Nakonec jsem si nechal synchronizaci s PC. Záměrně říkám s PC, nikoliv se stolním počítačem, protože se zdá že Ericsson se na jiné platformy vykašlal. Není divu – Mac byl v přelomovém období před vydáním OS X a firem, které pro něj vyvíjely "seriozní" byznysově orientované věci mnoho nebylo. Nepochopitelné to ale je z důvodu, že R380 se synchronizuje pomocí standardního Psion Link Protokolu (PLP), stačí ji do něj pouze jedním AT příkazem přepnout. A program zvládající PLP pro Mac OS samozřejmě existuje, tedy bylo na čem stavět.

Ačkoliv existuje podpora PLP protokolu pro Unix i například u nás prakticky neznámý RiscOS, nikde není výslovná podpora R380 zmíněna, protože to popravdě asi byl telefon pro poněkud jinou skupinu lidí, než beznadějné počítačové alternativce.

Pojdmě ale zpět do PC/Windows. Ericsson dodával s telefonem Ericsson R380 Communications Suite a nutno konstatovat, že dobrat se k ní v roce 2010 není vůbec legrace. Týdenní googlení skončilo neúspěchem, selhaly i Freddyho kontakty v Ericssonu. Nakonec jsem se přes několik ruských diskusních fór dostal k člověku, který CD kdysi měl a i když už ho nemá, měl odkaz na warezový server, kam nahrával jeho image. Stále tedy platí, že i když už nemá patřičný software ani sám jeho autor, rusové ho mají. Sedmdesát let života pod velmi drsnou Public Domain licencí v nich zanechalo pocit, že software se může a musí rozšiřovat, jak to jenom jde. Software z tohoto CD, stejně jako manuály a další nezbytnosti plánuji v blízké době také někam on-line vystavit, přeci jen – někdo staré stroje podporovat musí...

Instalace celého software je triviální, průvodce vás provede naprosto vším nastavením. Podporovaný desktopový software zahrnuje nejrozšířenější plánovače a e-mailové klienty té doby:



Průvodce vám dále umožní vybrat si, které položky chcete synchronizovat, lze nastavit kontakty, kalendář, e-mail a poznámky. Samozřejmostí je omezení synchronizace – například časové u kalendářových položek nebo velikosti u poštovních zpráv. Synchronizace může probíhat manuálně, automaticky při každém připojení, jednou za den či jednou za týden.



Tady bych jen měl menší kritiku na adresu Ericssonu: ačkoliv má telefon infračervený port, lze ho synchronizovat jen přes sériový kabel. PLP protokolu je srdečně jedno přes jaký port probíhá výměna dat, jedná se tedy o zbytečné omezení ze strany autorů. Chápu, že k telefonu byla dodávána klasická kolébka do které ho stačilo postavit a stiskem tlačítka vše spustit, ale i tak – kdo by ji stále tahal s sebou a hlavně: kde ji sehnat v roce 2010? Naštěstí má R380 konektor, který u Ericssonu byl až do roku 2005 standardem, takže mi zafungoval i USB kabel s RS-232 převodníkem určený pro SonyEricsson T100.

Pokud byste si chtěli prohlédnout kompletní galerii průběhu synchronizace R380 s PC, můžete tak učinit zde.

Na závěr jedna malá perlička, kterou je přepínání jazyků. EPOC je standardně na mezinárodním modelu v angličtině, ovšem přepnutí do jiného podporovaného jazyka je jen otázka připojení k PC a několika málo kliknutí v software dodávaném na instalačním CD. Telefon je takto za chodu například počeštěn během několika málo sekund a není třeba instalovat nějaké polofunkční lokalizace třetích stran nebo dokonce flashovat celý firmware. Stačí restartovat a systém naběhne ve zvoleném jazyce. Návrat k angličtině je možný přímo z telefonního menu, prostě se jen vymažou patřičné lokalizační soubory a použijí se místo nich ty v ROMce přístroje. Jedním slovem: krása.

To je ode mně k Ericssonu R380 vše. Byl to průkopník nové koncepce, výsledkem jejíhož dalšího rozvoje byl slavný SonyEricsson P800, který vznikl v podstatě celý v dílnách Ericssonu a po spojení se Sony byl doplněn jen o MemoryStick slot a JogDial kolečko. I když i platforma Symbian/UIQ (UIQ = User Interface Quartz, přičemž Quartz je právě název rozhraní R380) je dneska mrtvá, považoval jsem ji vždy za mnohem zajímavější než konkurenční S60. A právě P800 se mi doufám podaří v blízké době někde ukořistit, aby bylo o čem dále psát...