Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

Žít v synchronizovaném světě

Nebylo by báječné žít ve světě, kde by všechno bylo přístupné všude a hlavně pořád?Znáte mě asi jako notorického technomorouse, technika mě ale až neuvěřitelně obklopuje. Běžně používám domácí desktop (či spíše workstation let minulých – PowerMac G5), notebook, dva chytré telefony, pracovní desktop, větší množství školních počítačů a jednou za čas i PC u rodičů. Už dávno jsem se proto oprostil od některých návyků, které jsem měl v dobách, kdy jsem provozoval počítač jen jeden a naopak jsem si vytvořil návyky nové:

  • Můj hlavní mail je GMail. Není to sice můj jediný mail, ale všechna podstatná komunikace jde přes něj. Mám ještě historický mail na vlastní doméně a pak účet na centrum.cz zřízený kvůli komunikaci s bankou, ale ty jsou jen opravdu okrajové. Pryč je doba stahování mailu přes POP3 a když se tak nad tím zamyslím, tak GMail nemám ani synchronizovaný přes IMAP. Google Notifier pro Mac OS X řeší totiž upozorňování na novou poštu velmi elegantně a tak se pro mě stal mailový klient zbytečností.
  • Mé kontakty a můj kalendář jsou online. A opět u Google. Palm Centro jsem jednou naplnil kontakty z Nokie, kterou jsem používal před ním a od té doby se v nich nevrtám. Centro totiž neumožňuje online synchronizaci, respektive Google se na podporu Centra vykašlal, fungovala přesně 14 dní a pak si přestal veřejny Exchange server Googlu s Palmem rozumět.
    Windowsový komunikátor je ale něco jiného. Jak kontakty, tak kalendář synchronizuji denně, editace se provádí buď pohodlně z browseru na libovolném PC/Macu, nebo mobilně z mobilu. Navíc není problém sdílet kalendář s dalšími lidmi (třeba se ženou) a plánovat věci tak, aby se nepřekrývaly. Konec specializované aplikace na počítači u mně už nastal. Řešit synchronizaci kalendářového a kontaktového manažera na každém stroji, ke kterému sednu je totiž opruz.

    Synchronizační ikony

    Notifikátory od Google – zprava doleva je to GMail a Google Calendar. Třetí ikonka je ikonka Dropboxu, viz další text.

  • Synchronizuji si soubory. Není to ani čtrnáct dní, co jsem začal využívat služby SugarSync v její free edici a není to ani týden co jsem od ní utekl k Dropboxu. Pokud neznáte, pak vězte – jsou to online služby, které umožňují synchronizovat obsah konkrétních složek mezi více počítači a různými platformami. Obě služby v základu nabízí 2GB prostoru, obě mají klienta pro trio Windows/Mac/Linux, obě podporují některé mobilní platformy a u obou existují placené verze s více prostorem. Ačkoliv SugarSync tvrdí, že vyžaduje pro svůj chod Mac OS X 10.5, stačí mu i dnes už archaický 10.4.11. Dropbox běží ve stejné konfiguraci také a proto jsem nebyl ani u jedné omezen svým PowerBookem, na kterém běží právě Tiger.
    Menu Dropboxu

    Menu Dropboxu, ze kterého se dají ovládat všechna jeho nastavení

    Nakonec byl ale důvod přechodu prostý: SugarSync ve free verzi umožňuje synchronizaci pouhých dvou počítačů, což je mi málo. Nemám problém s tím, zaplatit si placenou verzi (Googlu už platím za prostor pro GMail a Picasu), ale rád bych si vše pořádně vyzkoušel a třeba zjistím, že mi 2GB vlastně stačí.

  • Používám Operu. Opera běží na kdejaké platformě (včetně těch mobilních) a její služba Link mi zajišťuje synchronizaci záložek mezi všemi počítači. Nejen, že si nemusím nikde zvykat na nový browser, ale mám v něm i pořád stejné bookmarky.

Ano, mohl bych si hned od počátku zaplatit MobileMe a měl bych vše uvedené synchronizováno také, jedním poskytovatelem a bez komplikací. Jsem ale okolnostmi a zájmy vynucený multiplatformista a tak mi služba vázaná na produkty jedné firmy nemá co nabídnout.