Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Život bez omezení

Windows 7 jsou tady. A nemají žádnou z chyb, které měly předchozí verze. Opravdu.Nemám rád Windows a ony nemají rády mě. Je to čistě osobní problém mezi mnou a tímto operačním systémem, a proto jsem v prosinci 2007 slavnostně vyhlásil konec používání tohoto systému na všech svých počítačích. Optimistické nadšení několik let vydrželo, Mac a Linux mi na veškerou bežnou počítačovou činnost stačily a okna jsem tak otevíral jen když bylo třeba vyvětrat. V roce 2009 jsem praktickou část bakalářské práce psal a ladil na PC Compaq iPaq s Windows 2000, ovšem zásadní změna nastala až poté, co mi v PowerBooku umřela třetí baterie. Rozhodl jsem se pro netbook Lenovo IdeaPad S10-3 a na něm byly předinstalované Windows 7 Starter Edition.

V průběhu obzvláště náročného semestru nebyl čas se Windows zbavovat, a tak jsem od srpna do prosince fungoval s nimi. Ostatně na stroji, který slouží výhradně k psaní poznámek je v zásadě dost jedno, jestli ty poznámky píšete do wordpad.exe, geditu nebo jiného editoru.

Lenovo_S10_Xubuntu-2011_02_14.jpg
Xubuntu 10.04LTS na Lenovo IdeaPad S10-3

Během vánočních prázdnin jsem si chvilku času udělal a na netbook nainstaloval Xubuntu 10.04LTS. Proč si to nepřiznat, tento systém má k dokonalosti daleko – bateriová výdrž je o několik desítek minut kratší než ve Windows a když chcete snížit nebo zvýšit jas displeje je veškerý uživatelský komfort pryč. Nejsem ale žádné ořezávátko a radši se smířím s trochou nepohodlí, než s neustálými update-restart-update cykly majoritního operačního systému, které by mohly tajné služby používat místo waterboardingu.

Další semestr přinesl praktickou nezbytnost práce v Microsoft Projectu a pokud chci v letošním kalendářním roce po dvaceti letech definitivně zakončít vzdělávací proces, musím se podvolit. Naštěstí škola nabízí licence pro studenty zdarma, takže jsem se registroval do školního MSDN repository a stáhl 2.8GB dlouhý DVD image s Windows 7 Professional x64 Czech, vypálil jej na DVD-RW a zkusil nabootovat.

Záměrně píšu zkusil, protože to nedopadlo vůbec dobře. Systém sice naskočil do modré plochy instalátoru, zobrazil myš, pak se už ovšem nedělo vůbec nic. Nemám sice nějak oslnivě nový počítač, většina jeho komponent má za sebou pět a více let, ale tohle jsem nečekal. Abych vyloučil možnost, že mechanika nečte správně RW média, obětoval jsem DVD-R, čímž jsem zvýšil cenu licence systému na celých pět korun. Horší způsob, jak jsem mohl tuto pětikorunu investovat mě nenapadá, protože to vůbec nepomohlo. Hodil jsem na Facebook cosi o pseudosystémech a šel spát. Během spánku mi dobří lidé poradili překontrolovat datum a čas v BIOSu, koukl jsem tam a neviděl nikde problém. Pro jistotu jsem časové údaje zadal ručně znovu a aby svět nebyl tak nudný, instalátor naběhl napoprvé a prakticky ihned.

Avšak nebylo proč jásat, šestigigabajtový oddíl se totiž pánům v Redmontu nezdá být dostatečně velký pro tak základní věc jako je operační systém. Na předmětném disku jsou dva linuxové oddíly ve formátu Ext4, pak zmíněná šestigigová díra a za ní datový oddíl s filesystémem FAT32. Proto jsem nastartoval do Xubuntu a v diskovém nástroji GParted oddíly bez ztráty dat změnil.

Tady si neodpustím šťouchnutí do linuxových nástrojů s GUI – zdá se totiž že je stále ještě píší pitomci. Zmenšíte poslední oddíl o 5GB, posunete ho na kraj disku a vidíte, že se vám předchozí oddíl zvětšil na 11GB. Je vám to málo, proto uberete ještě 10GB a teprve pak zvolíte přenesení změn na disk. GParted naprosto nelogicky provede operace tak, jak jste je prováděli vy, tj. zmenší oddíl o 5GB, přesune veškerý jeho obsah na konec disku (to trvá řádově půl hodiny) a pak provede stejným způsobem druhou změnu (která opět trvá půlhodinku). Proč je tam tedy to tlačítko pro provedení, když není schopné udělat až výslednou operaci, v tomto případě zmenšení o 15GB v jednom kroku? Dokud bude v Linuxu GUI aplikace synonymem pro lamery v Pythonu zbastlený frontend nad konzolový program, nebude to fungovat nikdy.

