Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

BBC Domesday Project

O osmibitech toho tady s výjimkou občasného článku o BASICu moc nepíšu, protože k tomu jsou tu povolanější. Tentokrát se však přeci jen do těchto vod pustím. Občas totiž člověk na webu něco hledá a místo toho najde něco zcela jiného, co mu ovšem vykloubí čelist.

Začněme ale hezky od začátku, v roce 1086. Toho roku Vilém I. Dobyvatel, povoláním anglický král, zatoužil dozvědět se něco o své zemi. Tedy přesněji řečeno o zemi, kterou si v bitvě u Hastings o dvacet let dříve podmanil. Nařídil proto majetkový průzkum a následně nechal pořídit soupis panství a obcí a do nich náležejícího obyvatelstva, jeho struktury, nemovitého majetku a jeho hodnoty. Ve středověké Evropě to takto důkladně nikdo jiný nevzal a není se proto co divit, že se výsledek nazvaný Kniha posledního soudu (Domesday Book) ještě pěkných pár století používal pro vyměřování daní a při soudních sporech.

Doba mírně pokročila, přenesme se asi asi tak o 898 let dále, tedy do roku 1984. IBM vydalo svoje PC/AT s 1.2MB HD disketovkou, Apple přišel s černobílým Macintoshem a na Britských ostrovech opět někoho napadlo, že by mohli vytvořit něco, co zbytek světa nemá. BBC, které se staralo o počítačovou gramotnost národa, začalo společně se společnostmi Acorn, Philips a Logica pracovat na Domesday Projectu, který si nekladl za cíl nic menšího než vytvořit moderní, plně digitální obdobu středověké knihy.

Celá Velká Británie byla rozdělena na 23 tisíc obdélníků o rozměrech 4x3km („D-Blocks“) a dobrovolníci (především školáci) pomocí 147819 stránek textu a 23225 fotografií popsali, jak v nich vypadá běžný každodenní život. Tyto materiály byly s využitím minipočítače VAX-11/750 zdigitalizovány a vznikla velmi obsáhlá digitální encyklopedie, která kromě textu a obrázků obsahovala i statistická data, interaktivní mapy, videa a virtuální prohlídky. Celkem se na Domesday Projectu během dvou let podílel více než milion lidí.

Vzhledem k vzdělávací podstatě tohoto software, místu realizace a zainteresovaných stranách asi nikoho nepřekvapí, že běžel na osmibitových školních počítačích BBC Master. Byl napsán v jazyce BCPL, což mělo zaručit jeho snadnou budoucí portovatelnost, měl point-and-click prostředí a ovládal se trackballem.

BBC Master + Domesday Player
BBC Master s Philips VP415 (Domesday Player). Zdroj: wikipedia.org

Tato obří encyklopedie britské reality byla podle jednoho z autorů tak obsáhlá, že by jednotlivci trvalo osm let, než by prošel všechno, co v ní bylo obsaženo. Jak ale v polovině 80. let distribuovat takový objem dat? Žádný snadno použitelný velkokapacitní datový nosič v té době neexistoval, např. kompaktní disk (CD) byl těsně před zveřejněním, ovšem jen jako audionosič.

Byl proto vytvořen vlastní datový nosič, odvozený od v té době celkem rozšířeného LaserDisku – Laser-Vision Read Only Memory (LV-ROM). Přehrávač vytvořil Philips a k počítači se připojoval horkou novinkou – SCSI rozhraním. Na jednu stranu třiceticentimetrového disku se vešlo 324MB dat v souborovém systému ADFS nebo 54 tisíc snímků analogového videa a to je na osmibitové prostředí neuvěřitelně mnoho. A Domesday Project zabral plné dva disky, tj. čtyřikrát tolik.

Jelikož bylo toto řešení zcela unikátní, prodával se BBC Domesday Project včetně příslušného hardware a stál rovných 5000 britských liber, což bylo pro mnoho škol přespříliš. Není se tedy co divit, že se zdaleka nedočkal takového rozšíření, jaké si původně autoři představovali a velká řada přispěvatelů neměla nikdy šanci vidět, čeho se to vlastně zúčastnili.

Další problém s unikátními řešeními je ten, že už po pár letech je není kde provozovat. Už těsně po roce 2000 bylo jasné, že zatímco originální Domesday Book lze stále s trochou dobré vůle číst, patnáct let starý Domesday Project si na běžném PC nespustíte. Vznikl proto univerzitní projekt CAMiLEON, v němž byly vytvořeny obrazy LV-ROM a software úspěšně portován pro Windows. V roce 2011 další projekt nazvaný Domesday Reloaded zveřejnil část jednoho disku ve webové podobě. Vzhledem k tomu, že není možné obejít milion přispěvatelů a vyžádat si jejich souhlas, nebude projekt plně veřejný ještě nějakých sedmdesát let a je otázkou, zda pak bude existovat ještě alespoň jeden funkční BBC Master, který by ho přečetl.