Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Jarní úklid (2) – desktopy

Na konci ledna jsem po téměř deseti letech dostudoval vysokou školu, zaarchivoval všechna data související s touto epochou mého života a rozhlédl se po hardware, který jsem za poslední roky nahromadil. Bylo toho hodně. A protože nemám rád zbytečné věci, rozhodl jsem se v tom všem udělat pořádek.

Desktop je pro mě hlavní počítač. Vím, jak se toto prohlášení v post-PC éře bude zdát archaické, ale je to tak. Nejde jen o myš, klávesnici a velký monitor – to vše se dá pohodlně připojit i k notebooku. Já mám rád i tu velkou bednu, ze které mohu kdykoliv cokoliv vyndat, pohodlně to vyměnit, vyzkoušet novou kartu atd. Už v předchozím článku jsem naznačil, že se u mě vyskytly tři desktopy a to je na garsonku opravdu moc.

iMac
iMac 20″ s Core2 Duo jsem koupil na začátku roku 2012. Je to velmi pohodlný počítač, ale není to vlastně ani pravý desktop. Jak jsem zjistil při výměně disku za SSD, uvnitř jsou tak nějak halabala naházené Intelem navržené komponenty, vhodné spíše do notebooku. Nebyl jsem vnitřním designem nijak zvlášť uchvácen a možná jsem blázen, ale u mě to hraje roli.
Tichý a na moje potřeby rychlý počítač jsem během patnácti měsíců naší společné známosti používal jako brouzdadlo webu, přehrávač hudby a filmů a občasný psací stroj. Fotky a videa jsem na něm nikdy ani zpracovávat nezačal. To je z mého pohledu zbytečné plýtvání hardwarem a proto jsem se poměrně rychle rozhodl, že první „oběť“ úklidu bude právě on. Vzal jsem si z něj SSD pro pozdější použití v jiném stroji, dal do něj klasický 250GB SATA disk a za cenu podobnou pořizovací jej prodal. Novému majiteli bude určitě spokojeně sloužit několik let.

PowerMac G5
S PowerMacem G5 se znám o celé dva roky déle a vypadá to, že se ještě chvíli vídat budeme, nikam se totiž nechystá. Naopak – místo iMacu jsem dal na stůl druhý monitor a opět svojí gé-pětku provozuji coby hlavní desktop.

PowerMac_G5dual-2013_04_23.jpg

Ano, procesorově je stejně výkonná jako současný mobilní Intel Celeron 847 (2×1.1GHz, měřeno testem Cinebench R11.5) při mnohonásobně vyšší spotřebě, ale nevadí mi to. Výpočetní úlohy totiž buď trvají velmi dlouho a pak je jedno jestli trvají týden nebo deset dní. Nebo trvají jen krátce a pak je jedno, zda je to hodina nebo dvě. Tento stroj provozuji podtaktovaný na 1.3GHz, povětšinou v dnes již historickém Mac OS X 10.5 a zůstaneme spolu, dokud nás jeho hardwarová smrt nerozdělí. Jen přemýšlím, zda mu nedopřát SSD disk, vyzkoušel jsem to hned na několika jiných počítačích a vždy se potvrdilo, že procesor rozhodně výkonové hrdlo nepředstavuje.

Opteronová skládačka
Přinesl jsem si vloni v létě domů základní desku serverového či workstationového typu. Je osazena dvěma dvoujádrovými procesory AMD Opteron, rozumí si jen s ECC registered paměťmi typu DDR a má jen PCI a PCI-X sloty. Na desce jsou sice tři ethernetové porty (1x100mbit, 2x1gbit) ale jen USB 1.1, její formát je plné ATX, takže se nevejde do žádné normální PC skříně a spotřeba počítače jí osazeného rozhodně nebude malá. Přesto jsem neodolal, do desky koupil na ebayi 16GB RAM a když mám čas, zkouším si na ní systémy jako NetBSD či CentOS. Škoda, že neznám nikoho, kdo by mi byl ochoten tuto desku za dvě stovky měsíčně někde doma v komoře připojit k symetrické dvacetimegabitové lince. Zrušil bych svůj virtuální server a přešel na vlastní železo.
Dokud se tak ale nestane, zůstává deska v papírové krabici ve skříni a zapne se jen, když bude třeba něco pěkného spočítat. Do šrotu se ale zatím nechystá

Tolik k mým desktopům. Je to zcela objektivně krok zpátky, ale subjektivně je zpátky správný směr. Nemám problém udělat downgrade, pokud mám pocit, že se mi doma zbytečně poflakuje výkon, který nevyužiju. Domácí počítač není mým výrobním prostředkem, nebazíruju na každé ušetřené milisekundě a zajímá mě něco zcela jiného než gigahertzy či gigabajty. Nevím jestli je to normální, ale je to tak.