Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

Aptutvajsesfést

Když jsem ondy po ránu seděl u svého experimentálního MacBooku, v GIMPu měl otevřených několik osmimegapixelových bitmap (kreslil jsem zrovna diplomy pro PMR Kopce 4), na pozadí kompiloval Inkscape, synchronizoval tři IMAP mailboxy a na popředí poslouchal stream Classic Praha, začal jsem mít neodbytný pocit, že má ten počítač dost. Export jediné bitmapy (A4, 300 dpi) do PNG trval skoro pět minut a když jsem si těch pět minut chtěl ukrátit brouzdáním ve Firefoxu, zjistil jsem, že to nejde.

Jistě, dnešním hipsterům bude Core Duo taktované na 2 GHz připadat jako ořezávátko, ale dělal jsem už náročnější věci na mnohem pomalejších strojích a takový pocit mrtvosti jsem u toho nikdy neměl. Ostatně i sám božský Stýv říkal aptutvajsesfést, tak jakýpa copa?

Naštěstí tu pro takové případy mám Geekbench2, kterým měřím výkon prakticky každého počítače od doby, kdy mi Matsoft před deseti lety za pětistovku prodal PowerMac G4. A právě Geekbench2 odhalil, že je v tom plastovém zázraku něco shnilého. Dosažené celkové skóre 1370 bodů je totiž hrozně nízké. PowerMac G5 má víc (1745 bodů), starý Athlon 2600+ má víc (1418 bodů) a co je nejpodivnější – Dothan (Pentium M, 2 GHz) – má také víc (1422 bodů). Jelikož Core Duo jsou v podstatě dva mírně vylepšené Dothany na jedné křemíkové destičce, měly by dohromady jistě podávat větší výkon než jeden. Asi ne tvajs, ale rozhodně ne méně – dobové výsledky ukazují, že ta správná hodnota by měla být asi tak 2400 bodů.

Něco je tedy špatně. Hodně špatně. V terminálu zjišťuju, že procesor opravdu tvrdí, že aktuálně běží na 2 GHz, ostatně ve stejném výpisu se dozvídám, že jiné frekvence ani neumí (divné!). Dle detailů testu je rozdíl mezi single/multi-core testy, takže jádra běží obě. Jen jsou prostě lenivá.

Proč?

  1. Je to něčím, co se během posledních 12 let stalo s první generací Intel Maců?
  2. Je to něčím, co se během posledních 12 let stalo s procesorem?
  3. Je to něčím, co se během posledních 12 let stalo s Mac OS X?
  4. Je to něčím, co se během posledních 12 let stalo s notebookem?

Otázky jsou tu od toho, aby se na ně odpovídalo. Kromě bílého MacBooku první intelovské generace (macbook1,1) mám doma ještě Mac Mini ze stejné doby (macmini2,1). Spustit na něm Geekbench2 bylo jen otázkou vzpomenutí si, kam jsem založil bezdrátovou myš a baterii do ní. Na MacMini je úplně stejná verze Mac OS X (instalováno ze stejného originálního DVD s rodinnou licencí), úplně stejné dva gigabajty paměti a procesor je tam dokonce o něco slabší (1.83 GHz). Výsledek 2371 bodů tak poněkud překvapil, je to proti MacBooku aptutvajsesfést. I když překvapil, zodpověděl první dvě otázky: Ne.

Otázku třetí jsem se rozhodl vyřešit eliminací Mac OS X. Nabootoval jsem Linux Mint 32bit, jehož instalační DVD se mi v šuplíku válí už docela dlouho a když mechanika doškvrkala, docvrkala a ztichla, stáhl jsem Geekbench2 pro Linux a prověřil, zda je výsledek stejně bídný. Byl.

