Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

Dobrý skutek prostřednictvím Facebooku

…a jak jsem jej spáchal.Sociální sítě jsou ve světě dnešního Internetu prostě realitou. Možnosti, které poskytují se sice zásadně neliší od toho, co tu už bylo – diskusní webové servery, Jabber, ICQ, IRC, mailové konference a před nimi vytáčené BBS v síti FidoNet – všechny tyto komunikační nástroje v podstatě umí totéž, co dnes FaceBook či Twitter. Zásadní rozdíl je ale ten, že na FaceBooku je skoro každý.

FaceBook

Jen díky tomuto faktu se mi mohla přihodit následující věc: Jezdím pravidelně ze Kbel do školy vlakem. Je to nejpohodlnější a nejrychlejší. Na pražském hlavním nádraží jsem při výstupu z vlaku našel UNIkartu. Jde o kombinaci studentské karty, ISICu a platební karty Komerční banky. Na ní samozřejmě fotka, datum narození a jméno.

Možností jsem měl několik. Poté, co jsem zjistil, že na webu příslušné školy by se nevyznalo ani prase a už vůbec by tam nenašlo kontakt na studenta, jsem se rozhodl předat kartu Českým drahám. Když jsem tak učinil, napadlo mě, že jestli jsou ztráty a nálezy řízeny stejně kvalitně jako kolejová doprava, pak majitel kartu už asi nikdy nenajde.

I zadal jsem jméno do vyhledávacího pole na FaceBooku a podle fotky snadno ověřil, kdo z nalezených je (ne)šťastný majitel karty. Do jeho schránky putovala následující zpráva:

Ahoj, našel jsem na hlaváku tvoji ISIC kartu. Jelikož jak se zdá je to i kreditka, nechtěl jsem ji nechávat u sebe a odevzdal jsem ji na přepážku 18 dole v ČD centru, odkud by měla putovat na ztráty a nálezy Českých drah.

Za několik hodin se mi dostalo odpovědi:

Díky moc…vím že jsem ji někde tam ztratil…doufám že ji tam někde objevím…děkuju za zprávu, alespoň ten fejsbuk k něčemu je a ty jsi dobrý člověk..díky

Karta se nakonec dostala k majiteli a pro mě se sociální sítě staly něčím, co funguje. Používá je totiž tolik lidí, že získaly praktický smysl. Nejde o hledání opuštěného delfína, či jinou pitomou zábavu, jde o komunikaci mezi lidmi.