Nevím jak se to stalo, ale v poslední době jsem si uvědomil, že co se týče technologií (zejména těch výpočetních, komunikačních a sdělovacích) stal se ze mně beznadějný technický konzervativec. Není to ani tak o tom, že bych nerad měnil svoje zvyky. Spíš mám pocit, že technologie už nekráčí tím správným směrem.
Tento článek zrál v mé hlavě několik týdnů a čekal na onu pověstnou "poslední kapku". Přišla včera večer a tak je článek tady.

Stolní počítače
Od Didaktiku Gama jsem postupně urazil cestu až k 1GHz Athlonu a tam jsem se rozhodl přesedlat na notebook. I když jsem od jeho koupě v roce 2005 vždycky nějaký ten starší desktop měl, šlo vždycky o starší kusy a s žádná ta známost nevydržela dlouho. Vloni jsem dostal příležitost ve firmě odkoupit za pár stovek starý ale designově nepřekonaný desktop Compaq iPaq. Následovala instalace kombinace Windows 2000 a Xubuntu. Jelikož se mi o několik měsíců později dostávalo financí, objednal jsem si z USA nový MacMini s procesorem Core2 Duo. Poté co jsem se ho před měsícem a půl zbavil musím říct, že to byla poměrně zbytečná investice. Z těch čtrnácti měsíců. které jsem ho měl, jsem ho dobrých pět vůbec nezapl (první dva měsíce jsem ho ani nevybalil a další tři měsíce ležel u rodičů) a naopak celou bakalářskou práci jsem udělal, odladil, zdokumentoval a vysázel na iPaqu, který je osazený procesorem 500MHz Pentium III. Kompaktní ale o to více topící jablečný stroj mi k srdci prostě nepřirostl.

V době, kdy jsem Miniho prodal jsem sehnal dvojprocesorový PowerMacintosh G4, který má procesory shodou okolností také taktované na 500MHz. To je tedy teď můj hlavní stolní počítač a já jsem naprosto spokojený.

Notebooky a OS X
Od roku 2005 do roku 2008 jsem k plné spokojenosti používal iBook G4. MacOS X Tiger považuji za nejpovedenější systém této řady a bez jediného zaváhání mi věrně sloužil celé tři roky. Vloni v létě jsem sehnal doslova za pár korun PowerBook G4 a rozhodl se k výměně a to i přes fakt, že PowerBook je v rámci poslední generace PowerPC notebooků od Apple starší než iBook. Ten si užívá sestra, za rok jsem na něj ani nesáhl a jede pořád skvěle. Já si na PowerBooku za stejnou dobu vyzkoušel přechody Leopard-Tiger-Leopard-Tiger, přičemž předposlední jmenovaný na notebooku vydržel čtyři dny a šel pryč.
Onou pověstnou kapkou, o které jsem se zmiňoval je, že můj oblíbený textový editor Smultron ve verzi pro Leoparda nezvládá zvýrazňování syntaxe v pětikilobajtovém souboru s PHP kódem pokud mám nastavený power management na "Better Battery Life". Píšu, píšu, za chvíli přestane stíhat a když přestanu psát jen sleduju, jak mě písmenka dobíhají. Podobného chování jsem si všiml v podobném editoru pod Windows na iPaqu, když jsem editoval LaTeXový zdroják o délce zhruba patnáctkrát větší. Tehdy jsem si říkal, že to je prostě dáno pomalým počítačem – ale proboha proč se tak děje na PowerBooku? Už před deseti lety vyráběl Apple počítače rychlejší než je iPaq, proč tedy stroj s procesorem minimálně 5x rychlejším nezvládá stíhat, jak já píšu? Pochopitelně, že po návratu k pět let starému OS X 10.4.11 se vše srovnalo. Tím jsem se s Leošem na notebooku rozloučil definitivně, svých 768MB RAM a 1.5GHz procesorového taktu chci využít efektivněji.

Mobilní telefony
Poslední dva roky jsem používal novou Nokii 6300. Designově skvěle zvládnutý hloupý telefon, který by byla radost používat – jenže: Finové se rozhodli, že musí zmenšit konektor pro nabíječku. Nový konektor má zhruba poloviční průměr než ten, který předtím Nokia dávala patnáct let do všech svých zařízení a snadno se láme. Nikdy předtím jsem nezničil nabíječku k žádnému svému telefonu, u N6300 jsem zvládl tři. Kdo by si myslel, že telefon půjde nabíjet mini-USB konektorem, který na něm je, ten by se velmi spletl – Nokia jednoduše ignoruje 5V, které na USB jsou. Zřejmě proto aby prodala více lámavých nabíječek.
Kdykoliv vezmu do ruky dnes již sedm let starý Sony CMD-J6, divím se kam to mobilní telefony dopracovaly. Je to telefon s pekelně rychlým a zároveň přehledným firmwarem a například i geniální T9 ovládanou pomocí kolečka Jog Dial.

