Řekl jsem si, že je na čase přestat s teoretizováním a na vlastní kůži si zkusit, zač je toho RISCový assembler. Pořádné tutorialy se zabývají pouze příklady využívajícími linuxové ABI (application binary interface) a tak jsem se po všech těch letech rozhodl na svůj PowerBook nainstalovat Linux. Proti PC to není v instalační proceduře prakticky vůbec žádný rozdíl, jediné, co je komplikovanější, je rozebíhání AirPort karty. Musí se do ní nahrát firmware, který se dá najít na Internetu, což se ale bez přístupu na Internet špatně realizuje. Naštěstí se nenechám zastavit takovou banalitkou a tak jsem po jednom večeru stahování, instalace a konfigurace mohl prohlásit systém za funkční.
Vrátil jsem se po pěti letech do známého prostředí WindowMakeru, hustopřísnou zeměkouli na pozadí vykresluje program Xplanet. V souvislostí s konfigurací GUI jsem ale zjistil jednu zajímavou věc: Trackpad v PowerBooku je od Synaptics, jedná se tedy o prakticky stejný Touchpad, jako mám v Lenovo S10-3 a jako takový umí mnohem více, než nám Apple v Mac OS X milostivě dovoluje. Minimálně je schopen rozlišit dvouprstá a tříprstá gesta, první z nich se totiž v Linuxu používá na middle-click a druhé na right-click. No a teď už jen nezbývá než doufat, že mi ten assembler půjde pěkně od ruky.