Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Verzo Kinzo (1) – úvod, vybalování, přístroj

Když jsem se tu poprvé zmiňoval o čechoamerickém smarphonu Verzo Kinzo, byla to čerstvě představená novinka s cenou přes deset tisíc. Už tou dobou se ozývalo mnoho skeptiků, kteří přístroj považovali za zastaralý (jednojádro v době nastupujících vícejader, Android 2.2 v době příchodu ICS, …) a předražený. Ve stejném smyslu vyzněly i první preview a recenze (engadget, mobilmania), ovšem pak se přístroj dočkal několikerého zásadního zlevnění a tak nyní stojí v internetových obchodech pod pět tisíc.

Poté, co jej již zrecenzoval prakticky každý, přišla řada i na malého českého bloggera a tak jsem se v druhé polovině března dostal i já k jednomu kousku na vyzkoušení.

01_balik_1.jpg

Telefon dorazil dokonale zabalený, tak dokonale, že pád balení ze čtvrtého patra by pravděpodobně vůbec nezaznamenal. Několik vrstev bublinkové folie, uvnitř krabice o rozměrech někde mezi A3 a A4, v ní další balící materiál a teprvne v samém jádru černá krabička s přístrojem a příslušenstvím.

05_krabicka_2.jpg

Krabičce s přístrojem přisuzují někteří přílišnou pompéznost a zbytečně moc použitého papíru. Já si na první pohled vzpomněl na kvalitně provedené balení iBooku G4. I tady má člověk už díky povedenému designu balení pocit, že si koupil něco exkluzivního. Zcela pochopitelné v době, kdy stál přístroj přes deset tisíc a potěšující dnes, kdy nestojí ani polovinu.

06_otevrena_krabicka.jpg

Uvnitř krabičky najdeme v masivním plexisklovém odlitku samotný přístroj a pod ním v několika vrstvách příslušenství, kterým je licence navigace Sygic pro Evropu a Rusko, 8GB microSDHC karta, USB-microUSB kabel, nabíječka do auta i do 230-voltové zásuvky (do obou je třeba zasunout zmíněný USB kabel), sada krycích fólií na displej a pouzdro. Za málo peněz solidní objem muziky a to ať už použijeme libovolné objemové jednotky.

07_kinzo_predni_strana.jpg

Na přístroji mě na první pohled zaujala jeho velikost.Telefon je to totiž pořádně velký a masivní a to i v porovnání se Samsungem Galaxy S2. Displej má stejné rozlišení (800×480) i úhlopříčku (4.3″), ovšem okolo je ještě rámeček, vespodu čtveřice kapacitních tlačítek a pod nimi ještě kousek telefonu. Dá se říct, že jsem doposud neměl v ruce takhle velký telefon a přístroj spíše velikostí zapadá mezi klasická PDA. Někdo to odsoudí, někomu se to bude líbit, faktem zůstává, že třeba při navigování za jízdy v autě je to moc užitečná vlastnost. K velikosti přístroje se už brzy na blogu vrátím.

08_kinzo_zadni_strana_1.jpg

Další nápadná věc je design. Verzo jde celkem proti proudu co nejtenčích telefonů s jasnými liniemi. Když se podíváte na dnešní průměrný smartphone, je buď oblázkovitě zaoblený, více či méně iphonovitý nebo prostě jen placatě nevýrazný. Výjimky bych vyjmenoval zpaměti a spočítal na jedné ruce. Kinzo má design od studia Novague a chvíli trvá, než si na něj zvyknete. Tam kde bych intuitivně čekal obliny jsou většinou hrany nebo rovné plochy, tam kde bych čekal tupé úhly jsou ostré atd. Nic z toho není na první pohled špatně, ba ani na druhý, je to jen prostě jinak a Kinzu to dává osobnost.

09_kinzo_zadni_strana_2.jpg

Trochu obavu jsem měl z plastového provedení. Zatím však na něm není vůbec nic, co bych mohl kritizovat, kryt baterie sedí dosti přesně, neskřípe, nikde se nic neprohýbá a plast je příjemný na dotyk – v zimě není tak studený jako sklo či železo, když na telefonu něco děláte, nezahřeje se tak rychle a nepálí do rukou. Povrch telefonu, respektive hmatový pocit z něj, mi okamžitě evokoval Nokiu 7710 blahé paměti, ta byla stejně příjemná. Otázkou zůstává, zda plasty od Verza vydrží víc než před lety vydržely plasty od Nokie. Preventivně bych doporučil telefon nedrtit, nemixovat a neházet z okna. I když působí pevně a robustně, tohle by zvládnout nemusel.

Na zadní straně najdeme čočku 5mpx kamerky doplněnou o jednu přisvětlovací diodu. Ta je celkem dost jasná a není problém ji v noci používat jako baterku.

Jak už bylo řečeno, čtveřice tlačítek pod displejem je realizována kapacitními senzory. Jediná mechanická tlačítka tak představuje dvojice na levoboku pro regulaci zvuku a tlačítko na vrchní straně sloužící k zapnutí resp. vypnutí přístroje. A právě tím přístroj v příštím díle zapnu.

PS: Všechny obrázky jsou klikací. Pohromadě je spolu s dalšími najdete zde.