Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Jarní úklid (3) – notebooky

S výjimkou tří let (2005-2008) jsem nikdy neprovozoval notebook jako hlavní počítač. Tenkrát jsem si myslel, že to jde, ale při zpětném pohledu jsem pak zjistil, že se i v těchto letech stejně po stolech výždz válelo nějaké to torzo, na kterém se provozovalo něco alternativního či se v něm zkoušely periferie pořizované po bleších trzích. Notebook jsem redukoval jen na doplněk, od kterého jsem nepožadoval nic víc než kompaktní rozměry, nízkou hmotnost a dlouhou bateriovou výdrž. Když jsem konečně sehnal stroj, který tyto požadavky splňuje a během roku systém na něm přizpůsobil k obrazu svému, objevily se požadavky nové.

Začal totiž jsem aktivně vysílačkovat, účastnit se různých soutěží a hned několik z nich má v podmínkách záznam spojení v software určeném pro platformu Windows. Jistě, mohl bych být dokonalým sebemrskačem a na 800MHz ARMu rozebíhat emulované PC s Windows 95 a v něm pak používat tento software, ale rozhodl jsem se vyřešit to pořízením separátního PC notebooku.

Asus A3Hf
Neznali jsme se dlouho. Tento stroj jsem dostal prakticky za několikahodinovou práci a to ve stavu, ve kterém nebyl schopen provozu. Kandidát by to ovšem byl. Musel by se nicméně sehnat pevný disk (ještě PATA), musela by se sehnat nová klávesnice (chyběly takové klávesy jako Enter), musel by se sehnat napájecí adaptér. Musel bych si zvyknout na patnáct palců velkou obludu s malým rozlišením a ne moc sympatickou hmotností 2,8kg. I s novou baterií měl počítač výdrž „až“ čtyři hodiny, což je na celodenní portejbl na kopec málo, v reálu to spíše budou hodiny tři a baterie rozhodně nebyla nová, takže nejpravděpodobněji hodina až dvě. Notebook šel nejdříve do komory, kde si chvíli pobyl a nakonec jsem využil možnosti vyměnit ho za funkční sbírkový PowerBook G3 „Kanga“, který mě sice v řešení problému nikam neposunul, ale je to krasavec a nevzít ho nešlo.

HP 2510p vs. HP2530p
Sweet Factory mi už někdy v listopadu nabídl svůj dvanáctipalcový notebook HP 2510p osazený SSD diskem. Vybavit tento počítač SSD diskem je samo o sobě celkem zázrak, je v něm totiž 1.8″ PATA disk, který se kromě tohoto stroje vyskytoval maximálně v iPodech a v první generaci MacBook Air a cena SSD náhrady je dneska vyšší než cena samotného notebooku. Za výhodných podmínek jsem neodolal, v lednu notebook převzal, zaplatil, rychle ještě vybavil 3G modemem a začal používat. Bateriová výdrž přes čtyři hodiny se mi líbila, ovšem o dost méně mě uchvátily poněkud volné panty displeje a značné zahřívání grafického čipu pod Linuxem. Na teploty kolem 70°C jsem byl zvyklý naposledy u nVidie FX5200 v PowerBooku G4 a znovu už jsem si na ně zvykat nechtěl.

HP2510p HP2530p
CPU Intel Core2 Duo ULV U7700
(1.33 GHz; 2 MB L2 cache; 533 MHz FSB)
Intel Core2 Duo LV SL9400
(1.86 GHz; 6 MB L2 cache; 1066 MHz FSB)
Chipset Mobile Intel GM965 Mobile Intel GS45 Express ICH9M-Enhanced
VGA Mobile Intel GMA X3100 Mobile Intel GMA 4500MHD
RAM 2048MB; jeden slot 3096MB; dva sloty
HDD 1.8″ PATA SSD 64GB 1.8″ SATA HDD 120GB

Malé srovnání tabulkových parametrů obou notebooků, ne že by na nich záleželo.

