Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Jak se žije s Tygrem (1)

Před sedmi lety jsem napsal krátkou sérii článků o tom, jaké je fungování s mrtvým, nepodporovaným a zapomenutým systémem Mac OS 9. Operačnímu systému Mac OS 10.4 Tiger je dnes o několik let víc, než bylo tenkrát devítce, je tedy ideální čas napsat něco podobného o něm.

Připomenutí – původní seriál:

Tiger byl uveden na trh v půli roku 2005 a je to dle mého soudu nejzajímavější z moderních jablečných systémů. Jelikož jde o poslední (a vlastně jedinou komerčně dostupnou) verzi kompilovanou pro procesory PowerPC 750 (G3), PowerPC 74xx (G4), PowerPC 970 (G5) a Intel x86, lze jej rozeběhat na čemkoliv vyrobeném mezi lety 1995 a 2008, což je u Apple naprosto nevídaná a nikdy předtím ani potom neviděná věc. Stejný systém může s běžet na PowerMacu 8500 (XPostFacto + G3/G4 upgrade), prvním iMacu (tady postačí XPostFacto), úchvatné lampičce, Macu Mini, PowerMacu G5, 24″ Intel iMacu nebo osmijádrovém Mac Pro. Pokud má váš počítač procesor z prvních tří jmenovaných řad, pustíte pod Tigerem i aplikace z původního Mac OS, protože váš systém obsahuje Classic – vrstvu ve které běží prakticky celý Mac OS 9.2 zároveň s OS X.

Pro drtivou většinu Maců s PowerPC vyrobených po roce 2000 je Tiger optimálním systémem, přinesl totiž několik nových technologií, které předchozí verze neměly (například Core Image). Pro starší Panther (10.3) se kvůli jejich absenci už roky nic nevyvíjí, pro Tiger stále ještě existuje aktuální webový prohlížeč (TenFourFox) nebo mailový klient (TenFourBird). Novější Leopard (10.5) odstranil podporu G3 procesorů a značná část grafických efektů v něm byla přepsána pro Core Image. Pokud nemáte podporovanou grafickou kartu, pak efekty které v 10.4 běží v rámci Quartz Extreme na grafickém čipu, bude v Leopardu počítat hlavní procesor. Leoparda tak můžu doporučit jen strojům s patřičnou výbavou, jinde je pokles výkonu celkem zásadní.

MacMini_G4-2015_11_26.jpg

Vše, co uvidíte v nadcházejících článcích, se bude odehrávat na počítači Mac Mini G4, konkrétně na nižším modelu z řady po tichém upgrade, označeném jako PowerMac 10,2. Občerstvení specifikace, které proti původním modelům přineslo pouze zrychlení procesoru o 80 MHz (zde z 1.25 na 1.33 GHz), přišlo v samotném závěru roku 2005 a bylo natolik tiché a tajné, že jsou na štítku na spodní straně počítače stále uvedeny parametry starších modelů. Proč Apple tohle provedl jsem se za deset let nedozvěděl a předpokládám, že to i nadále zůstane jedním z mystérií vesmíru.

Mini byl už v době uvedení nejlevnější počítač od Apple a jeho cena z druhé ruky vytrvale klesala od příchodu Intelu až do doby, než na něj byl portován MorphOS. Když se tak stalo, bylo možné na aukčních serverech pozorovat skok cen nahoru, od té doby ale už zas jen a jen klesají, takže německý eBay občas ukáže i aukce, které skončily pod tisícem korun. Můj Mini dorazil ze Slezského vévodství a stál mě pouze poštovné, přičemž krabice obsahovala příjemný bonus v podobě PowerBooku 165.

Mac OS X Tiger

Jelikož žádný G4 Mini nikdy nepodporoval Core Image, nemá smysl pokoušet se o Leoparda. Krabicovou verzi OS X 10.4 mám už řadu let, na DVD se nachází původní čistá verze 10.4, ze které je třeba hned po instalaci aktualizovat na verzi poslední, tj. 10.4.11. Pokud je váš počítač jeden z modelů uvedených na trh až po vydání systému, nemusí neaktualizovaný systém umět všechny finesy vašeho hardware, například u mě nefungovalo rozlišení 1920×1200, které má Dell U2412M a musel jsem pro instalaci i aktualizace připojit staré 17″ LCD.

Čím neprodleně vylepšit čerstvě nainstalovaný systém předvedu příště.