Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Cesta do hlubin študákovy duše

Akorát že už nejsem študák. A rozhodně to nebyla duše.

Tento článek je zcela mimo tematiku tohoto blogu a je tu proto, že když jsem pátral po informacích já, nacházel jsem jen samé děsivé a ještě děsivější. Nicméně uplynulých pět týdnů relativně bolestivých zažívacích potíží mě nutí o vyšetření trávicí soustavy napsat. Třeba někoho uklidní, já sebou během čtení snadno vygooglitelných zkušeností jiných regulérně švihl v MHD, pět minut mdlob a tak dále. Takže se připravte, bude to doslova o hovně.

Událo se to ve čtvrtek, na konci května. Nejsem si vědom dietní chyby (= „něco blbýho sežral“), přesto večer má střeva podlehla menšímu blitzkriegu. Byla to jedna epizodka, nevěnoval jsem jí zvláštní pozornost, prostě občas se něco podobného stát může. Pátek i sobotu jsem jedl normálně, nic mi nebylo, peklo začalo v neděli, v jednu v noci. Čtyři hodiny křečí, zbabělý obsah mě opouštěl nepřetržitě oběma konci trávicí soustavy až do rána, kdy už nebylo co. Po dvou hodinách klidu jsem si lehce lokl černého čaje a pokračovalo to další půl hodinu. Nezalekl jsem se, před dvěma lety jsem prodělal svoji první pravou střevní virózu, bylo to dost podobné. Takže rohlíky, černý čaj, dušená mrkev, rýže, Coca Cola po lžících z misky a za týden až deset dní to bude OK. A bylo. Dojedl jsem balení Enterolu, všechno se vrátilo do normálu, začal jsem tedy normálně jíst, samozřejmě nejdříve zlehka. Vydrželo to 24 hodin, pak jsem byl zpět na začátku. Na radu zkušenějších jsem si koupil balení čištěného jílu Smecta, který by měl pomoci za každých okolností a zas to bylo týden v pohodě. A zas to vydrželo jen 24 hodin po posledním sáčku.

To už jsem měl o nějakých osm centimetrů přes břicho méně, mé jinak celkem padnoucí košile na mě viditelně povlávaly, tak jsem vyrazil k doktorce. Prošel jsem několika standardními vyšetřeními – krev, moč, výtěr, sono břicha – a nic. Vše bez nálezu, jsem úplně zdráv, jen tedy zbytek života budu trávit poblíž dabljůsí a v křeči. Když jsem se s tím odmítl ztotožnit, objednala mě lékařka na kolonoskopii. Na prosecké poliklinice se jí po delším telefonickém přesvědčování podařilo dohodnout termín už za tři týdny a ne až za tři měsíce, jak je běžně zvykem. Na vyšetření žaludku se jen letmo zeptala a bylo jí sděleno, že určitě ne dříve než v říjnu. V ten den jsem oskenoval všechny dosavadní zprávy a poslal je MUDr. Dexovi a po výměně několika mailů jsem měl dohodnuté gastrovyšetření v Podřipské nemocnici s poliklinikou v Roudnici nad Labem.

PNSP

PNSP.cz je soukromá nemocnice a je výborným příkladem toho, jak může vypadat zdravotnictví. Prostory voní, personál všeho druhu je milý a ochotný. Zdravotnictví je živí, ztráty jim nikdo z našich kapes nedorovná a oni to zjevně vědí. Na každém volném místě na schodišti je proto nějaká reklama na vylepšení zákroku či vyšetření a já se tak dozvěděl, že za příplatek si můžu nechat žaludek vyšetřit nosem místo pusou, čímž se alespoň částečně obejde dávivý reflex a není třeba oblbovat půl krku, takže je možné po vyšetření normálně odejít či odjet autem. Za dvě stovky jsem to zkusil a dobře jsem udělal. Na začátku jsem dostal jen po kapce do každé nosní dírky a za chvíli už ve mně bylo půl metru endoskopu. Cestou dolů sice vyvolal několik málo záchvatů dávení, ale daly se rozdýchat a za pár minut bylo po všem. Okamžitý výsledek bez nálezu, výsledky odebraných vzorků budou do týdne a já si rovnou domlouvám, že i kolono absolvuju zde.

Opět za příplatek se tu totiž dělá kolonoskopie pod analgetickým plynem Entonox, který téměř ihned po vyšetření vyprchá a za půl hodiny můžete jet domů. Při medikaci klasické potřebujete doprovod a odvoz, zbytek dne totiž nejste schopni sami fungovat, alespoň se to píše v souhlasu, který před vyšetřením podepisujete. Odvoz ani doprovod se mi nechtělo obstarávat a čtyři stovky nejsou až tak moc. Cestou z gastroskopie jsem si vyzvedl předepsané projímadlo na vyčištění střev (Fortrans) a jel se psychicky a fyzicky připravit na to, co mě čeká.