Když jsem tak bádal nad tím, jak problém vyřešit, přišlo možné řešení samo: Lada z práce donesla HP EliteBook 2530p, stroj procesorově silnější, graficky chladnější, materiálově kovovější, se skoro stejně blbým diskem (1.8″, ovšem SATA s micro konektorem) a prakticky stejnou odkupní cenou. Během učení na státnice jsem nosil do knihovny notebooky oba, abych je porovnal a nakonec díky teplotě, a mechanicky lepšímu stavu vyhrál EliteBook (a 2510p se vrátilo původnímu majiteli) a to i přes zjevně pomalejší rotační disk a nutnost rozebrání na atomy kvůli výměně hučícího procesorového ventilátoru.

Výměna ventilátoru v HP2530p není žádná legrace
Výměna ventilátoru v HP2530p není žádná legrace.

Když jsem vyměnil ventilátor, začal jsem pátrat po SSD náhradě za tu pomalou pekelnost. Bohužel micro SATA konektor se používal příliš krátce a byl příliš rychle nahrazen mSATA, takže dneska SSD vyrábí jen čínská firma KingSpec, které nedůvěřuji natolik, abych jí svěřil svá data. Zvláště když uvážím, že 256GB SSD disk, který po dvou letech odešel v iMacu Dexovi byl také z produkce této společnosti.

SSD Caddy 1SSD Caddy 2
SSD místo DVD funguje dobře, HP naštěstí SATA řadič pro DVD příliš neošidilo.

Objednal jsem tedy na eBay.com šuplík, který lze nacpat místo DVD mechaniky a do něj strčil OCZ Agility 4 vymontovaný z iMacu. Vzhledem k tomu, že plastová krytka šuplíku nemá ani trochu podobný tvar jako původní optická mechanika, vypadá levá strana mého notebooku poněkud ohyzdně, ale hlavní je funkčnost řešení, na krásu se totiž na kopci nehraje. A že to funguje je možno se snadno přesvědčit:

bordeaux ~ # hdparm -t /dev/sda
/dev/sda:
Timing buffered disk reads: 94 MB in 3.03 seconds = 31.02 MB/sec

bordeaux ~ # hdparm -t /dev/sdb
/dev/sdb:
Timing buffered disk reads: 470 MB in 3.00 seconds = 156.57 MB/sec

Do naprosté a maximální spokojenosti mi zbývá jen sehnat i do HP 2530p správný 3G modem a nějak protáhnout bateriovou výdrž. Se zapnutou WiFi, aktivní dynamickou kontrolou frekvence procesoru a jasu displeje, připojeným USB tunerem a rozsvícenou lampičkou jsem totiž někde na 2h40m a to není na šestičlánkovou baterii nijak mnoho. Obávám se, ale že s tím nijak výrazněji nepohnu, zpracování přijímaných signálů a ještě případné dekódování jejich digitálního obsahu dokáže procesor solidně vytížit a stroj pak baterii nijak nešetří.

hp_2530-2013_05_05.jpg

I když je na dně nálepka na Windows Vista Business, provozuju na počítači Linux Mint 14 s KDE 4.x. Většina software existuje v linuxové (byť funkcionalitou často chudší) variantě, zbytek se chová natolik slušně, že s ním pod Wine nejsou žádné problémy.

Efika MX Smartbook
Tady se vůbec nic nemění. Efika je stroj na cesty, kde není třeba výkon. Tříčlánková baterie dává šestihodinovou výdrž, nízká hmotnost, rychlé dwm v Debianu, co víc si přát? Když jedu na víkend někam, kde nebudu potřebovat dekódovat z SDR tuneru, beru Efiku. Brouzdat na webu, číst PDF, plkat na Jabberu, psát skripty či jiné zdrojáky, emulovat osmibity – to vše stíhá s přehledem a neobtěžuje mě při tom plným desktopem, ve kterém je třeba neustále něco konfigurovat či měnit. V ideálním světě by měla matný displej a poloviční rozměry, ale i tak je to skvělá mašina.

Z jednoho notebooku jsem to během několika měsíců dotáhl na čtyři a zase to v slušném čase snížil na dva. Doufám, že oba zůstanou pokud možno co nejdéle funkční – oba mají totiž vlastnosti, které jsem si oblíbil. U HP je to zejména lampička a TouchStyk(tm), u Efiky příjemně snesitelná lehkost jejího bytí.