Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

Pár důvodů, proč Palm ještě neházet do koše (1)

I přes moderní technologie všude okolo mám pořád Palm rád. Pak není problém sednout a vymyslet hned několik věcí, které mám na Palmu rád zejména a kvůli kterým si zaslouží být používán. Moje Centro už řadu měsíců obsahuje předlouhý článek s tímto tématem a v mém stolním počítači je k němu připravena sada ilustračních obrázků. Pojďme tedy na to!Centro není jediný Palm, který používám. Předtím, než jsem si koupil iPod touch od Apple, používal jsem Palm T|X jako hudební přehrávač, kapesní čtečku e-booků a kapesní diář. Proto je většina následujících screenshotů pořízena na něm, ale prakticky si ale místo něj můžete představit libovolné PDA či telefon s PalmOS 5.4, většina věcí pak platí pro platformu PalmOS obecně.

Důvod 1: Launcher
Je pozoruhodné, že i když systémový spouštěč aplikací vypadá už od počátku prakticky stále stejně, je to tak skvěle použitelná aplikace. Ostatně už první letmý pohled ukazuje, že se nejeden moderní mobilní systém palmovským launcherem inspiroval. A když vás kopírují, buďte si jisti, že to děláte dobře.

Applications

Ikonky lze zobrazovat ve dvou velikostech a aplikace můžete třídit do kategorií, které si sami vytvoříte. Tato naprosto samozřejmá vlastnost nebyla například v Apple iOS v několika prvních verzích přítomna a ani dnes nedosahuje návykové použitelnosti, které dosáhl Palm už před dávnými časy. Pravda, na rozdíl od Palmu si můžete určovat pořadí aplikací v jednotlivých kategoriích, ale zase jste omezeni pouhými dvanácti položkami v každé kategorii, což do organizace vnáší trochu chaosu.

Favorites

Pro rychlý přístup k těm nejpoužívanějšim položkám je ve většině Palmů přibalena nějaká forma zjednodušeného spouštěče – T|X má kupříkladu Favourites – čtyři obrazovky, na které si můžete ve zvoleném pořadí přidat dohromady 32 odkazů na často používané aplikace nebo webové stránky. Centro je na tom prakticky stejně, jen lze do Favourites přidat i odkazy na kontakty a šablony textových zpráv.

A pro ty, kterým standardní launcher nevyhovuje, je tu možnost nahradit jej některým jiným dostupným programem – v dobách největší slávy Palmu jich na trhu bylo hned několik. Zdaleka ne všechny dnešní mobilní systémy takovéto nahrazování výchozího spouštěče podporují.

Důvod 2: FileZ
O skvělý souborový manažer FileZ vlastně ani nejde, takovýchto souborových manažerů pro Palm OS existuje větší množství. Pravda, FileZ je asi nejkompatibilnější – beží bez chyb už na starém Palm IIIc, stejně dobře běží na Tungstenu T nebo Palmu T|X a zrovna tak běží i na Centru, což třeba o lépe vybaveném UniCMD říct nelze. Tím pravým a pro mě podstatným důvodem je to, že vůbec máme možnost podívat se dovnitř svého Palma, co je v něm za databáze a soubory.

FileZ

Když na konci devadesátých let soupeřily handheldy Psion s PDA od Palmu, jedním z válečných argumentů Psionu bylo, že je stoprocentně souborově orientován. Vnitřní paměť se (dynamicky) dělila mezi virtuální disk C: a paměť pro spuštěné programy, všechna uložená data aplikací byla v souborech, ty byly tříděny v adresářích a vše připomínalo svoji logikou stolní počítače.

Palm proti tomu přišel s myšlenkou dat přiřazených jednotlivým aplikacím. Programy a jejich data nejsou uloženy v souborovém systému, vše je v databázích a každý program vidí jen data kterým rozumí. Uživatel pak standardně v systémovém launcheru jen spouští aplikace, data pro ně má možnost vidět až uvnitř aplikace samotné.

Své výhody mají jistě oba dva přístupy, první z nich umožňuje uživateli mít vše více pod kontrolou, druhý je zase přehlednější pro začátečníky. Paradoxní je, že zatím co se Palm s příchodem paměťových karet naučil oběma způsobům a pomocí manažeru jako je FileZ můžete interní i externí paměť procházet jako souborový systém, ostatní svět postupně zhloupl. iOS vůbec uživateli souborový systém neukáže, data jednotlivých aplikací jsou tak dokonale oddělena, že dostat přijatou přílohu z e-mailu do konkrétní aplikace nemusí vůbec být možné. Konkurenční Windows Phone 7 je na tom velmi obdobně, ačkoliv jeho předchůdce od stejného výrobce – Windows Mobile – souborové systémy ovládal dokonale.

Důvod 3: BatteryGraph
Ani tady mi nejde jen o tento skvělý prográmek detailně zaznamenávající spotřebu vašeho Palmu mezi nabíjecími cykly (na Centru bohužel neběží úplně tak, jak by měl). Jde mi o to ukázat, že aplikace na Palm OS mají mnohem blíže k hardware, než na moderních zařízeních.

BatteryGraph

Moderní mobilní platformy mají jednotlivé aplikace sandboxované, tj. každá běží ve vlastním „virtuálním“ prostředí, oddělená od ostatních. Stejně tak je oddělená od přímého přístupu k samotnému zařízení. Není proto divu, že pět různých aplikací v iOS je schopno ukázat jinou velikost operační paměti, každá na to totiž jde jiným fíglem a každá se dopočítá jiné velikosti. Krátké, rychlé a efektivní programy psané v C/C++ nahradily v současné době aplikace psané v jazycích jako Java, Objective-C nebo C# v prostředí .NET. Ano, jsou bezpečnější pro méně zkušené a umožňují programovat více lidem, než to umožňoval „hardcore“ přístup v čistém C. Aplikace v nich psané prakticky nemají šanci shodit celé zařízení do resetu. Ale nemají velikost několika málo kilobajtů a rozhodně vám neodstraní pískání displeje pomocí nastavování hodnot registrů procesoru tak, jak to šlo na Palmu.

To jsou pro mě první tři důvody, proč mám a budu mít rád Palm a Palm OS, i když už jeho sláva dávno za námi. V dalším díle vás čeká úkolníček a práce s dokumenty. Tak zatím!