Než se začtete do tohoto článku, doporučuji podívat se do předchozích dvou blogpostů na toto téma:

• Cilit Bang do kapsy
• Cilit Bang 2008

Vhodným doplněním je i článek Jsem technomorous!, který může předejít některým dalším dotazům.



Tak tedy: Objednal jsem si Palm Centro. Tento dva roky starý smartphone je poslední Palm, žádný další stroj s originálním PalmOS už světlo světa nespatří. I když se stále ještě u některých operátorů prodává, jde dnes v podstatě o retrotelefon.

Proč tedy?

• Telefon má QWERTY klávesnici a přesto to není slider, véčko nebo napodobenina notebooku. I když se klávesnice zdá malá, podle dostupných recenzí se na ní dá velmi dobře psát a jakmile mi telefon dorazí, hned se do psaní dám. Denně trávím v hromadné dopravě skoro dvě hodiny a civění na znuděné obličeje lidí kolem už mi leze krkem.
• Rezistivní dotykový displej. Ano, právě si všichni klepete na čelo: moderní trendy totiž velí kapacitní displeje a nikdy jinak. Nemám je ale rád – prostě se mi příčí neustále na displej sahat a hlavně je kapacitní displej naprosto nevhodný k čemukoliv na úrovni jednotlivých pixelů. Dotykové displeje řadu let používám mj. i jako náhražku tabletu. Kreslit palcem se sice dá, ale od chvíle kdy lidstvo s takovým kreslením přestalo, šlo to s jeho úrovní prudce nahoru. Logo tohoto blogu vzniklo cestou tramvají na Psionu 5mx (obarveno bylo následně v GIMPu). Na kapacitním displeji bych ho asi kresil docela dlouho.
• Definitivnost zařízení. Toto je opravdu poslední Palm (s PalmOS), žádný další už nebude. Vážně. Konec, tečka, šmytec, the end, Schluss. Znamená to mimo jiné, že všechen software na něm jde rychlostí blesku (protože byl psán pro starší a pomalejší Palmy). Android i iPhone je tu chvíli a už lze po Internetu dohledat diskuse, ve kterých jsou majitelé starších generací zařízení zaskočeni tím, že se nová verze programu na jejich telefonu vleče.

Proč ne třeba Palm Pre?

Jsem webOS a novým děním v Palmu nadšen. Jon Rubinstein předvádí, že to co udělal u Apple (iMac, iPod) může zopakovat i u jiné společnosti. Palm Pre má ale hned několik nevýhod:

• Je to slider. Více pohyblivých částí znamená větší pravděpodobnost poruchy. U značky, která nemá u nás úplně vyřešený servis (Pre se u nás zatím ani neprodává) je to docela risk. Díly na Centro lze sehnat na ebay za pár desítek centů / jednotek dolarů a když už se něco poláme, půjde to snadno vyřešit.
• Je to novinka. Měl jsem to potěšení zkusit si Pre u Wixeta, který si ho koupil a mám pořád pocit, že systém není úplně doladěný. Jasně, jsou tu novější verze webOS, které řeší ne zcela plynulé grafické efekty a další mrzutosti, ale pořád je to novinka, dokud tu nebude alespoň webOS 2.0 je to pořád spíše betatestování na reálných uživatelích. Vzpomeňme jak dlouho trvalo než velký Apple akceptoval nejzávažnější kritiku uživatelů a přidal alespoň běžné funkce.
• Palm Pixi. Pochopitelně se mi líbí víc Pixi než Pre. Pixi je ale zatím jen na americkém trhu (tj. CDMA verze) a těžko říct, kdy dorazí k nám. Zatím na něj budu čekat.

Věc se má tedy tak, že mi nevadí relativně malé rozlišení displeje (320x320px) i fotoaparátu (1.3mpx), zastaralý singletaskový operační systém ani absence 3G.
PalmOS dobře znám, aplikací je pro něj tisíce, zvláště ty týkající se PIM (Personal information management) jsou podle mně dodnes nepřekonané.
Jako jasné plus beru, že nebudu muset tahat s sebou mobil (HTC Sonata), PDA (Palm T|X), mp3 přehrávač (aktuálně 4GB iPod Nano) a něco na čem se dá psát (Psion). Po třech letech tedy můžu prohlásit: Stačí mi jeden, nepotřebuji pět !