Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

HP 360LX: Čipová pekla do kapsy

Když budete hodní, povím vám příběh. Příběh o tom, jak zlo zvítězilo a dobrý skutek upadl v zapomnění. Můj pohled na svět kapesních počítačú utvářel Psion, stejně jako moje názory na desktopy a laptopy formoval svými výrobky Apple. Není se tedy co divit, že je můj pohled na dnešní vývoj v oblasti handheldů a jiných kapesních zařízení značně skeptický.

Když přišel počátkem 90. let Psion Series 3, neměl prakticky konkurenci. Jistě, bylo tu Atari a jeho klon PC XT zmenšený na velikost videokazety, ale kdo ze seriózních byznysmenů věřil výrobci videoher a „dětských“ počítačů natolik, aby prodejnost Portfolií mohla zachránit firmu, která měla příliš široký záběr, než aby přežila? Atari se odporoučelo do bankrotu, ale Psion, který na podobném hardware nabídl mnohem více (menší rozměry, multitasking, grafické rozhraní atd.), zůstal. Extrémní použitelnost a kvalita trojkové řady jí zajistila pozici na trhu na dlouhých šest let a i když na konci jejího života už tu byla MS-based konkurence, z trůnu ji sesadil až nástupce od stejného výrobce – Psion Series 5.

A právě tady se začal vývoj lámat. Když si Microsoft v roce 1995 novými Windows zajistil, že jablečňáci pod vedením sodovkáře už jejich pozici nikdy neohrozí, pustil se do nových lovišť – do našich kapes. A i zde se to povedlo: prodejem licencí polofunkčního operačního systému výrobcům nepříliš kvalitního hardware se uživateli vytvořila zdánlivá možnost svobodné volby a on se na to chytil. Masová produkce snížila výrobní náklady a tím i prodejní ceny a prodejnost se ještě zvýšila. Jednofiremní řešení v podobě Psionu s OS EPOC začalo ztrácet dech a postupně bylo hardwarově převálcováno. Psion založil Symbian Foundation, převedl na ní EPOC a sám přestal handheldy vyrábět. Vzápětí poté trh handheldů zcela zanikl, když o ně přestal být zájem ze strany uživatelů, takže lze vlastně říct, že management firmy správně předvídal budoucnost a sekl s tím včas.

Muselo to tak ale být? Troufnu si říct, že nikoliv. Kdyby Psion v době největšího rozmachu Psion 5/5mx začal licencovat systém dalším výrobcům, mohlo to dopadnout jinak. Licence Windows CE, které prodal Microsoft výrobcům jako HP, Casio, Philips či NEC mohly být licencemi EPOCu a platforma mohla dominovat handheldům stejně, jako o pár let později začala dominovat světu chytrých telefonů, když ji nový majitel – Symbian Foundation – otevřel Nokii, Ericssonu a dalším.
Je jasné, že by pak Psionu poklesly prodeje hardware, protože o dražší ale kvalitnější železo by byl menší zájem než o lacinější krabice konkurenčních značek, ale tržby z licencí by jistě byly nemalé – takových krabic se totiž obvykle prodá velké množství, ačkoliv jsou stupidně hloupé. Značka Hewlett Packard je například dostatečnou pobídkou, aby prodala i takové produkty jako je Palmtop PC HP 360LX, na kterém mám to „potěšení“ psát tento článek.
Psion 5mx a HP360LX
HP 360LX přišel na svět v roce 1997, tedy stejně jako Psion Series 5. I když má mnohem výše taktovaný procesor (byť jiné architektury), je práce s Windows CE 2.0 totální peklo. Už jsem v životě seděl u počítačů, které měly procesor s taktem v řádech jednotek MHz i jednotek GHz, ale snad nikde jsem se nesetkal s takhle špatně vyladěným systémem. Windows CE byly v prvních verzích dostupné pro více procesorových architektur – MIPS, Hitachi SH3, ARM, x86 a další – a s nějakou přehnanou optimalizací si nikdo nedělal starosti.
Výběr položky v menu, spuštění programu – to vše je nemyslitelné bez alespoň sekundového probliknutí přesýpacích hodin. Pokud spouštíte program, který má ovládací prvky přes celou obrazovku (a že takových je naprostá věšina), vidíte hezky po jedné vykreslování všech položek menu, všech tlačítek a dalších prvků GUI, což dokazuje že o bufferingu u Microsoftu nikdy neslyšeli. Lahůdkou je pak lokalizace. Stejně jako třeba u Psionu se česká lokalizace instaluje jako program třetí strany. Ačkoliv ta na Psionu není bez chyb, to co uživatel zažije pokud chce počeštěné Windows CE je k smíchu. Poté, co se výše uvedeným pomalým způsobem vykreslí okno počeštěného programu v původním anglickém znění, začnou se přímo na obrazovce nahrazovat anglické texty českými, což logicky vykreslování protáhne na téměř dvojnásobek.