Nakonec jsem ovšem v rámci datové konektivity sáhl po kompromisu – smartphone HTC Sonata aka T-Mobile SDA má s poslední verzí Windows Mobile poměrně rychlé reakce, systém T9 je více než použitelný a nabíjí se miniUSB konektorem. Nepřekvapí asi, že telefon je skoro pět let starý.

GPS
Geocaching jsem začínal s PDA Yakumo Alpha GPS, což je levnější klon nějakého Aceru. Přesnost zařízení byla kdekoliv mimo otevřenou krajinu poměrně příšerná a tak jsem jednoho dne neodolal nabídce koupit turistickou GPS Garmin eTrex Legend. Auto nemám a tak jsem oželel možnost navigace po silnicích poměrně snadno. PDA momentálně používá moje nastávající jako čtečku e-booků a já jsem s Garminem spokojený, je totiž výrazně přesnější než Yakumo a navíc je z větší části voděodolný.

Přesto jsem neodolal abych si nezkusil Garmin Oregon 300, který si koupil kolega z práce jako cyklocomputer. Přístroj má mnohem větší, barevný a dotykový displej, je ještě přesnější a má mnohem víc funkcí. Bohužel autorem firmware je zřejmě někdo narušený. Geocaching dostal v menu vlastní položku, takže už se nejedná o waypointy ale přímo o geocache. Bohužel se nedají zadat přímo na přístroji, ale pouze nahrát z počítače. To je opravdu úctyhodná demence, o jejímž rozsahu se nebudu ani rozepisovat, protože mám rád krevní tlak v normě. Vtipné je, že prakticky nejde přímo v přístroji zadat ani normální waypoint. Jediný způsob jak uložit bod s nějakýma konkrétníma souřadnicema je uložit aktuální polohu a pak souřadnice přepsat.
Děkuji, ale nechci – můj Legend – i když jde opět o pět let starý model – plní všechny funkce které od něj čekám naprosto bezchybně.

Fotografování
Před dávnými časy každý věděl, že foťák je na to aby se jím produkovaly fotky. Hlavní byla kvalitní optika. Dneska jsme se díky digitálním fotoaparátům dopracovali k tomu, že kvalita byla nahrazena líbivostí. Mám Panasonic Lumix FZ-7. Pravda není to ideální volba, ale ve své době byl mezi kompakty na poměrně slušném místě a na digitální zrcadlovku nebyly finance. Fotoaparát se stejným rozlišením CCD snímače dneska seženete kolem 1500 Kč. To že bude mít mizernou optiku a od pěti večer bude bez blesku nepoužitelný je každému jedno. Velké LCD místo hledáčku, provedení v pěti barvách a velké číslo před zkratkou "mpx" zatemní spolehlivě mozek většině populace.
Kdybych foťák kupoval dnes, byla by to zrcadlovka. Jakékoliv LCD nemůže jednoznačně hledáček nikdy nahradit a výměnné objektivy zajišťují možnost optimální optické soustavy pro každou situaci. Ovšem při výběru zrcadlovky bych se asi několikrát pořádně vytočil. I zde totiž platí, že se začíná rozmáhat lamerismus – při výběru dneska hraje roli zda umí zrcadlovka natáčet video, má živý náhled a výklopné LCD. Zlatý Zenit!

Televize, rádio
Jednou za čas je období, kdy se dívám na televizi (třeba teď během týdenní angíny to bylo prakticky denně), poměrně pravidelně ale poslouchám rádio. S oběma souvisí nastupující digitalizace. Všude se dozvídáme, jak digitální kvalita obohatí náš život, ovšem opak je leckdy pravdou. Pomineme, že digitální signál je jen nepřesný opis signálu analogového a tudíž při ideálních podmínkách není jeho plnohodnotnou náhradou. V praxi lze logicky dojít k několika důvodům, proč může být digitální vysílání lepší. Ovšem ne vždy tomu tak je. Za poslední měsíc jsem zaznamenal dva případy, kdy je digitální signál nepoužitelný.
V okolí Nové Bystřice, kde bydlí moji rodičové, je několik kopců, přes které neprojde signál vysílačů v ideální kvalitě, platí to zejména pro lidi, kteří bydlí přímo pod nimi. Tito lidé ovšem měli doposud možnost sledovat alespoň zarušený analogový signál. Pokud se takto zkreslí digitální signál, pak elektronika set-top-boxu leckdy nedokáže sestavit obraz vůbec a dotyčný má smůlu.

Delší budoucnost přinese, jak se zatím zdá, i digitalizaci rádií. Pokud vím, týká se to VKV pásma (FM). Jedině dobře, poslední dobou jsem totiž bezvýhradně zanořen do pásem s vlnami mnohem delšími. Krása dálkových příjmů na krátkých vlnách, šum a pískání vln středních a rozlezlosti stanic na vlnách dlouhých si mě bezvýhradně získala. Třicet let staré rádio pouštím dnes častěji než iTunes.

Vyměňujeme kvalitní za levné, vyměňujeme funkční za barevné a líbivé, vyměňujeme zajímavé za jednoduché. Já jsem si řekl, že je na čase přestat.
Co vy?