Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

Jarní úklid (5) – foťáky

Fotit jsem začal v první třídě základní školy, když mi rodiče na školní výlet půjčili starý foťák Corina s černobílým svitkovým filmem. První vlastní foťák jsem dostal někdy na gymplu, klasický fix-fokusový automat, kterých byly na konci 90. let plné obchody. První digitální kompakt s dvoumegapixelovým snímačem jsem si pořídil na přelomu let 2003/4 za peníze utržené za prodej Škody 120L. V roce 2005 přibyl první mobil s autofokusem a stejným rozlišením čipu. V roce 2006 jsem kompakt vyměnil za jeden z prvních superzoomů a tak to šlo stále dál a dál. Většina těch foťáků mi zůstala, navíc přibylo značné množství dalších – většinou více či méně retro – přístrojů. Se všemi fotím rád a proto tato kapitola jarního úklidu není o tom, že bych se něčeho zbavoval. Jen jsem si prošel výbavu, sepsal ji nejslabší kus vyřadil a nahradil ho něčím zajímavějším.

Analogové foťáky
Když jsem to tak sepsal, zjistil jsem že moje analogová sestava obsahuje po jednom kusu ze všech hlavních kategorií fotoaparátů: Mám jednookou i dvouokou zrcadlovku, kinofilmový kompakt i Polaroid. Chybí snad už jen camera obscura.

  • Zenit + Helios-44M 2/58 jsem koupil v roce 2009 na Aukru. Fotí skvěle, kupodivu expozimetr bezchybně funkční, zrovna v něm mám rozfocený film z Ještědu. Fotky z předchozích filmů se mi zatím nepodařilo do galerie na Flickru dostat, ale občas některou zveřejním na Technomorousovi.
  • BelOMO Vilia + Triplet 69-3 4/40 je dárek od Tritola, kterým jsem zatím zvládl vyfotit jeden jediný film, ale jsem z něj nadšen. Je o něco lepší než známé přístroje mateřské společnosti LOMO, ovšem stále je to příjemná retro point-and-shoot camera. Poměrně mě zaskočilo, když mi prodavačka ve fotoŠkoda nedoporučila Fomapan, který jsem měl odjakživa zafixovaný jako celkem slušný film, nicméně vzal jsem místo něj britský ILFORD a výsledek dopadl dobře. Některé z fotek z prvního filmu najdete zde.
  • Fokaflex + Fokar2 Special F7.5 – dvouoká zrcadlovka na svitkový film je od Lady, která velmi rychle vytušila moji moji úchylku na starou techniku a přivezla ji z Ostravy, kde na ni pravděpodobně nikdo několik desítek let nevyfotil ani fotku.
    Olomouc

    Já s ní vyfotil jen jeden film na podzim roce 2008 v Olomouci a přístroj odložil „na někdy“, jak patrno z výsledku, vyžadoval by totiž asi trochu práce a důkladné vyčištění. „Někdy“ zatím nenastalo, vzhledem k tomu, že moje svitkové filmy se dosti blíží datu expirace se ale asi rapidně přiblížilo.

  • Polariod 636 jsem stejně jako BelOMO dostal od Tritola, jen tady jsem ještě nevyfotil ani jednu fotku. Nejdříve byl problém vůbec film sehnat, dneska už se opět dá objednat hned v několika e-shopech, není ale ani trochu levný – obvykle barevná i černobílá kazeta začíná na 500Kč a to za 8 snímků věru není málo. Mám ale přístroj v originál krabici, takže jde minimálně o pěknou dekoraci a sběratelský předmět. Jednoho dne se snad najde i příležitost a důvod obětovat pětistovku a těch pár instantních snímků si náležitě užít.

