jsem v úvodu nastínil. Teď výměny nelituju, ale zároveň mi nevadí, že jsem před třemi lety neutratil dalších deset tisíc za PowerBook.