Jejich úspěch v nedávné době je dán souhrou hned několika okolností, především však rozšířením Internetu a digitálních technologií. Síť síťí už dnes používá prakticky každý, rychlý nástup v posledních pěti letech přišel poté, co u nás padla zeď v podobě dial-upu. Rozšiřuje se zejména Web 2.0 a social networking, a tak má každý svůj Facebook či MySpace profil, sdělujeme si po Twitteru co právě děláme, nahráváme na YouTube videa ze svých mobilů (o kterých se nám před pěti lety také ani nesnilo), posloucháme digitální hudbu a informujeme o tom svět na Last.fm a navíc ještě blogujeme. K tomu všemu je třeba počítač. Nemusí to být dělo za desetitisíce, zvlášť pokud je výše uvedené jediné, co s ním plánujeme dělat. Zato ale musí mít ethernet (na doma), BlueTooth (aby bylo jak si poslat do mobilu tapetu) a WiFi (až bude třeba se připojit z kavárny) a neměl by moc stát (protože pak zbyde na něco jiného, co běžného nepočítačového člověka baví víc).
Naštěstí tu máme dostatečně levné komponenty. V době, kdy ve většině počítačů najdeme dvou a více jádrové procesory je levné vyrobit klasický procesor s jádrem jedním. Totéž platí i o TN LCD displejích, pomalejších notebookových discích či SSD úložištích. Lze tak postavit za málo peněz počítač, který je výkonově na úrovni 3-4 let starých strojů, jen díky použití modernějších výrobních postupů menší, lehčí a úspornější. Takový počítač aspiruje stát se tím, čím jsou dnes mobily – spotřebkou, kterou má doslova každýa která nestojí tolik, aby jí nebylo možné obměnit vždy, když přijde nějaká novinka.
O podobnou věc se pokusily v minulém století handheldy, malé (kapesní) počítače s běžnou QWERTY klávesnicí. Naneštěstí pro ně devadesátá léta nebyla zdaleka tak digitální, aby je bylo možné vyrábět zajímavě a levně. Zaujaly tedy jen úzkou skupinu manažerů a lidí ze světa IT. Postupně byly nakonec vytlačeny mnohem jednoduššími Palmy a PocketPC. Důkazem, že se kruh uzavírá budiž Psion NetBook, počítač který definoval název této kategorie.

Přišel na trh v roce 1999, poháněný 190MHz procesorem StrongARM, s 16MB uživatelsky přístupné RAM a výdrží 9h provozu na akumulátor. Rozměrově shodný s dnešními netbooky, s integrovaným prohlížečem Opera, základními kancelářskými programy a možností doplnění o WiFi kartu dokonce nabízel ve své době i stejné možnosti, ovšem za cenu 10x vyšší.
Z uvedeného zbylo jen to jméno. Jak vývoj pokračoval si povíme příště.
PS: Celý tento článek vznikl na Palmu Tungsten T, omluvte proto případné překlepy a formátové nedostatky.

Keywords: netbooky, historie, popis konceptu