Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

Dell U2412M

Velká pauza v blogování v listopadu byla zapříčiněna mimo jiné i mými třicátými narozeninami. A protože jde o dekadicky kulaté narozeniny, rozhodl jsem se pořídit sněco, co mi snad vydrží do dalších kulatin. Ano, je to tak. Člověk, který by se radši nechal přejet parním válcem, než se dopustil nějakých revolučních změn ve svém životě, se po devíti letech rozhodl změnit velikost svého hlavního domácího monitoru.

Když jsem ve druhé třídě dostal klon Atari VCS nazvaný Rambo TV Games, připojil jsem ho k černobílé televizi Tesla Bajkal a byl fascinován vším, co ta krabice na obrazovce nakreslila. Při rozlišení 160×192 bodů, kterého bylo VCS schopné se za určitých okolností dopustit, a uhlopříčce 61cm mi vychází velikost jednoho pixelu zhruba 3×2 milimetry. O pár let později jsem na stůl dostal Didaktik Gama, který sice mnoho pixelů nepřidal, ale alespoň byly při rozlišení 256×192 čtvercové. Následovalo první PC s grafickou kartou Hercules a rozlišením 720×348 na 12″ monitoru. To prošlo upgardy přes 800×600 (14″), 1280×960 (17″) až k prvnímu LCD s 1280×1024, které jsem si koupil na podzim roku 2004 z jedné z prvních výplat. I když jsem pak měl na stole monitorů víc a na rok si odskočil k 20″ iMacu (1680×1050), ve výsledku jsem vše podstatně v posledních devíti letech dělal právě na 17″ LCD.

Pixelový vývoj
Počty pixelů na vybraných zobrazovadlech, která jsem v posledních dvaceti letech používal.

Jeden obrázek je za tisíc slov, jedna tabulka s grafem je pak ještě mnohem hodnotnější (například 3190Kč, pokud si na jejich vytvoření koupíte nejlevnější verzi MS Excel). Za dvě desítky let se počet pixelů, na které mé oko civí, posunul o dva řády a rychlost jejich růstu je až nápadně podobná křivce, kterou vám Google ukáže po vyhledání slova „exponenciála“. Ačkoliv jsem principiálně proti jakémukoliv pokroku ve výpočetní technice, zatím mi to vyhovuje. Zatím píšu záměrně, protože aktuálně nastupující vlna hi-PPI displejů už začíná jít mimo mě – počítačový obraz se skládá z bodů a to že je nevidím neznamená, že se z nich přestal skládat. Na metr od monitoru je už nevidím a to, že se jich bude kreslit 4x více mi tak nepřinese z hlediska objemu zobrazených informací nic navíc. Nechápu FullHD na 4″ úhlopříčce mobilu a nedokážu si představit význam 4k na běžném stolním monitoru. Řekněme, že bych ještě pochopil 6 megapixelů na 30″ LCD, ale 8mpx (4k) nebo dokonce 33mpx (8k) na monitorech rozměrově menších je už jasný víceproužkismus.*

Zdroj obrázku: dell.com

Monitor Dell U2412M, který jsem si nechal nadělit, má úhlopříčku o rozměrech 24″ v poměru stran 16:10 s rozlišením 1920×1200. Panel je založen na technologii IPS, povrch má antireflexní a podsvícení je LED. Kromě HDMI má i všechny běžně používané vstupy – VGA, DVI a DiplayPort. Dá výškově nastavit, překlopit o 90° a má integrovaný čtyřportový USB hub. Pokud sháníte tuto kombinaci vlastností, těžko pořídíte něco lepšího za 5600Kč, které jsem za monitor dal já.

Už z předchozího monitoru (Fujitsu-Siemens ScenicView P17-2), stejně jako z 20″ iMacu jsem byl zvyklý na panel lepší než je obyčejné TN a i tenhle je na pohled velmi příjemný, zejména v porovnání s levným šmejdem od HP, na který koukám 8h denně v práci. Obava z blikající PWM regulace jasu se nenaplnila, už před koupí jsem našel článek ve kterém recenzent u aktuální revize monitoru naměřil téměř 400Hz a to už opravdu nemám šanci zaznamenat.
V USB hubu mám ve spodních dvou portech připojenou myš a klávesnici, boční nechávám volné na občasné připojení flashdisku. Má to tu výhodu, že když potřebuju zapnout jiný počítač, přehodím jedno USB a mám přepnuté všechny periferie.

PowerMac_G5dual-2013_11_22.jpgPowerMac_G5dual-2013_12_04.jpg
Starý a nový. Jistý rozdíl tu je.

PowerMac G5 i přes svoje stáří (a zejména to, že grafická karta už zdaleka nemá všechny kondenzátory) zvládá vyšší rozlišení naprosto bez potíží, aby také ne – už v době kdy byl nový se k němu volitelně dodával monitor s ještě vyšším rozlišením. Nárůst počtu pixelů a horizontální roztažení plochy na které můžu pracovat při nezmenšení vertikálního počtu pixelů mi dává skoro 2x více informací než předtím a na stole to celkově zabere o dost méně místa než dva sedmnáctipalcové monitory.
Jediná potíž nastává v Linuxu s WindowMakerem, který neumí pozicovat ikony v docku o menší krok než je jejich velikost. Při velikosti 32px tak nejde dát ikona v docku na spodní kraj obrazu, protože 1200/32 není celé číslo. Poprvé v životě mám chuť podívat se do cizího zdrojáku. Nebo možná od WindowMakeru zase přejdu k dwm, které takové věci vůbec neřeší, uvidíme.

Zatím jsem navýsost spokojen, doufám že monitor přežije svoji záruku alespoň dvakrát, k produktům značky Dell mám stále ještě důvěru. A samozřejmě tímto děkuji těm, kteří mě monitorem obdarovali.


* Zločinná ideologie založená na postulátu, že více proužků = více Adidas, známá též jako marketing.