Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

AROS (Icaros)

Kdysi dávno, když jsem ještě používal Windows ME, jsem po večerech připojen na Internet přes 56.6kbit modem hltal na amigáckých webech screenshoty. Tou dobou měla většina Amigistů OS 3.9 a mně se ten neznámý a tajemný operační systém strašně líbil.
Ve stejné době jsem pojal podezření, že Windows prostě nejsou to pravé, které mně přes Linux a FreeBSD dotáhlo až na Maca (tenkrát ještě byl skutečnou a důstojnou alternativou). Jelikož se mi nepodařilo nikdy sehnat žádnou moderní Amigu, zůstala by pro mně tato platforma stále stejně tajemná a alternativní. Nebýt ovšem dvou věcí…První z nich je zachovalá Amiga 3000, díky které jsem alespoň trochu pronikl do logiky tohoto svižného a nenáročného systému, který z uživatelského hlediska připomíná Maca, Unix i DOS/Windows a přeci je od všech jmenovaných odlišný. Druhou věcí je AROS, volně dostupný operační systém, který si klade za cíl implementovat Amigácký look&feel a API (nejen) pro běžné PC.

Amiga logo

Dovolte mi hned na úvod malou odbočku určenou spíše pro ty, kteří Amigu nikdy nepoužívali: Většina počítačově zdatnějších lidí dnes umí pracovat s operačními systémy založenými na DOS/Windows a Unixu. Poté, co v roce 2001 skončil svojí existenci klasický Mac OS totiž ani žádné jiné systémy nezůstaly v používání. Tyto dvě platformy se od sebe fundamentálně odlišují v mnoha aspektech. Podívejme se například na práci s disky:

Unixové klony jsou souborově orientované. Existuje adresář (složka), v němž jsou coby speciální soubory dostupná připojená zařízení a pokud se jedná o disk s podporovaným filesystémem, pak jej můžeme připojit do jiného adresáře a v něm vidět jeho obsah. Mezi tím vším jsou další speciální adresáře, uživatelské adresáře a adresáře obsahující systém. Pro nováčka je pak komplikované se vyznat v tom, zda se nachází na hlavním pevném disku, na některém z dalších disků, či zda je ve speciálním umístění, které neleží na žádném disku. Mnoho nováčků přišedších odjinud tuto frustraci nepřekoná a s Unixem končí.

Naproti tomu Windows, stejně jako předtím DOS a před ním CP/M uživatele podobnými „zbytečnostmi“ nezatěžují. Pokud je rozpoznán disk se známým filesystémem, je mu přiřazeno písmenko a hotovo. Na vše ostatní se lze dostat pouze pomocí speciálnich utilit, ať už dodaných se systémem, nebo se zařízením.

Totéž, co přijde Windowsákovi v Unixu jako strašný chaos, připadá Unixákovi ve Windows jako kdyby mu někdo svázal ruce a udělal lobotomii.

AmigaOS a jeho klony mají svou vlastní logiku. Je velmi blízká té Windowsové: nic se nepovaluje jen tak na disku, disky mají vlastní označení. Ovšem na rozdíl od Windows nejsou omezeny jedním písmenkem, disk označuje slovo následované dvojtečkou, např: „System:“ či „Work:“. Unix zase připomíná adresářová logika. Je zde adresář se zařízeními (byť funguje trochu jinak), adresář s knihovnami a další.
Kombinace toho všeho spolu s často využívaným fíglem vytvořeni virtuálního disku ukazujicího na adresář (například disk Pictures: je ve sktečnosti adresář Pictures na disku Data:) je opravdu dostatečně odlišná pro 99% uživatelů.

Podobných jedinečností se v systémech odvozených od Amiga OS najde hodně, u spousty z nich si člověk jen tiše povzdechne, proč nepronikly do mainstreamu.

AROS logo

Pojďme ale zpět k Icarosu. Jedná se o distribuci AROSu, systému který vznikl v polovině 90. let. Tehdy byla situace kolem Amigy velmi nejasná – další a další firmy kupovaly tuto značku s velkými plány (už někdy v roce 1997 jsem četl o projektu Amiga NG) a vždy to dopadlo stejně – nijak. AROS si dal za cíl vytvořit systém, který bude na úrovni zdrojovýchkódů kompatibilní s Amiga OS 3.1 a tudíž programy pro tento systém půjdou pod AROSem bez úprav přeložit a spustit bez ohledu na to, na jaké to bude hardwarové platformě. Tento cíl se podařilo dle autorů do dnešních dnů splnit na cca 80%, osobně si myslím že z uživatelského hlediska je to napodobenina téměř dokonalá. Díky otevřené povaze systému se z něj dále odvodil například MorphOS, který běží na PowerPC strojích firmy Genesi a některých dalších.

