Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

Deset let

Je tomu dnes právě deset let od chvíle, kdy jsem oznámil, že po necelých dvou letech obnovuji činnost svého blogu. Vzhledem k tomu, že v letech 2004-2005 jsem napsal s bídou tři pořádné články, považuju za začátek svého blogování až 12. leden 2007.

Za těch deset let se toho hodně změnilo. V lednu 2007 mi bylo 23 let, byl jsem nejen svobodný ale i nezadaný a zrovna jsem zakončoval třetí semestr svého třetího pokusu o vysokou školu, což byla velká věc, protože předtím jsem nikdy nedokončil ani semestr druhý. Bydleli jsme tenkrát čtyři chlapi a kocour v pronajatém bytě v Praze nedaleko Budějovické a desetimegabitové připojení od UPC, které jsme si společně mohli dovolit s přehledem stíhala routovat tři-osm-šestka bootovaná z jedné 5.25″ diskety. Na stole jsem měl 17″ LCD připojené k iBooku G4, který byl sice jen dva roky starý, ale už minimálně 3x pomalejší než aktuální modely. To ale nevadilo, protože jsem většinu svého času trávil u počítačů ještě mnohem starších a pomalejších a právě o nich jsem tu chtěl psát.

Ze začátku se mi to vlastně ani moc nedařilo, dokonce jsem měl po několika měsících pocit, že to nemá smysl a že to stejně jako napoprvé brzy ukončím. Články vycházely silně nepravidelně a jen na několik z nich se dneska dokážu podívat a považovat je za dobré. Tomu odpovídala i návštěvnost, první tisícovky návštěv jsem podle TopListu dosáhl až po téměř půl roce.

V letech následujících se to ale rozjelo. Na tisícovku návštěv stačilo v lepších časech necelých čtrnáct dnů a v psaní mě nezpomalilo ani studium vysoké školy, ani její absolutorium, ani práce, ani manželství. Zastavit mě dokázal až příchod potomka, s nímž se čas na delší články s rozumným obsahem nachází velmi těžko. Když začalo být jasné, že v nejbližších letech jen tak nepůjde ponořit se na pět šest hodin nerušeně do nějakého problému a pak o něm ještě pár hodin psát, zaměřil jsem se na Technomorouse. To je sice na první pohled můj vlastní blog, konkurující mému vlastnímu blogu, ovšem složený z kratších denně psaných textů. Takový Facebook, kdyby tam nebyl kromě mě už nikdo další. Existuje ovšem zejména proto, abych jednoho dne nezjistil, že sice už zase mám čas na psaní něčeho pořádného, ale vyšel jsem ze cviku – se psaním je to jako se vším ostatním – jen trénink dělá mistra.

Na tento můj původní blog tedy v den jeho desetiletého vyročí tak trochu padá prach a pravděpodobně se to hned tak nezlepší. Přesto bych ale byl rád, kdyby existoval i za dalších deset let. Čas ukáže.