Příprava vypadá následovně: pět až deset dnů předem se nesmí jíst nic, co má semínka, pecky a jiné nestravitelné částice. Tohle je asi nejstriktnější omezení, je prý třeba dát pozor i na makové rohlíky. Pár dnů předem jest lépe jíst kašovitou stravu, zvláště pokud trpíte zácpou. Já jí netrpím, ba (jak zjevno) právě naopak, nicméně rýžová kaše a bílé pečivo mě provázely celých pět týdnů, tedy žádná změna. Den před vyšetřením se můžou k snídani piškoty či rohlík, k obědu čirý filtrovaný vývar a pak nic. Já se rozhodl nekomplikovat si den filtrováním a nejedl nic, což se v pětatřicetistupňovém vedru neukázalo býti nejchytřejším a já si vyzkoušel výše zmiňované omdlení v přehřátém autobuse pražské MHD.

Večer před vyšetřením bylo třeba vypít tři litry čističe a ráno v den vyšetření ještě litr. Fortrans někdo popisuje jako odporný, já asi víc snesu – je mírně slaný a nahořklý, nicméně rozpuštěný v mandarinkové vodě bez bublin se vypít dal. Na poslední litr mi mandarinka došla, dal jsem přes noc do lednice obyčejnou kohoutkovou a ráno jsem to zvládl i bez maskovací příchuti. Pití se začíná zhruba kolem páté hodiny odpoledne, měly by se pít i další nezakalené, nesycené a nebarvící nápoje, já zvládl litr jablečného džusu, víc nic. Čistič funguje tak, že po prvním litru se vám začne jemně chtít na velkou a po každé další sklenici je to méně a méně jemné až na samém závěru se sklenice vypitá změní v sklenici vyloučenou tak, že v barvě ani konzistenci nemá být mnoho rozdilů, obé musí být stejně čiré. Nedoporučuju se od záchodu vzdalovat dál než deset sekund běhu. Ráno se musí vyčistit to, co se přes noc mohlo vytvořit, takže poslední litr nevynechávat. Ačkoliv je v příbalovém letáku napsáno, že u více než deseti procent lidí vyvolává Fortrans nevolnost a u méně než deseti procent dokonce zvracení, já ho přežil bez vedlejších účinků, jen bych si asi sám vybral k příjemnému letnímu večeru něco jiného.

Jsem rozený strašpytel a když mám možnost bát se, děje se tak. Samotné kolonoskopie jsem se bál dost a bylo dobře, že jsem zvolil Entonox, protože jeho hlavní složkou je rajský plyn. Za minutu jedna jsem byl uložen v šikézním jednorázovém andělíčku na levý bok, dostal jsem dýchací přístroj a po třetím hlubokém nadechnutí jsem se cítil jako po rychle vypité sedmičce vína. Končetiny vážily neskutečně moc, slyšel jsem všechno trochu z dálky a měl jsem hrozně dobrou náladu. Ani přesně nevím, kdy lékař začal, soustředil jsem se na dýchání, v jednu hodinu a čtyři minuty mi ale řekl, že právě dorazil na konec. To mě rozchechtalo natolik, že bylo třeba pár sekund počkat, než se uklidním a střevo se přestane vlnit. Věřím, že pro někoho může být kolonoskopie skutečně agonie plná bolesti a pokud bodrá sestra na konci ještě upozorní, že vám teď skrz břicho svítí světýlko, šel bych do mdlob. Můj zážitek ale netrval o mnoho déle než deset minut a popravdě nevím o naprosto žádných pocitech z toho, že jsem měl dlouhou hadici s kamerou v polovině břicha.

Po vyšetření jsem byl doveden ještě mírně rozveselený na odpočinkový pokoj, kde jsem dostal za úkol „se vyprdět“. Úplně prázdná a vyčištěná střeva se totiž napouští plynem, aby bylo kudy protlačit kolonoskop a ten plyn si trvale nechat nemůžete. Dostanete tedy rourku a čtyřicet minut zníte jako ucházející pouťový balonek. Jakmile je odpočinek hotov, můžete jít domů, rajský plyn totiž určitě vyprchá z organismu o dost dříve, jako by vás ani nikdo neopil.

Snad takto detailní popis neurázil jemnocit p.t. čtenářstva, ale napsat jsem ho musel, odpustil jsem si alespoň jakékoliv ilustrace. Když na vyšetření týden, měsíc či kvartál na vyšetření čekáte, rádi si přečtete něco optimistického. A pokud se teprve máte či chcete objednat, určitě byste měli vědět, že někde to jde lépe. Já to ze Kbel mám do Roudnice autem necelých 40km, za takhle jemným vyšetřením bych jel ale i mnohem dál. Sice stále nevím, co mi je – trávení je tu lepší, tu horší – obě vyšetření nicméně ukázala, že orgány mám zdravé, jediné podezření je možnost dráždivého tračníku. Zrovna veselý závěr to tedy není, ale samotných vyšetření není důvod se bát.