Digitální foťáky
Co si budeme povídat, je to levnější a rychlejší i když proti filmu to má sotva polovinu kouzla. Dokud ale nebudu mít na nákup kinofilmového skeneru, budu fotit víc digitálně. Čím? Tímhle:

  • Sony Alpha A450 je naše první digitální zrcadlovka. Záměrně používám množné číslo, tento foťák jsme si koupili s Ladou za peníze, které jsme dostali jako svatební dar. Už tři roky ho trápíme výchozím setovým objektivem a to je, nutno přiznat, velká škoda. Zkusil jsem přes redukci na závit M42 použít objektiv Helios a rozdíl v kvalitě výsledných fotek je naprosto zásadní. Bohužel redukce dělá něco špatně a i přes ujištění v přibaleném letáku nezaostřím dále než na nějakých deset až dvanáct metrů. V budoucnu proto pravděpodobně zainvestujeme do objektivu s fixní ohniskovou vzdáleností kolem 30mm, neustálá výměna objektivů totiž přináší časté zašpinění senzoru a likvidace černých teček z fotek je opravdu opruzná.
  • Sigma SD9 je nejnovější přírůstek do mé digitální výbavy. Má snímač Foveon X3 první generace a i když by už i to byl důvod ke koupi, primárním důvodem bylo, abych měl foťák pro situace, kdy chce fotit Lada i já. Obvykle si totiž kvůli jedné fotce kompletně přenastavím Alphu a Lada, zvyklá ze Zenitu na nulové nastavování parametrů foťáku, celý zbytek dne fotí nesmysly.
    Sigma SD9 with Sigma 70-300mm (f/4-5.6) APO DG

    Foťák po deseti letech služby potřebuje vyčistit a mám to co nevidět v plánu, na to že má jen 3.5MPx a pamatuje ještě takové technologie jako CompactFlash nebo FireWire je to skvělý přístroj. Zatím jsem vyfotil pouze pár (doslova) fotek a doufám, že to do servisu zvládnu co nejdříve. Fotí pouze do RAW, software na zpracování snímků beží i na mém PowerMacu G5 a přes FireWire je to opravdu radost fotky přetahovat.

  • Panasonic Lumix FZ-7 je byl superzoomový kompakt, kterým jsem fotil od Vánoc 2006 do května letošního roku. Po koupi Sigmy jsem dospěl k tomu, že je zbytečné aby zbytečně ležel na polici a za pár stovek jsem ho poslal do světa. Nebyl to špatný foťák, jen snímač poněkud více šuměl, maximální velikost paměťové karty byla omezena na 2GB a USB bylo jen rychlosti 1.1 a navíc na proprietárním konektoru. Výhodou byl celkem světelný objektiv, slušný digitální hledáček, 12x optický zoom a dobrá výdrž LiIon akumulátoru. Většina fotek v mé knihovně iPhoto je právě z něj a jeho tehdejší koupě nelituju.
  • Sony Mavica MVC-CD200 je pro změnu dárek od Sweeta. Dvoumegapixelový foťák, který fotí pouze na jednorychlostní média CD-RW nebo CD-R je zpestřením retro-počítačových akcí a třeba vloni jsem na něm odfotil polovinu fotek z Bytefestu. Sehnat média byla celkem fuška, nakonec se ale podařilo koupit jedno celé balení zapomenuté ve výloze, tak snad chvíli vydrží.
  • Kodak EasyShare CX6230 je můj první digitální foťák. Také má dva megapixely ovšem díky tomu, že fotí na SD/MMC karty je proti Mavice takřka poloviční. Než se vrátil zpět ke mně, prošel kolečkem v rodině a tomu odpovídá i mechanický stav. Fotit se s ním sice dá a nefotí špatně, ale hrozí rozpadnutí zejména bateriové části. Za dlouhých zimních večerů mu věnuju pár hodin s epoxidovým lepidlem v ruce a uvidíme, co se s ním dá ještě dělat.

To by bylo z fototechniky vše. A jelikož se nám jaro přehouplo do léta, je to vše i z úklidu. Trochu pořádek jsem si snad v tom elektrobordelu udělal a co ještě zbylo se uklidí zas napřesrok.