Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Já a Amiga – první rande [updated]

Přinesl jsem Amigu domů. Je sice trochu více žlutá, než si ji pamatuju, ale to je jen kosmetická drobnost. Na druhé zapnutí naskočila známá animace KickStartu 3.0 požadující disketu se systémem a já zjistil že nic takového nemám. Začalo téměř celodenní snové čipové pseudopeklo. Jak dopadlo?Začněme hezky popořádku. Maminko, tatínku – to je ona. Přítelkyně 600.

Amiga 600

Na svůj věk vypadá dosti zašle, mám starší výpočetní exempláře v mnohem lepší kondici. Na počítač, který původně nekdo našel v kontejneru to ale není tak zlé – při nejbližší příležitosti ji nechám projít omlazující kúrou Retrobrite a zároveň zkusím nahřátým nožem srovnat tři výstupky ve spodní části způsobené tím, že někdo kdysi použil při šroubování příliš dlouhé šrouby.

KickStart module

Jakkoliv vypadá ošklivě zvenku, podívat se dovnitř je radost. Místo KickStart ROM 2.0 tam totiž najdeme elegantní modul od samotného HW guru Zilogatora, který umožňuje přepínat mezi KickStart 1.3 (Amiga 500) a KickStart 3.0 (Amiga 1200) a tím dosáhnout poměrně široké kompatibility všeho se vším.

A601 upgrade

Rozšiřující slot je obsazen modulem A601, který přináší další 1MB Chip RAM a podle všeho i baterií zálohované hodiny (baterie bude asi mrtvá, modul je v několika místech zaplombován, co nevidět ho rozeberu a podívám se na to).
Díky tomu, že Amiga od samotného počátku měla kvalitní sadu čipů řešících za procesor nejrůznější grafické, zvukové a datové operace (dneska bychom to nazvali akcelerací), dělí se pamět na několik segmentů:

  • Chip RAM je pamět, do které může přistupovat procesor i čipy, z čehož plyne, že jsou v ní zároveň grafická a zvuková data i programy. Pokud si nastavíme v systému více barev nebo větší rozlišení, zůstane nám méně paměti pro spouštěný software a naopak. Každá Amiga má nějakou Chip RAM, bez ní nemůže fungovat. Pokud je mi známo, je tato paměť limitována velikostí 2MB, nad tuto kapacitu už neumí čipy adresovat.
  • Fast RAM je paměť, v níž se již procesoru čipy do cesty nepletou, a proto v ní může pracovat rychleji. Jsou v ní jen programy a Amiga ji vlastně ke své základní činnosti nepotřebuje. Na Amize 600 se dá Fast RAM připojit pouze pomocí PCMCIA SRAM modulu a její maximální velikost je 4MB. Jiné Amigy mají jiné limity, většinou jsou tyto limity překonány pomocí turbokaret, které přidávají právě Fast RAM.
  • Slow RAM je paměť, která existuje jen proto, aby to bylo zajímavější. Jedná se o paměťové rozšíření původní Amigy 500, která měla slot pro osazení až 1MB RAM. Tato paměť byla v systému označena jako Fast RAM, takže do ní nemohly přistupovat čipy. Byla nicméně fyzicky připojena na grafickou sběrnici, takže byla stejně zpomalena jako Chip RAM. Amiga 600 ji nemá, takže se nemá cenu jí dále zabývat.

Dva megabyte Chip RAM nejsou mnoho pro žádnou náročnou práci, ale na druhou stranu je to rozhodně více než megabyte jeden.

800MB hard drive

Amiga 600 má interní ATA řadič, na který lze připojit 2.5″ notebookový IDE disk. Skoro se člověku chce divit, že s PCMCIA slotem, notebookovým IDE řadičem a příkonem zdroje 23W neudělali z Amigy 600 notebook, její kompaktní rozměry k tomu přímo vybízí. Prozatím jsem do šestistovky strčil starší 800MB disk od Seagate, který jsem vykanibalizoval z nefunkčního notebooku od Aceru.


Instalace Amiga OS 3.1
Máme Amigu a v ní disk, ovšem není na něm systém. Nemáme systémové diskety, pouze jejich obrazy. Obrazy disket se dají na reálné diskety zapsat jen na Amize (nebo v PC pomocí speciálního řadiče, který nemám), k tomu je ale třeba mít v Amize funkční systém. Kruh uzavřen, problém nevyřešen. Jak na to? V den, kdy jsem Amigu přinesl domů jsem nad tím usilovně přemýšlel dlouho do noci a řešení mě napadlo až po usnutí, zdálo se mi jednoduše ve snu.

