Ne, jedenáct let starý stroj nemůže držet krok s moderními multimédii a internetovými (pseudo)standardy, ale provedení a zejména vyladěnost tohoto zařízení je nepřekonatelná. Systém který dokonale sedí hardwaru, na kterém běží. Nízký odběr za chodu, prakticky nulový ve sleepu, netBook se probouzí ihned a stejně rychle usíná. Popravdě řečeno – když si koupíte baterii, která bude z vašeho PC netbooku trčet minimálně ve dvou směrech, pak dosáhnete výdrže, kterou můj ARMem osazený originální netBook dá s baterií základní. A to se nezmiňuju o výdrži, které bych dosáhl, pokud bych přistoupil k napájení z externí baterie, například z podomácku vyrobeného NiMH packu připojeného nabíjecím konektorem.



Je úterý 16.2.2010, 8:05 ráno. Sedím v McDonnalds (paradoxně asi jediné místo v Praze, kde může člověk posnídat smažená vejce bez masa). Vytahuju z brašny netBook, který jsem hodinu předtím odpojil z nabíječky. Začínám psát tento článek, během toho v OPL ladím dotRemove, jeden z programů, které jsem začal psát, když jsem netBook používal naposledy. V 8:35 dopíjím presso s dvěma mléky a 12g cukru, netBooka skládám zpět do brašny a s konstatováním, že ukazatel baterie se z plně nabitého stavu nehnul ani o pixel jdu do školy. Ve škole mně čeká zajímavý den: Od 9:15 do 19:30 mám výuku. Z toho 4x1.5 hodiny přednášky, během kterých bude třeba dělat si poznámky a dvakrát cvičení, kdy půjde spíš o zahánění nudy. Jsem zvědav, jak se Psion pochlapí.

V cca 9:10, sedím v přednáškové místnosti. Spolužáci vytahují svoje Asusy EEE, malé Acery a další potvory a všude okolo je slyšet zvuk nevyhnutelného – bootování Windows XP. Proč oni to vlastně před každou přednáškou bootují? Je to jen blbost, nebo se opravdu baterie tak zásadně vybíjí i při uspání počítače? Každopádně, já otevírám netBook a ten je přesně ve stavu, kde jsem ho před půl hodinou opustil. Netrvá to ani 0.1s a může se pracovat.

Přednáška začíná a já se mezitím směju všem kteří zuřivýma pohybama po miniaturních touchpadech honí po obrazovce kurzor myši, aby spustili Word 2007. Když se tak po desítkách sekund děje, může se začít poznámkovat. Můj Word je spuštěný prakticky ihned, ostatně má 81kB a navíc si užívám luxus rozumně napsaného software, v němž mi nástrojová lišta nezabírá polovinu obrazovky.
V 10:05 mizí první dílek ukazatele baterie. Mezitím jsem si napsal přes stránku poznámek a ve Sheetu vytvořil rozvrh pro tenhle semestr. Když přednáška o 40 minut později končí, baterie ukazuje pořád totéž, konkrétně napětí pokleslo z maximálních 12,6V na 12,27V.

Mezi jednou a čtvrtou hodinou odpoledne napíšu během dvou cvičení další dvě stránky textu. Během toho s úsměvem sleduju, jak se spolužáci perou o přístup k zásuvkám, protože Asusy, Acery a další už to mají za sebou. Mě z ukazatele mizí další dílek, ještě jeden a bude první čtvrtka pryč – jen pro zajímavost, napětí je 12,05V.

Od 16:15 nastává ale jiné kafe, jsou tu Hospodářské dějiny Československa, což je tříhodinová přednáška, kde se píše opravdu hodně. Kvílení ohledně nabíječek rozhodně nemizí, jeden ze spolužáků vybaluje pětizásuvkovou prodlužovačku a všichni se připojují. V nudných částech hodiny mám puštěný emulátor ZX Spectra a hraju BeTiled. I když emulace jiného procesoru potažmo celého počítače je poměrně náročná na spotřebu, v půl osmé konstatuju, že po celodenní práci mám stále kolem 50% kapacity baterie před sebou.

Během dvacetiminutové cesty do Kbel píšu další článek, na pozadí začínám přesouvat přes tisíc vtx souborů z jednoho oddílu CompactFlash karty na jiný. Kopírování se dokončí zhruba hodinu poté, co dorazím domů (umí váš systém pokračovat v přesouvání souborů, poté co ho uspíte a opět vzbudíte?). Ve středu Psion poskytuje další dvě hodiny práce, než začne upozorňovat na nízký stav baterie (9,9V). Jde o první cyklus po skoro půlročním odpočívání ve vybitém stavu ve skříni, předpokládám, že až se baterie po několika cyklech srovná, dostanu další půlhodinku navíc. I tak je evidentní, že jsem fungoval bez nabíječky více než 10 hodin čistého času. Na jedenáct let staré zařízení s 1500mAh akumulátorem to není špatné. Jistě, nekonalo se žádné on-line připojení, žádná multimédia a žádné podobné nesmysly. O tom ale pro mně tento druh zařízení není – projít novinky na sociálních sítích, zkontrolovat mail, přehrát hudbu – to vše zvládne s přehledem můj mobil a klidně ho nechám tyhle činnosti dělat. Nejsem běžný počítačový uživatel, ti ať si klidně tahají nabíječky a shání kam je zapojit. Chci v malé brašně nosit počítač, na jehož výdrž se mohu celý den (či dva dny) spolehnout, otevřít ho, ihned v něm najít co potřebuju, poznamenat si něco nového a jít dál. V této oblasti pro mně Psion nemá konkurenci.