Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Cykloportejbl Cecemín

Jaro letos začalo už v prosinci loňského roku, a tak jsem vytáhl kolo z kolárny už začátkem března, což je mnohem dříve než vloni, kdy jsem ho nevytáhl vůbec. Poté, co jsem koupil pumpičku a dofoukl rok stojící kola, začal jsem objíždět nedaleké krtiny a aktivovat je do soutěže PMR Kopce.

Je třeba si to přiznat: pro soutěž, kterou jsem sám vyhlásil, bydlím snad na nejblbějším možném místě. Podle Jerryho výškopisu je můj balkón v nadmořské výšce 275m nad mořem a když se z něj rozhlédnu, nevidím v cyklodojezdové vzdálenosti nic vyššího, ba právě naopak – severním směrem krajina vytrvale klesá až na 165m na hladině Labe a následné opětovné stoupání není nijak výrazné – to až mnohem dále začíná Kokořínsko a číslovka nadmořské výšky přeleze tři stovky.

Nic si z toho nedělám a objíždím alespoň ty dvoustovky – sice je za to jen bod, v lepším případě dva, ale je to alespoň trocha pohybu. První vršek, který tu chci zmínit je Cecemín (239m), na který jsem se vypravil minulou neděli. Je to na něj necelých dvacet kilometrů v terénu tak mírném, že v něm je nutno prakticky stále šlapat a míst kde „to jede samo“ je opravu minimum. I po překročení Labe a projetí vesnic Ovčáry a Nedomice to pořád vypadá strašně placatě a až poslední necelý kilometr je jasně do kopce. Tak jasně, že závěrečných několik desítek metrů beru kolo na ramena a proplétám se lepkavou plazivou zelení po svých.

IMG_20140504_160722

Na vrcholu – a tak velké uvozovky ani neexistují, abych popsal co je to za „vrchol“ – se nachází pole vzrostlé řepky, v němž se ten správný bod, označený na mapě trojúhelníkem, hledá opravdu špatně. Naštěstí má celý Cecemínský hřbet zhruba stejnou nadmořskou výšku (+/- 3m) a tak je aktivace do soutěže možná i z kraje toho řepkového porostu. Ostatně Ladu Kbely slyším za pět a pochybuju, že by to kdekoliv v rámci kopce mohlo být jinak.
Z výrazných orientačních bodů je vidět komín spalovny v pražských Malešicích, kopec Ládví a kopce Říp a Bezděz. Hledám ještě Ralsko, doma ale později zjistím, že je v zákrytu právě za Bezdězem. Myslím, že kdyby bylo na kopcích víc lidí, lítalo by to odsud na PMR docela dobře a vzhledem k tomu, že nevidím žádný zásadní zdroj rušení, mohlo by to tu být zajímavé i s CB.

Dělám ještě tři další spojení a mobilem fotím pár fotek. Je tu krásně a na rozdíl od předchozích tří kopců, které jsem na kole letos projel, je tu i na co koukat. Kousek pod kopcem totiž vede trať 072, po které co deset minut jede nějaký vlak a přímo nade mnou vzlétají letadla z Ruzyně. Jsou ještě tak veliká, že mít s sebou Sigmu a tele, mohu se podívat na jména pilotů našitá na uniformách.
Podle všeho je kopec často využíván i jako startovací plocha pro paragliding, zřejmě když tu není ten žlutý otravný porost a nebo na některém ze sousedních polí. Někde v sousedství by se také měly nacházet obnovené vinice, jedná se totiž o vůbec první lokalitu v Čechách, kde se kdy pěstovalo víno, údajně tu sazenice darované moravským knížetem Svatoplukem sázela sama svatá Ludmila.

IMG_20140504_162628

Jsem nahoře zhruba hodinu, pak to balím, sedám na kolo a pomalu se spouštím tou oranicí, která je na turistické mapě označena jako polní cesta. Naštěstí se z ní po pár minutách cesta stává, takže cesta do Všetat je přerušena jen odlovem jedné geocache a za pár minut už stojím na nádraží a cekám na vlak, který mě hodí i s kolem do Kbel.

IMG_20140504_170104

Ve Všetatech mám ještě celých dvacet minut, tak se kochám právě nádražím. Okolo prvního nástupiště vede trať 070 Praha – Turnov, okolo druhého pak trať 072 Lysá nad Labem – Ústí nad Labem. Dneska už jsou dráhy státní, propojené a dokonce několik vlaků přejíždí z jedné na druhou, takže se dá dostat z Prahy do Mělníka bez přestupu.
Nebylo tomu tak ale vždy: trať na prvním nástupišti za Rakousko-Uherska provozovala Česká severní dráha a trať na druhém Rakouská severozápadní dráha, takže každé nástupiště bylo svébytné s vlastním přednostou, výpravčím, drážními zaměstnanci a pokladnami a je to tam dodnes patrné. Železniční frmol je minimálně na trati od Ústí opravdu značný, takže stanice přímo vybízí k návštěvě s pořádným foťákem a stativem. Snad někdy příště.