Naštěstí Linux je trochu hardwarově sdílnější a rychlý pohled do /proc/cpuinfo odhalil příčinu pomalosti:

 processor	: 0
 vendor_id	: GenuineIntel
 cpu family	: 6
 model		: 14
 model name	: Genuine Intel(R) CPU      1500  @ 2.00GHz
 stepping	: 8
 cpu MHz 	: 1000.000
 ...
 processor	: 1
 vendor_id	: GenuineIntel
 cpu family	: 6
 model		: 14
 model name	: Genuine Intel(R) CPU      1500  @ 2.00GHz
 stepping	: 8
 cpu MHz 	: 1000.000

Mac OS X je tedy také úplně nevinný, nicméně se zjištěním, že dvougigahertzové CPU operuje na poloviční frekvenci a nenechá si vnutit jinou, se s využitím mocného online vyhledávače už dá něco dělat. Web je plný rad jako „kupte si nový notebook“, „upgradujte na nový systém“, „pořiďte si náš čistič disku, který čistí disky lépe než jiné čističe disků“, člověk si až vzpomene, jak fajn to bylo, když ještě online nemohl být každý pitomec. Přesto jsem nakonec našel článek, který problém vysvětlil: Když má MacBook nefunkční či odpojenou baterii, jede pomalu.

Vedl jsem o tom už kdysi debatu s panem Kocourem, kterému všechny staré MacBooky jdou také pomalu. Jelikož jsem ale v té době žádný MacBook neměl a u PowerBooků a iBooků si může mezi Performance / Power saving uživatel skoro vždy vybrat (kromě úplně posledního 15palcového modelu), pustil jsem to zase z hlavy. Chyba. Procesor je zřejmě zpomalen na úrovni firmware, OS X si stále myslí že jede na plném taktu, reportuje to tak i aplikacím a vypadá to, že se s tím nedá nic dělat (odstranění .plist souboru dle návodu z odkazovaného článku nemá efekt), jen si koupit nový akumulátor. Moc hezké. Ještě, že věci nejsou vždy takové, jakými se zdají na první pohled býti a vše má i alternativní řešení.

Příčina

První generace MacBooků měly své mouchy, Intel rozhodně nebyla taková výhra, jak marketingoví mágové prezentovali. Hardwarově si byl takový MacBook velmi podobný s Macem Mini, a ačkoliv měl proti němu ještě navíc relativně žravý displej, napájecí adaptér byl schopen dodávat pouze 60 W, zatímco Mac Mini měl na své napájecí cihle napsáno 120 W. Proto při plné zátěži procesoru musel u MacBooku zdroji pomoci akumulátor – ne stále, ale ve špičkách musel zaskočit a spotřebu dorovnat. Je tedy nasnadě, že pokud není akumulátor obsažen, nemůže nastat plná zátěž, aniž by to mělo negativní dopad na stabilitu počítače a Apple omezením frekvence na polovinu zajistil, že taková situace nenastane.

Řešení

Na(ne)štěstí je každý takový MacBook vlastně jen obyčejné písíčko s jablkem na deklu displeje, takže na něm lze provádět různé písíčkářské kejkle s voltáží. Placená utilita CoolBook umožňuje snížit voltáž pro jednotlivé dostupné frekvence procesoru a tím zajistit, že počítači bude pro dvougigahertzový takt stačit i samotný napájecí adaptér. Kroků po nichž lze napětí ubírat je dlouhá řada, prakticky ze zkušeností letitých macbookařů stačí ubrat o jediný stupínek a MacBook stabilně jede. Lze jít i níže, redukuje se tím spotřeba, teplo a tím i hluk ventilátoru, ale dříve či později narazíte na hodnotu, při které se už počítač chová podivně.

CoolBook

Nedalo mi to, $12.5 jsem za utilitu utratil a hle – 2505 bodů v Geekbench2 je na světě. Procesor sice atakuje sto stupňů celsia, ventilátor má zvuk jako dobře rozjetá formule, ale jde to a předpokládám, že experimentováním s voltáží budu schopen tyhle nežádoucí projevy trochu eliminovat. Ještě, že pořizovací náklady na MacBook jsem měl přesně nulové – necelé tři stovky za řešení jeho výkonu tak nebyly velkou finanční obětí.