Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

BB10

Je o mně už asi všeobecně známo, že mobily měním jako ponožky. Jen za sedm let existence tohoto blogu jich bylo jedenáct. Přitom desktop mám už pátým rokem (celkově mu bude devět a nikam se nechystá), notebook měním až když je to opravdu potřeba (od roku 2005 mám pátý) a některé věci neplánuju měnit až do jejich skonání (Kindle 5). Proč tedy mobily? Protože od doby kdy přestaly primárně sloužit k telefonování, jde to s nimi z kopce.

Obyčejné hloupé mobily mi vydržely v průměru asi tak dva roky a důvodem výměny byla většinou nějaká mechanická porucha, kterou se nevyplatilo opravovat. Věc, kterou jednou za týden šoupnete do zásuvky, abyste z ní jednou za den zatelefonoval prostě morálně jen tak nezastará a zároveň má minimum příležitostí vás nějak štvát. Když jsem ale získal první mobil s datovým připojením, stala se z něj věc, kterou používám několik hodin denně. V mé velké hlavě se dobře skladují informace (zejména takové ty zásadní, jako kdy vznikla Ázerbájdžánská SSR nebo co to byl Sun OpenLook, ne blbiny jako kdy mám kde být a co tam mám dělat) a já je rád přijímám, zpracovávám a některé zas předávám dál. K tomu je chytrý telefon ideální zařízení, zejména pro notorické cestující MHD a je zcela bez debat, že stačí málo aby vás začalo zařízení štvát byť kvůli maličkosti, pokud na takovou maličkost narazíte 25x za den. Nakonec s překvapením původně samotářského podivína zjistíte, že je mnohem jednodušší vydržet čtyři roky s jednou manželkou, než s jedním smartphonem.

Apple iPhone přišel v době, kdy jsem tu psal o těžkostech výběru kapesního zařízení. Pro mě nikdy nepředstavoval až takovou revoluci, jako pro lidi, kteří nikdy předtím neviděli Psiony, Palmy nebo dotykové SonyEricssony. Ano, nebyl třeba stylus, mnohem lépe se prohlížel web, systém byl podstatně jednodušší na ovládání ale mě je holt těžké něčím udivit.

Pak přišel Android a žádnou zásadní revoluci jsem u něj také nezpozoroval. Většina historie tohoto systému je spíše závodem v nesmyslném navyšování nepodstatných parametrů a zběsilém kopírování vlastností z konkurenčních systémů. Jednu věc ale Android celkem dobře zpopularizoval – centrální místo pro notifikace aplikací.

Notifikace na jednom místě měl sice už roky před tím PalmOS a pár měsíců před prvním Androidem i BlackBerry OS 5 (psal jsem o tom v druhém díle svého vyprávění o BlackBerry 9000 – díly 1, 2, 3), ale teprve poté co centrální notifikační lištu přinesl Android objevila se následně i v HP webOS a později i iOS a aplikace ji začaly hromadně využívat. Pro mě to byl skutečně první posun v chytrých telefonech, něco nového, co usnadňuje práci se zařízením a nenutí nás projíždět několik stran aplikací, abychom zjistili která po nás něco chtěla. Je to ale stále řešení jen tak nějak napůl.

Z notifikační se totiž obvykle dostaneme snadno do místa kde upozornění vzniklo, tam vyřídíme důvod notifikace a opět se vrátíme do systému. Pak vezmeme další upozornění v pořadí a tak stále dokola. Pořád skáčeme mezi systémem a nějakou aplikací nebo mezi aplikacemi navzájem. Opruz.

BlackBerry 10 a BlackBerry Hub
A tím se dostávám k systému BlackBerry 10 a k důvodu proč jsem se v impulsivním záchvatu zbavil svého androidího pádla.

BlackBerry 10 je unixový multitaskový mikrokernelový operační systém založený na real-time systému QNX. Aplikace spuštěné z ikonkového seznamu (který vypadá stejně jako na všech ostatních operačních systémech) běží, dokud je uživatel neukončí, jedná se tedy o jeden z mála plně multitaskových systémů na smartphonech. Pokud se z první ikonkové plochy posuneme gestem o jednu plochu doleva, dostaneme se do seznamu spuštěných aplikací, které mají podobu aktivních rámečků – tj. buď zmenšeného náhledu obsahu aplikace, nebo informace kterou aplikace do rámečku cíleně při minimalizaci kreslí.

01.png02.png
Základní obrazovky BB10

To hlavní, co ale BB10 proti konkurenci má, je BlackBerry Hub. Ten shromažďuje všechny události, které se stanou v aplikacích, najdeme tu SMS, maily, zprávy z kecálků jako je WhatsApp, události ze sociálních sítí, zprávy o aktualizacích aplikací a další. Ťuknutím na notifikaci ji lze samozřejmě zobrazit, co ale není až tak samozřejmé – lze ji odsud i vyřídit aniž bychom opustili BB Hub. Zjednodušeně řečeno – aplikace které implemementují možnost poslat systému notifikaci implementují i opačný směr. Z BB Hubu tak odpovíme na libovolnou zprávu, na tweet atd. a když se tak stane, jsme rovnou zpět v notifikacích – nemusíme tedy skákat z jedné aplikace do druhé.

03.png04.png05.png
BlackBerry Hub

Kdo nezkusil, může si i nadále myslet že práci s mobilem zrychlí sedmnáctijádrový procesor a třináctinásobné HD rozlišení. Kdo zkusil, tomu je jasné, že s mobilem už nikdy nebude chtít pracovat jinak. Já sám patřím do té druhé skupiny tento konkrétní prvek je pro mě konečně něčím novým, co můj způsob používání mobilu radikálně změnilo. A důvod k opuštění Androidu ze dne na den.


PS: Na českých IT webech (a nejen na nich) se o BlackBerry píše už několik let jen v případě, že je třeba zdůraznit, že společnost už určitě příští týden zkrachuje a koupí ji Samsung. Vzhledem k tomu, že nechtějí jet na cool vlně absurdních hardwarových parametrů to nelze vyloučit, protože to prostě není značka pro každého. Nicméně společnost zatím funguje, produkuje skvělý systém a dobrý hardware. Proto tady budu o BB10 psát pravidelněji, stejně jako jsem kdysi psal o Palmu a iOS.