Autoři Icarosu se zaměřili na spouštění AROSu ve virtuálním prostředí VMWare, původní název projektu ostatně byl VMWaros. Posléze přibyla i varianta Live DVD, která na podporovaném železe běží jako samostatný operační systém, případně Live CD, která je o něco chudší svojí softwarovou výbavou.

Po prvním nabootování následuje ve virtuálním prostředí konfigurace, kdy se nás systém ptá na nastavení zvuku, sítě atd. Poté, co se konfigurací prokoušeme následuje restart kvůli nahození sítě a systém je funkční.

VMWare_Icaros-2009_10_20.jpg

Plocha, kterou uvidíme po nastartování se může značně lišit. Spodní dock s imitací windowsáckého Start menu a kalendář na ploše jsou způsobovány utilitou AmiStart a nejsou v systému původní. Icaros zobrazuje připojená zařízení přímo na ploše, prvním z nich je vždy RAMdisk, který je dynamický a zabírá tedy jen tolik paměti, kolik do něj nasypete dat. Nahoře najdeme menu, stejně jako u Maca. Aktivuje se pravým tlačítkem myši (Amiga OS byl první systém, u kterého neměla myš pravé tlačítko jen tak na ozdobu), v případě, že ho nepotřebujeme zobrazuje jiné informace, třeba stav paměti.
Od prvopočátků v osmdesátých letech systém Amigy umí najednou pracovat s více obrazy (screens). Zjednodušeně to modernímu uživateli lze přiblížit jako pracovní plochy známé z Unixových window managerů, nebo Spaces z OS X. Jenže zde si může nový screen založit každá aplikace a ten pak má své vlastní rozlišení či barevnou hloubku, ale i lištu s menu. Jde opět o uživatelsky velmi příjemnou věc a spíše než popsat je ji třeba zkusit. Škoda jen, že narozdíl od „značkového“ Amiga OS nejde v AROSu screeny volně pohybovat.

icaros1.png

Standardní souborový manažer se nijak výrazně neliší od těch, které znáte ze Svého Běžného Systému™. Samozřejmostí je drag and drop mezi okny. Na Amize se s každým novým adresářem otevírá nové okno, AROS naproti tomu otevírá adresáře v okně jednom. To obsahuje proužek, v němž je vidět celá cesta a tlačítko přecházející o úroveň výše.
Jednou z vlastností systému je, že před uživatelem skrývá to, co podle autorů nepotřebuje vidět. Každý soubor má svůj iconfile, který popisuje jak má v okně vypadat. Pokud ho nemá, není standardně vidět (pouze z příkazového řádku) a je třeba v menu vybrat, že se mají zobrazovat i neikonové soubory.

icaros2.png

Utilitka AmiStart, o které jsem se už zmiňoval, imituje lištu známou z Windows včetně hiearchického Start menu. To není tak úplně mým šálkem kávy, ale pro spouštění souborů se celkem hodí. Naštěstí lze lištu snadno ukrýt zkratkou CTRL-T a pak nám už nic neubírá z pracovní plochy.

icaros3.png

Dlouholetým kamenem úrazu na Amize a příbuzných je webový prohlížeč, který by držel krok s rychle se vyvíjejícími webovými standardy. Origyn Web Browser je založený na Webkitu (stejně jako Safari či Google Chrome) a díky tomu zvládá web kreslit na jedničku a ještě velmi svižně. Problémem není ani JavaScript (takže běží i všechny weby založené na Ajaxových techologiích – GMail, Google Docs a další) a v současné době se testuje i podpora Flashe.

icaros4.png

AROS obsahuje i MPlayer, který si i ve VMWare pohodlně poradí s 720p videem. Nepodařilo se mi rozeběhat zvuk, ovšem to přičítám právě virtuálnímu prostředí.

icaros5.png

Dále v Icaros Live najdeme třeba i vývojové prostředí (respektive několik vývojových prostředí), emulátory osmibitových počítačů Commodore, hry (Quake, Doom, karetní hry a další) nebo několik grafických dem demonstrujících podporu 3D.

Nelze říct, že by se jednalo o stoprocentně dokončený operační systém, který by byl ihned připraven k nasazení do desktopového prostředí. Díky rychlosti startu si ho ale dokážu představit třeba v dual-bootu s nějakou distribucí Linuxu na netbooku. Samotný AROS pak krom nativního běhu na x86 běží i na některých PowerPC deskách, případně je možné jej hostovat nad běžícím Linuxem. Rozhodně stojí za vyzkoušení.

Odkazy související s Icarosem: Web projektu Icaros Desktop, Web operačního systému AROS, Planet AROS, The AROS Show, Pěkné video předvádějící, co umí Amiga OS 4.

Keywords: AROS, Icaros, Amiga, Amiga OS, MorphOS, Live CD, Live DVD, VMWare