Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

Dr. Divnoláska

ČT2 minulý týden uvedla dva kultovní kulturní zážitky s Peterem Sellersem v hlavní roli (respektive v každém z filmů ve třech hlavních rolích). Nadšeně jsem tu okomentoval první z nich a nadšeně jsem očekával druhý. Řekne-li se A, musí se říct i B a tady je můj názor na film druhý.

Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu je poněkud krkolomný, leč z originálu doslovně přeložený název filmu z roku 1964, který je tematicky velmi podobný Myši, přesto je vlastně naprosto odlišný a je tak k němu zapotřebí i přistupovat. Hned na úvod se přiznám, že jsem k němu tak nepřistupoval a proto jsem z něj přes všechna dále uvedená pozitiva měl po celou dobu podivný pocit v temenní oblasti. Jedná se o válečnou satiru a pro ty, kteří – jako já do včerejška – film neviděli, stručně nastíním děj:

Americké letectvo má v poválečném období permanentně ve vzduchu letku (či několik letek) bombardérů B52, které jsou naložené jadernými hlavicemi a v případě útoku na Spojené Státy mají okamžitě odpovědět zdrcující silou proti cílům v Sovětském Svazu. Celý systém je důmyslně zabezpečen a pouze prezident může vydat příkaz k útoku nebo protiútoku. Ovšem pouze v případě, že nenastane scénář R, situace při níž je zničen Washington i s prezidentem.
Studená válka si probíhá svým zajetým tempem, když tu se zblázní generál velicí jedné z leteckých základen a vyhlásí osudný scénář R. Přesně podle protokolu nechá zabavit všechna soukromá rádia, aby zabránil šíření sovětských propagandistických dezinformací, hermeticky uzavře základnu, vojákům nařídí střelbu na každého, kdo se přiblíží blíž než na dvě stě metrů a samozřejmě bombardérům je přikázáno rozpečetit obálky s cíli a vykonat misi. I když se na to na vrchním velení prakticky ihned přijde, není možné letadla odvolat, plán R vyžaduje aby každé zprávě předcházel kód od důstojníka, který útok nařídil a není možné očekávat, že by šílenec, věřící v komunistické spiknutí realizované prostřednictvím fluorizace vody, kód vydal dobrovolně.

Takže, Dmitriji… Vzpomínáš, jak jsme vždycky říkali, že ta bomba je velký průšvih? Ta bomba, Dmitriji! Vodíková! Semlelo se to takhle… Velitel jedné naší základny měl jakýsi… No, kapku se mu to v hlavě pomotalo. Však víš… Pomátl se. Vyvedl hroznou klukovinu. Povím ti, co provedl. Nařídil svým letounům… aby zaútočili na tvou zemi.

Možná by se to Rusům podařilo nějak vysvětlit, potíž ale tkví v tom, že SSSR svěřil osud světa plně automatické a nezneškodnitelné „zbraní míru“, která v případě útoku na Sovětský Svaz zničí život na planetě na minimálně 93 let. Pravda, mělo se jednat o odstrašující zbraň navždy znemožňující nepřátelský útok na tábor míru, ale soudruh předseda je poněkud notorik a navíc má rád překvapení, takže oznámit její existenci chtěl až na příštím sjezdu.

Celý film je tedy pokusem o odvolání čtyř desítek bombardérů se souhrnnou útočnou silou přes tisíc megatun, z nichž pokud pouze jediný uspěje, prohrajeme všichni…

Děj filmu vzdory výše napsanému není zdaleka tak absurdní jako u Myši. Na rozdíl o Myši, vše uvedené v předchozích odstavcích se mohlo dosti dobře stát – megatunové údaje se u jednotlivých bomb stále zvyšovaly, s prstem na spoušti na obou stranách seděli vlastní propagandou masírování vojáci a ten prst je občas zatraceně svrběl. To, že tu dneska píšu tento blog a vy jej čtete, považuju spíše za dílo šťastné náhody.

Film jako celek mi proto přišel jako cokoliv, jenom ne komediálně vtipný, i když je prakticky v každé scéně něco směšného či ironického. Petera Sellerse v trojroli prezidenta USA, bezděčně hajlujícího experta na zbraně hromadného ničení doktora Divnolásky a kapitána britského letectva Mandraka tu doplňují tři další dobří herci (G.C.Scott, Sterling Hayden a Slim Pickens) a jeho umění poněkud rozmělňují. Kamera je skvělá a působí tak, jak má – když je záběr na pomateného generála vysvětlujícího komunistické fluorizační spiknutí, má divák sto chutí vyplivnout své pití a jít shánět destilovanou vodu. Střih má spád, zejména série v bombardéru při přípravě svrhnutí bomby je na 60. léta dosti akční. Prostě nenacházím na filmu – na celku i částech – žádnou vadu.

Jen ovšem nesmíte udělat dvě chyby:

  1. Čekat, že se pobavíte tak, jako u Myši. Nestane se to a vy budete mít pocít, že vám ve filmu stále něco chybí.
  2. Dívat se na film v českém dabingu (c)1994 by Nova, protože horší přiřazení hlasů tvářím a režii jsem ještě neslyšel.