Handheld má sice jeden slot na CompactFlash kartu a jeden PCMCIA slot, ale paměťové karty v nich neumí formátovat, což je naprosto tristní, zvážíme-li že v roce 1997 nebylo mnoho způsobů jak kartu připojit ke stolnímu počítači a formát provést tam.
Atari Portfolio a HP360LX
Za zmínku stojí i klávesnice. Je téměř identická s o sedm let starší klávesnicí Atari Portfolia. Neříkám, že je vysloveně špatná – oddělené klávesy jsou například dneska zpět v módě – ale s klávesnicí Series 5 se měřit nemůže. Klávesy jsou šikmé, spodní část je níže než horní, přičemž celý pohyb při zmáčknutí se děje právě v horní části, spodek se nehýbe. Nevím, čemu to má pomáhat, třeba i na mnohem starší klávesnici Series 3 se mi psalo lépe. Handheld je navíc příliš velký na pohodlné psaní dvěma palci, na psaní všema deseti jsou zase klávesy příliš malé.

Zcela typické je pro kapesní Windows softwarové šoupátko, kterým se nastavuje poměr mezi pamětí přidělenou pro datové úložiště a pamětí pro běžící programy. Konkurence měla nastavování tohoto poměru zcela dynamické už v roce 1990, Microsoft se manuálního nezbavil až do doby, kdy všechna nová zařízení přestala instalovat programy do RAM.

Paměť mě přivádí k několika málo pozitivům, která jsem u HP 360LX našel. Narozdíl od novějších zařízení typu PocketPC je možné si u každé instalace vybrat, do jakého adresáře má proběhnout a tento adresář může být i na paměťové kartě, takže 8MB pamět i vnitřní si můžeme nechat jen pro zcela nezbytné ovladače a systémový software. Pravda, od Windows Mobile 5 to takto hezky funguje i na PocketPC, ale těch několik let po roce 2000 kdy bylo na trhu PockePC 2000, PocketPC 2002 a PockePC 2003 bylo třeba instalovat software pomocí speciálních utilit, jinak jste ho na kartu prostě nedostali.
HP360LX
Jelikož má 360LX již zmiňovaný PCMCIA slot, lze ho rozšiřovat nejen o paměť, ale i o další zařízení. Po menších peripetiích jsem rozeběhal Orinoco Gold kartu a přes WiFi se připojil na Internet. Škoda, že integrovaný Pocket Internet Explorer neotevře naprostou většinu dnešních webů psaných v XHTML, protože jiný browser je pro ranné Windows CE těžké najít.

Jako zásadní plus vidím použití tužkových AA baterií Stejně jako ostaní handheldy s Windows CE, i 360LX vydrží pracovat na jedno nabití baterií kolem deseti hodin, což je proti Psionům stejné kategorie málo, ale pro dnešní netbooky je to top.

Mezi integrované programy patří Pocket verze Wordu, Excelu, PowerPointu a Outlooku, které nejsou s formáty stolních verzí přímo kompatibilní, tedy o žádném čtení doc nebo xls, které vám někdo pošle mailem nemůže být řeč. Do PocketWordu dostanette z běžných formátů alespoň RTF u PocketExcelu a PocketPowerPointu máte prostě smůlu. Když už se nedá hledat u produktů od jedné firmy alespoň základní kompatibilita, proč by tedy někdo vlastně HP 360LX kupoval?
Ať se na to podívám z kteréhokoliv úhlu, nenapadá mě nic, proč bych si v roce 1997 vybral něco jiného než Psion:
  • PCMCIA slot je sice skvělý, ale WiFi v době uvedení 360LX nebylo ještě na světě.
  • Kompatibilita se stolními formáty je u obou platforem stejná, tedy je nezbytné konvertovat při synchronizaci.
  • Kromě čísla před megahertzy u procesorového taktu ve všem 360LX zaostává – hmotnost, rozměry, rychlost systému, bateriová výdrž i klávesnice.
  • Všechny zajímavé programy vznikly či byly portovány až po několika letech v druhé vlně používání – často lidmi, kteří si handheld koupili bazarově (SSH klient, Compact .net FrameWork 1.0 atd.).
  • Navíc stejně jako u stolních Windows platí, že bez Total Commanderu to nejde. I základní operace jako je IrDA OBEX send na úrovni systému nejdou.
Pokud si skutečně Microsoft vykope sedmou verzí Windows Mobile hrobeček, bude to jedině dobře. Ten systém od počátku dělá všechno podivně a ve světě bez marketingové masáže by neměl šanci. Vůbec mi ho nebude líto.