Instalace Windows 7
Instalace Windows 7

Zpět ale k instalaci Windows 7. Ta proběhla po dalším rebootu relativně rychle a bez nejmenších potíží. Se všemi restarty to trvalo téměř přesně 40 minut a měl jsem systém funkční, tedy až na zvuk, grafiku a WiFi. Bezdrátovou kartu D-Link DWL-510, která už lecos pamatuje jsem po přečtení dokumentace na stránkách výrobce odepsal a připojil se měděným ethernetem. Zvuk se vyřešil sám, po první aktualizaci a restartu se zvukovka přesunula z neznámých zařízení pod zvuková a připojené reproduktory potvrdily, že se tak stalo právem.

Nejtvrdším ořechem se stala grafická karta. Stejně jako Mac OS X, i Windows 7 (a předtím už Vista) mají akcelerované GUI, a proto vyžadují grafickou kartu určitých minimálních parametrů. I když ve všech svých Mac-strojích jsem se snažil tyto požadavky splnit, pro PC prostě takovou grafiku nemám. ATi Radeon VE 64MB vyšel z módy už hodně, hodně dávno (je to ekvivalent zhruba GeForce 2) a do čtyřiašedesátibitového systému pro něj neexistuje ovladač, systém pak běží jen ve VESA režimu. Jelikož se automaticky vypnou všechny náročné efekty uživatelského rozhraní, je to v zásadě jedno, ale přesto jsem prohledal šuplík a našel v něm deset let starý Matrox G450. Karta je to stejně stará jako Radeon VE, výrobce na ni ovšem na rozdíl od Radeonu nezapomněl a poslední verze ovladače pro Windows je necelý rok stará. I když je na tom karta s akcelerací úplně stejně bídně jako Radeon, nativní ovladač umožňuje alespoň nějaké nastavení a subjektivně mi GUI přijde o několik procent použitelnější. Je vidět, že když se výrobce nesoustředí na chrlení jedné herní generace karet za druhou, může být podpora na úrovni.

PC_Athlon64_Windows7-2011_03_06.jpg
Windows 7 Professional 64bit Czech

Poslední dvě generace Windows měří výkon vašeho počítače, abyste věděli, co vás nejvíc brzdí při každodenní činnosti. Test je nabídnut hned po instalaci systému a vyhodnocuje rychlost procesoru, pamětí, disku a grafické karty. Neubráním se proto srovnání Atomového netbooku od Lenova s mým (pod)stolním PC (hodnocení od 1,0 do 7,9 – vyšší číslo je lepší).

Měřená komponenta stolní PC netbook
Procesor (počet výpočtů za sekundu) 4,1 2,3
Paměť RAM (počet operací paměti za sekundu) 4,1 4,5
Grafika (výkon pro pracovní plochu Windows Aero) 1,0 3,1
Herní grafika (výkon pro 3D aplikace a hry) 1,0 3,0
Primární pevný disk (přenosový rychlost dat disku) 5,7 5,5

Jak vidno, stolní počítač má i přes pětiletý rozdíl stále výkonnější procesor, netbook zase vítězí rychlostí paměti a grafiky. Vzhledem ke generačnímu rozdílu DDR/DDR2 bych ale čekal u Atomu vítězství přesvědčivější.

Takže si teď tedy zvykám na systém, bez kterého mi bylo tak dlouho dobře (když pominu, že u něj sedím denně v práci a škole). Není to jednoduché, protože i přes maximální snahu přetočit své mozkové závity zpět, mě hned od počátku vytáčí několik drobností:

  • Proč mi systém tvrdí, že mám 8GB RAM, z níž jsou 2GB dostupné? Není to pravda, platí jen ten nižší údaj. Základní deska určitě více nepodporuje. Co znamená to první číslo?
  • Kde sakra nastavím pro každý připojený monitor jiný wallpaper? Určitě to nějak půjde, ale proč to není na první pohled viditelné v dialogu výběru pozadí pracovní plochy?
  • Proč se tu pořád něco aktualizuje? Za tři dny jsem počítač zapínal a vypínal nejméně 7x, přesto se ještě nestalo, že by při vypínání neinstaloval aktualizace a při zapínání je nekonfiguroval.
  • Nemyslím, že bych byl úplný počítačový negramot, ale ani po půlhodině snažení jsem po síti nepřenesl soubor z notebooku mojí ženy (Windows Vista). Systém tvrdí, že počítač musím přidat do Domácí skupiny, což je dle nápovědy novinka Windows 7. Co dělat v systémech, které Domácí skupinu nemají se nikde nepíše. USB flashdisk tak zůstává i v roce 2011 nejrychlejší způsob jak z Windows do Windows dostat pár gigabajtů dat.

A to jen po jednom víkendu s novým operačním systémem. Líbí se mi sice nové GUI, líbí se mi přepracovaná systémová lišta, která konečně začíná vypadat a fungovat jako dock v jiném nejmenovaném populárním systému, ale to je trochu málo. I když vlastně… za pět korun je to až kam.