Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

Co jsem poslouchal: Hey yo Captain Jack

Nepříliš stručná historie jednoho špatného hudebního vkusu.

Občas neuškodí do blogu přinést něco málo z osobního života, co se netýká počítačů. Rozhodl jsem se projít si hudbu, kterou jsem poslouchal od doby rané puberty do dneška. A vy toho budete svědky.

1995 – 1997 : Captain Jack
První hudební počin, u kterého si pamatuju že bych ho vědomě sledoval, byl Captain Jack.

Captain Jack

Když v roce 1995 jejich první singl dobyl první místa evropských hitparád, bylo mi necelých dvanáct let. Captain Jack se držel osvědčeného schématu devadesátých let: taneční muzika, rap ve slokách a vokály v refrénech. Ovšem v jejich podání se jednalo o „military step“ – většina textu na prvním albu pocházela z výcvikových popěvků americké armády.

Zmiňovaný první singl Captain Jack a několik dalších vyšlo v původním složení Sharky Durban a Liza da Costa. Sharky Durban ovšem rychle duo opustil a byl nahrazen bývalým americkým vojákem sloužícím v Německu – rapperem Frankym Gee. Ten je také na prvním albu The Mission, které mi rodiče v té době obstarali na originální audiokazetě na nákupech v Polsku, uveden u všech písní, čili pro album bylo vše ze singlu nejspíše nahráno znovu. Ve videoklipech se změna projevila ještě dříve, už u druhého singlu Drill Instructor (1996), kde je na první pohled jasné, že v něm už je někdo jiný.

Pak přišlo v roce 1997 jejich druhé album Operation Dance a singl Together and Foreverer. Toto album mám v paměti zejména proto, že to bylo první CD, které jsem si kdy koupil. Z kapesného jsem na něj tenkrát šetřil hodně dlouho, v roce 1997 totiž tisícovka nebyly tak malé peníze, zvlášť pro člověka na konci základní školy (resp. nižšího gymnázia).

Operation Dance se neslo ve stejném duchu jako The Mission, možná bylo trochu méně military a místo toho trochu více hravé. Mám jej stále ještě mezi ostatní hudbou, i když v žádném přehrávači nebylo dobře pět let (a i předtím taky celkem dlouho). V roce 1997 jsem totiž začal poslouchat něco jiného (a vydrželo mi to dlouho) a když jsem ještě o rok později zaznamenal další singl Captain Jacka, už v něm chyběla Lisa da Costa. Tato portugalsko-indická zpěvačka se začala věnovat vlastní sólové kariéře zpěvačky a skladatelky ve stylu brazillian jazzu a bez ní už Captain Jack nebyl totéž. V roce 2005 jsem zaznamenal náhlé úmrtí druhého člena dua – Frankyho Gee a od té doby jsem považoval Captain Jacka za historii.

Tedy až do doby, než jsem se rozhodl sepsat tento článek. Vesmír totiž může připravit Captain Jacka o hlavního protagonistu, ale když producent chce (a Udo Niebergall zjevně chce) je možné reinkarnovat starou značku v novém složení a s novou hudbou. Captain Jack tak od roku 2008 i přes vlastní smrt znovu žije a produkuje podivnou směsici hip-hop-pop-dance, tedy nic co by mě oslovovalo. Ovšem taky mi už dneska není dvanáct, že?