Tento díl bude asi posledním dílem ze série o devítce, vše co jsem chtěl ohledně virtuálním prachem pokrytého operačního systému Mac OS 9 ukázat, jsem totiž již ukázal, případně vzápětí ukážu. Doufám, že z těch pěti dílů, které jsem vyplodil, bude alespoň části uživatelů platformy Mac jasné, že Macintosh se nezjevil z ničehož nic před několika málo lety. Že prapředek Leoparda nebyl jen „ten divný systém, co zajímá grafiky a zvukaře“. Zkrátka, že to po všech stránkách byl plně použitelný systém. Následuje druhá část „Deníku devítkáře“…

Den 4 + Den 5

• Bylo mi jasné, že v pátek, jakožto v můj poslední předvánoční pracovní den budu mít úplně jiné starosti, než si hrát s Macem a tak jsem se rozhodl, že čtvrteční večer propařím až do časných pátečních ranních hodin.
• Jaká hra je nejoblíbenější na platformě Windows? Kterou hraje nejvíce sekretářek či úřednic? Ano – je to Solitaire. Mac OS není žádné ořezávátko a tak i na něj lze sehnat Solitaire. Jako zástupce těch jednodušších her, které se hrají v okně jsem se tedy rozhodl zvolit právě freewarový MacSolitaire:
  

  Má všechna nastavení, na která jsem z Windowsové verze zvyklý, jako například možnost kolik karet se bude z balíčku najednou odebírat atd. Má ale i některé možnosti, které jeho protějšek nemá, například zvládá nastavení libovolné fotky místo zeleného pozadí hrací desky.

• Co si ale budeme povídat, pařana nějaké karty nezaujmou. Snad by alespoň částečně mohl zaujmout Quake 3 Arena (i když je to už také vykopávka z minulého století), který jsem vyštrachal na jednom CD, které jsem kdysi koupil i s nějakým starým Macem:
  

  Screenshot je sice zmenšený, ale svojí téměř deset let starou sestavu jsem trápil v rozlišení 1152×864 se všemi grafickými nastaveními na maximum. Známý „benchmark“ demo001 pak ukázal 37fps. Jak patrné ze screenshotu, při menším množství protihráčů je číslo pochopitelně ještě vyšší.

• Mému srdci jsou ale nejbližší hry, které lze hrát v emulátoru MAME. Jedná se o hry z herních automatů, které u nás byly populární zejména v první půlce devadesátých let. Klasiky jako Street Fighter se nesmazatelně vryly do mojí hlavy a vždycky, když si někde MAME nainstaluju mám pak několik hodin strach o svojí klávesnici. Pod OS9 běží MacMAME, které už je sice pěkně fousaté, ale moje oblíbené hry v něm bez problémů běží:
  

  Hry se válí doslova všude, mají od pár desítek kB po pár desítek MB. Stačí je nahrát do správného adresáře a opět můžete trochu ošoupat klávesy při vzpomínce na mládí:

  

Nesnažím se tímto dílem podat vyčerpávající výčet her pro klasický Mac OS, spíš jsem chtěl ukázat, že pro Mac byly zastoupeny všechny typy her – jednoduché (spíš do kanceláře), 3D a akční (pro pařany) i emulátorové (pro retromaniaky).

Na konec malé zamyšlení: Po týdnu stráveném v devítce musím konstatovat, že občas je kooperativní multitasking celkem nepohodlný, minimálně je to po skoro dekádě, po kterou jsem používal systémy taskující preemptivně trochu nezvyk. Není ale problém, při používání slušně napsaných aplikací, mít otevřený browser s pěti záložkami, iTunes, FTP klienta, Jabber klienta, Photoshop 5LE a ještě gamesit Operation Thunderstorm v MAME. Rozdíl je ten, že zatím co v OS 9 trvá přepnutí aplikací o poznání déle než v OS X, tak zase naopak každá aplikace která je na popředí dostane více strojového času, než v desítce, takže udělá svoji práci o poznání dříve.

Za mnohem větší problém považuju, že Apple si nedal tu práci aby za sedm let, které mezi přechodem z procesorů Motorola 680X0 na procesory PowerPC v roce 1994 a ukončením vývoje MacOS v roce 2001 uplynuly důsledně přepsal systém z 68k kódu do kódu PowerPC. I v devítce, která už na 68k neběžela je stále spousta částí, které běží v emulaci a které občas působí problémy.

Na druhou stranu, uživatelská pohodlnost systému je vysoká, tak snadné nastavování čehokoliv ve Windows či Linuxu v té době rozhodně nebylo. Věci jako Keychain některým jmenovaným chybí dodnes.

Předchozí díly: