Kolem roku 2003 Apple změnil dodavatele procesorů. Zatímco čtvrtou generaci procesorů pro Macy dodávala výhradně Motorola/Freescale, pátou generaci pro zelináře vyvinulo IBM. Apple sice jednou stranou tvrdil, že jim naprosto nevadí sotva poloviční frekvence G4 v porovnání s konkurenčními Pentii 4, ale i tak jim bylo jasné, že větší číslo prodává, i když o ničem nevypovídá.

IBM vyvinulo přesně takový typ procesoru, který ve zmiňované době frčel: vysoká frekvence a odpovídající výkon avšak vysoký příkon a tudíž tepelné vyzařování. Nic nového pod sluncem, Intel i AMD tou dobou dělali totéž a potýkali se se stejnými problémy s chlazením.
Apple se ovšem nikdy nestyděl využít faktu, že zlatá rybka má paměť tři sekundy a průměrný zákazník zhruba tři roky. A tak se stalo, že byl PowerMac G5 vydáván za nejtiššího Maca za mnoho let. To, že až do příchodu procesoru G4 byly Macy chlazeny obvykle jen pasivně s výjimkou ventilátoru ve zdroji už si pochopitelně nikdo nepamatoval. Dlužno dodat, že i do PowerMaca G4 nebyly ventilátory přidávany kvůli procesoru, ale spíše kvůli topením od nVidie.



Moje G5 má ventilátorů devět. Při běžné činnosti (web, hudba, atd) ani zde nejsou největším producentem tepla procesory. Podle senzorů toto místo spolehlivě zastává U3 – paměťový řadič. Jeho teplota (kromě stavu kdy Mac neběži) prakticky neklesá pod 60°C, což je o třetinu více, než mají procesory.
Je logické, že Apple u počítače s cenou kolem sta tisíc nepočítal s domácím využitím a tak jej osadil výkonnými ale hlučnými ventilátory. Nelogické jsou ovšem naprosto nestandardní napájecí konektory, které tyto ventilátory mají. U G4 bylo odhlučnění otázkou jednoho odpoledne a cca pěti stovek za dva opravdu tiché značkové ventilátory. Výměna znamenala prostě jen odpojení starých a zapojení nových. U G5 se k tomu ani po třech měsících nemůžu odhodlat a radši toleruji kvílení jednoho z větráků, jehož ložiska to už mají za sebou.


Když přišla řeč na kvílení, musím se zmínit i o další věci, která se skutečně nepovedla: Pokud odvodíte desktopové procesory od serverových, musíte počítat s tím, že nebudou mít takové zbytečnosti jako je sofistikované řízení spotřeby. To vás přivede mimo jiné k tomu, že z nich těžko někdy odvodíte notebookovou variantu (a nakonec se spřáhnete s Intelem), ale problémy to způsobí i na desktopech. Apple redukci spotřeby vyřešil tím, že procesory při nečinnosti automaticky podtaktuje a na plnou frekvenci je vrací jen při zátěži. Bohužel se tak děje i při trivialitkách jako je scroll obsahu okna nebo přesun ikonky na ploše. Bohužel proto, že přitom zpěvavě kvílí zdroj. Podobným neduhem trpěla i první Core2 generace MacMini, kterou jsem měl to potěšení též vlastnit, tam se ale kvíleni ozývalo z interního reproduktoru a nebyl problém se ho zbavit připojením externích bedýnek. U některých G5 se dal problém zmírnit výměnou zdroje, ostatní udělají nejlépe, když si v nastavení spotřeby vyberou něco jiného než automatické nastaveni procesoru. Úplně odstranit se problém dá jen koupí G5 poslední generace s dualcore procesory. Tam se ale musíte smířit s tím, že vám v počítači cirkuluje něco, co běžně patří do řek – Apple totiž přistoupil k vodnímu chlazení.



Nemohu se ubránit ani kritice interních PCI-X slotů. Ano, za ideálních okolností do nich jde strčit obyčejná PCI karta, ovšem podle technické dokumentace je třeba aby karta splňovala takové parametry, že je pravděpodobnější, že Mac ve slotu rozpozná křečka, než USB kartu kterou jsem dva roky provozoval v PM G4.



Poslední třešeň na dortu, o které se tu zmíním jsou zvuková zařízení. Mac má v základu po páru zvukových vstupu a výstupů. Vstup i výstup totiž existují v analogové i digitální podobě. Když jsem nedávno potřeboval nahrát zvuk z externího analogového zdroje, zjistil jsem, že v System Preferences vidím pouze Digital In. Už jsem skoro propadal panice a pak jsem vygooglil, že Apple z nějakého důvodu (kvalitní koks vývojářů?) u některých G5 volbu vstupu poněkud zkomplikoval. Výstup tedy mohu mezi digitálním a analogovým svobodně přepínat v System Preferences, ale vstup musím vybrat v utilitě Audio MIDI Setup, kterou jsem doposud coby nezvukař zcela ignoroval. Vstup, který zvolím v tomto programu pak vidím jako jediný v System Preferences. Opět platí, že existují generace G5, které to takto zařízené nemají. Úžasné.

Mohlo by se zdát, že jsem s PowerMacem G5 nespokojen. Opak je pravdou: Pořád si myslím, že to je poslední Mac, kterého jsem si kdy koupil a tak doufám, že si spolu užijeme mnoho šťastných hodin, než se budeme muset rozloučit. Tak už to chodí, když máte poslední počítač s nejlepšími procesory na světě a jste beznadějný technomorous.