Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

JHCon 2017 obrazem a slovem

Je za námi další JHCon v dlouhé, nepřerušené řadě JHConů. Jaký byl?

Letos to už několik dnů před začátkem vypadalo, že JHCon bude velký a taky že byl: hned v pátek 8. prosince večer se nás sešlo jedenadvacet, což je na jednu školní třídu docela dost. Má se sem vejít zhruba tolik patnáctiletých dětí, nás je v odpovídajícím věku jeden, zbytek jsou dva- až třikrát starší jedinci statného vzrůstu se spoustou počítačového vybavení. Takže bylo příjemně těsno.

jhcon2017_04

pátek

Ale popořadě: První jsme dorazili já a Dex a poté, co jsme připravili třídu do stavu party place, vybalil Dex svůj Relay Single Board Computer. Že mi na spectristickou akci jezdí commodoristi, sharpisti a další podobné existence – na to jsem si už zvykl, ale cvakající jednodeskový počítač tu byl poprvé (a tak si říkám: co příště? počítač na naftu?). Dlouho jsem se snažil přivyknout exotické instrukční sadě tohoto výtvoru, kterou se dá prohánět jeho 83 relé k nějaké smysluplné výpočetní činnosti a najednou byla půlnoc.

jhcon2017_03

sobota

V sobotu dopoledne jsem si ještě relátkoval a s Pokem jsme probírali záludnosti designu Relay SBC. Několikrát jsem oběhl učebnu a podíval se, co se kde děje – probíhal 3D tisk, Iter-ace přivezl mobil s Tizenem a desktop od Sunu, doplněný prstenem s jednočipem, na němž běží skutečná Java; Tornádo rozdával přebytečný zajímavý hardware; kolem poledne dorazil Martin Dejmal a přivezl mi WiFi modul ve formátu CompactFlash. Vážně to byl cvrkot.

jhcon2017_10

Na půl třetí byla dohodnuta obědovečeře v místní indické restauraci. Jelikož znám tempo, jakým lze k odchodu přimět stádo dav o dvaceti hlavách, začal jsem to organizovat odchod o něco dříve a tentokrát přestřelil – dorazili jsme o čtvrt hodiny dříve a museli čekat. Jako vždy jsme se na oběd načekali a jako vždy stál za to. Tedy alespoň 85 % osazenstva se tvářilo spokojeně a ten zbytek holt příště půjde někam jinam.

Po Indii a desertu v nedaleké cukrárně kombinované s pizza fast foodem (mimochodem: celkově otřesná kombinace) začaly večerní kvízy. To je novinka posledních několika let a já tímto děkuji všem, kdo nějakou soutěž či kvíz přichystali, byla to zábava a tentokrát myslím, že spokojených bylo celých sto procent účastníků. Já sám jsem byl – stejně jako vloni – odpovědí na jednu otázku (poznejte z indicií osobu), třeba se z toho stane milá tradice KimČongUnovského typu.

jhcon2017_21

Hned v prvním kvízu byla jednou z odpovědí hra Pariboro. Pariboro je boží. Pariboro je jediná hra, kterou jsem kdy na Spectru opravdu gamesil. Hrál jsem ho v emulátoru na Psionu netBook na přednáškách ve škole, v MHD, po večerech na reálném stroji, na ShuConu, zkrátka pořád. Nemohlo to samozřejmě dopadnout jinak, než že jsem si TAPku stáhl i do ZX Evolution a než jsem šel v jednu v noci spát, tak jsem hrál já a minimálně čtyři další lidé. Mike/ZT by měl Pariboro vydat za 10 euro na originální kazetě – spacákoval bych před prodejnou od večera, abych byl první, kdo si ji koupí.

neděle

I v neděli ráno jsem v rychlosti prohnal relátka a po nich Pariboro, ale pak už přišla jedenáctá hodina a oběd v Udírně. Oběd v udírně je rituál, každý si dá svých oblíbených tři až pět chodů a všichni vypadají velmi spokojeně – radost se na to podívat.

Po obědě se obvykle všichni zabalí a jedou domů a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Factor6 ještě vyhlásil výsledky soutěže hádání obrázků ze spectristických her a dem, kde jsem kupodivu měl šest bodů z deseti, přičemž čistě statisticky bych při tipování jedné ze tří možností měl skončit na polovině. Až do samého závěru zůstal Noby, Poke a Wotnau, kteří se nejvíce zapojili i do úklidu (na tohle nejsem zvyklý, ještě před nějakými čtyřmi roky jsem lavice rovnal a odpadky vynášel sám, tak jak to má u organizátora podobné akce být) – pánové, děkuju!

Ve 14:59 jsem odjížděl od gymplu a bylo po akci.

jhcon2017_16

Nezbývá než několik konstatování na závěr:

  • Automat na kávu a sladkosti je kvůli pamlskové vyhlášce pasé, příště zajistím konvici a (instantní) kávu. Cereální pseudokáva s příchutí kakaa nebo čaj z rakytníku s extraktem z červené řepy je pro mladé organismy jistě neocenitelným zdrojem důležitých stopových prvků, ale nás by (až na Kocoura, ten je jasná cílovka) mohl při větším množství zabít.
  • Dvě LCD se do auta stěhují mnohem lépe než dva CRT monitory, taktéž ZX Evo je na akce mnohem vhodnější, než moje dvacet let stará +2. Asi to takto už zůstane.
  • Na různě dlouhou chvíli v intervalu <půlhodina;celý víkend) JHCon 2017 navštívili: Dex, TDM, Factor6, TheMrKocour, diZZy, George dH, Flyyn, Kerol, Poke, Noby, Sillicon, Wotnau, Tornádo, Martin Lukášek, Suksoft, Martin Bórik, Busy, UB880D, Ikon, Ffg, Čižo, Iter-ace, Martin Dejmal, Míra Talíř, a já.
    To je celkem 25 (slovy: pět-a-dvacet) kousků. Více nás zatím nikdy nebylo a kdyby příští rok přijela stejná sestava, navíc doplněná o některé dřívější návštěvníky, kteří letos vynechali, už bychom se do třídy sotva vešli. Teď to bylo jen tak tak, ale zatím pořád na té správně straně čáry. Víc je vždycky líp.

Bylo to velké, milé a příjemné, ale rychlé. S většinou návštěvníků se uvidím jistě dříve, ale kdyby ne: tak zas za rok, přátelé!

PS: Mých pár fotek najdete na Flickru.