Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

Cilit Bang Resurrection (2010)

V prvních třech letech existence tohoto blogu jsem každoročně psal článek o svém hledání ideálního kapesního zařízení. Z pěti různých škatulí jsem nakonec udělal jednu, když jsem si na podzim 2009 koupil Palm Centro. V roce 2010 se už zádný další článek nazvaný podle reklamy na čistící prostředek neobjevil a čtenář by patrně čekal happy end. Chyba lávky.Podívejte se na předchozí díly tohoto nepravidelníku:

Palm Centro

Palm Centro
Půlrok s Centrem mi dal hodně zkušeností. Založil jsem mu web, napsal na něj pár článků a směle jej používal ke každodennímu byznysu. Ovšem postupem času mi Centro přestalo jako hlavní telefon stačit. Mobil a internet pro mě jedno jsou a Centro se ukázalo být v možnostech konzumace online obsahu jako hodně omezené.

  • Webový prohlížeč?
    Integrovaný Blazer nebo javovská Opera Mini. První nezvládá UTF-8 a druhý každou chvíli pošle Palm do resetu.
  • Twitter klient?
    Od velkého OAuth přechodu pouze Twim psaný v Javě. Nejedná se sice o špatný software, ale je to prostě Java. Javovské MIDP aplikace si můžu pouštět i na hloupém telefonu od Nokie, kvůli tomu nemám smartphone.
  • Online geocachingový software?
    Nula. Jediná možnost je přihlásit se na web geocachingu přes Blazer, v totálně rozpadlém webu pracně najít souřadnice a ty způsobem copy&paste zadat do GPS software. Poněkud nepraktické, zvláště když chcete hledat například nejbližší cache od místa, kde zrovna stojíte.
  • Online synchronizace s Googlem?
    Nemožné. Google spustil synchronizaci pomocí Exchange protokolu, který Centro umí. Ovšem neumí ho s Googlem. Nikdo neví co je špatně, ale podle debaty v různých fórech to fungovalo jeden den a pak opět přestalo. Synchronizovat mobil se stolním počítačem je pro mě pasé, mám dva desktopy, dva laptopy (a líbí se mi to tak!) a tak sync který nejde online, nejde vůbec.

Takto bych jěstě chvíli mohl pokračovat, ale myslím, že hrubý obrázek už máte. Neříkám tu, že Centro je špatný telefon. Vůbec ne – bateriová výdrž skvělá, rychlý, svižný a bezproblémový. Není to dokonce ani špatné PDA – správa ToDo, textové poznámky – to vše tam jde náramně pohodlně. Ale bohužel to není chytrý telefon na úrovni roku 2010, takových pět let zaostává.

Samsung SGH-i600

Samsung SGH-i600
Chtivý všech výše uvedených vymožeností stál jsem počátkem měsíce května před volbou: Zastaralé Windows Mobile (Smartphone) nebo něco modernějšího? Nu, pokud čtete můj blog pravidelně, víte jak to dopadlo. Samsung SGH-i600 je po všech stránkách vyhovující chytrý telefon. Má rychlé HSDPA připojení na Internet, které je pro mě a občasný vzdálený přístup do práce naprosto nezbytné. Existuje nativní Opera Mobile/Mini ze které lze pekelně rychle udělat na webu prakticky cokoliv. Synchronizace s Googlem šlape jedna báseň a kontakty se mi vzápětí po zadání do telefonu objevují hezky online. Navíc pro Windows Mobile vychází GczII, pravděpodobně nejlepší geocachingový software všech dob.
Na druhou stranu jsem ovšem nikdy nerozeběhal zadávání českých znaků, takže psaní textů v metru pořád zůstalo úkolem Centra. Také jsem i přes upřímnou snahu nepřišel na chuť úkolovníku, protože bez dotykového displeje je práce s ToDo tak nějak zdlouhavá. To jsou ale drobnosti a právě
kvůli nim má u mě svoje použití jak Samsung tak Palm.

A teď už happy end? Stále ještě ne.

Pokud jsem si vzpomněl a ráno přibalil do tašky i sluchátka s 2.5mm konektorem, bylo díky 4GB SDHC kartě možné používat Centro i jako mp3 přehrávač. U Samsungu jsem tuto možnost ihned vyloučil: telefon neumí SDHC, má pouze proprietární konektor pro připojování příslušenství a hlavně je rád, když na jedno nabití funguje od rána do večera bez přehrávání multimédií.

A tak jsem po čtyřech letech dospěl k poznání, že hudební přehrávač do mobilu vlastně ani integrovat nechci, přináší to totiž vždycky nějaké kompromisy. Chvíli jsem takto používal Palm T|X, který jako přehrávač v zásadě postačuje, ale 2GB limit SD karty je trochu omezující. Rozhodl jsem se tedy koupit něco nového. Výběr byl vzhledem k tomu, že mám všechnu svoji hudbu v iTunes poměrně snadný – nějaký iPod. A když jsem se podíval detailně na současnou generaci applovských přehrávačů, nebylo to složité rozhodování.

iPod touch

iPod touch
Ano, nakonec jsem si k Vánocům dopřál tento iPhone bez telefonu. V době, kdy (přímo na něm) píšu tento článek, mám iPod nějakých 20 dní. Jsem z něj stále ještě trochu mimo, než abych jej byl schopen objektivně posoudit. Trochu mě zklamaly některé jeho parametry, ale můžu si za to převážně sám, protože si stačí přečíst parametry přímo na apple.com a nevěřit různým e-shopům. iPod má sice Retina displej (rozlišení 960x640px), ovšem nikoliv IPS ale pouhé TN. Osobně mi to ani v nejmenším nevadí, na TN panelech funguju odjakživa a narozdíl od ostatních s tím nemám nejmenší potíž. Další odlišnost od mých představ představuje integrovaná kamerka. Nemá 5mpx jako ta na iPhone, nemá ani 3mpx, ba nemá ani 1mpx. Nejde totiž primárně o fotoaparát ale o videokameru, takže má přesně takové rozlišení, jaké je třeba pro natáčení 720p videa – 0.7mpx. Nic z toho nemá na funkci hudebního přehrávače/herní konzole/internetového brouzdače/facebookového pástovače vliv, ale přeci jen – kdybych si přečetl parametry předem, měl bych jiná očekávání.

Tedy do roku 2011 vstupuji se třemi zařízeními. Uvidíme, co bude za rok.