./_images/02.png ./_images/02.png

Normálním lidem se zdají normální věci, mně se zdálo o tom, že si na své (dříve dřevěné) PC instaluju Windows, v nich spouštím emulátor WinUAE a v něm připojím do emulované Amigy 600 skutečný disk. Na tento skutečný disk pak už nebude problém nainstalovat systém z obrazů disket. Učinil jsem tedy tak, vyhrabal v krabici jeden celkem prázdný pevný disk, v čerstvě nainstalované 30-denní zkušební verzi Windows XP SP3 několik hodin upgradoval Direct X na verzi požadovanou emulátorem WinUAE a zkusil zrealizovat snový postup.

./_images/03.png ./_images/04.png

Z obrazů instalačních disket nabootovala virtuální Amiga a k mému překvapení skutečně nástroj pro tvorbu oddílů našel pevný disk a umožnil mi na něm založit diskové oddíly.
Na doporučení z komentářů jsem znovu provedl rozdělení disku s tím, že jsem pojmenoval oddíly DH0 a DH1, z důvodu kompatibility se softwarem, který by mohl takto pojmenované oddíly hledat.

./_images/05.png ./_images/06.png
./_images/07.png ./_images/10.png

Formátování trvalo ve výsledku několik hodin. Nevím přesně proč – Athlon se celkem flákal, emulace ho zatěžovala na nějakých 20%, disk nemá nijak zásadně velkou kapacitu, zřejmě nějaké limitující nastavení emulátoru, které jsem přehlédl.
Formát jsem tentokrát provedl pomocí QuickFormatu a opravdu netrval ani minutu i pro větší z oddílů. S vytvořenými a naformátovanými oddíly jsem už mohl spustit instalátor a dostat se tak k tomu, oč mi od počátku šlo – k instalaci systému.

./_images/11.png ./_images/12.png

Stejně jako v ostatních civilizovaných systémech (nabízí se srovnání třeba s Mac OS) se i instalace Amiga OS provádí z již nabootovaného systému pomocí k tomu určeného programu. Je to celkem kontrast vůči instalaci Windows XP, kterou jsem prováděl jen o několik hodin dříve. I když jsou o nějakých 10 let novější, stále mají speciální bootovaný instalátor, který je příjemný a civilizovaný jako smrt rozsekáním. Nejsem v oboru instalace tohoto systému žádný nováček a proto jsem to instalátoru hned z počátku přiznal a nechal ho udělat téměř všechna rozhodnutí za mě.

./_images/13.png ./_images/15.png

Amiga OS je proslulý mimo jiné tím možnostmi lokalizace. Jazykových variant jde nainstalovat více zároveň (asi jako u Mac OS X), uživatel si pak sestaví seznam preferovaných jazyků a systém podle tohoto seznamu poskytuje aplikacím vhodné verze textových řetězců pro zobrazení. Čeština v seznamu originálních lokalizací chybí, ale chybí třeba i v roce 2011 u Mac OS X, takže se vlastně nic neděje. Doinstalovat by měla jít samostatně později.

./_images/18.png ./_images/19.png

Nastala několik minut trvající virtuální diskotéka, během níž se ve čtyřech nereálných mechanikách prostřídalo šest neexistujících disket a systém byl nainstalován. Zkusil jsem jej nejdřív nabootovat v emulátoru a když jsem ověřil, že vše funguje přehodil jsem disk zpět do reálné Amigy.

./_images/20.png

Světe, div se! Workbench naskočil bez nejmenšího zaváhání. Pravděpodobně jsem o tomto postupu instalace četl kdysi kdesi nějaký článek, v bdělém stavu by se mi to ale nevybavilo. Ještě že máme všichni nějaké to podvědomí. První rande s Amigou 600 jsem tedy zakončil úspěšně. Teď čeká ještě jedno přehození disku do PC a překopírování software pro přenos dat mezi Amigou a PC.
A pak už přijde na řadu seriozní testování toho, co Amiga 600 dokáže – testování software, který na ní běží. Volně dostupný je třeba na AmiNetu, ten bývalý komeční je i na jistém HotLine serveru. Myslím, že je toho přede mnou dost na dlouhé večery všech ročních období.

Všechny fotky hardware najdete pohromadě na Flickru, screenshoty jsou pak shromážděný v této galerii.