Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

JHCon 2012 pohledem organizátora

Nikoliv vlastním přičiněním jsem se stal organizátorem největší středoevropské čistě spectristické akce. Psali to tady, tady a tady, tak to prostě musí být pravda. Nemůže za to ani tak kvalitní management či brilantní marketing, které každý rok předvádím, jako spíš to, že tu žádná jiná akce nezůstala.

Když jsem v lednu 2003 uspořádal první JHCon, nebylo mi ani dvacet, byl jsem ještě studentem gymnázia a měl jsem obavy, zda vůbec někdo dorazí. Konkurence byla velká – KapliCon i ZlínCon byly zavedené akce a vyrážel na ně prakticky každý aktivní Spectrista. Nakonec byla účast celkem slušná, na obě zmíněné akce to sice nestačilo, ale sám jsem tam dva dny neproseděl. Hned další ročník vlastně nebyl další ročník, protože jsem konání o pár týdnů posunul a akce se tak odehrála ještě v roce 2003. Těsně předvánoční termín se nakonec ukázal jako nejvhodnější a už nám zůstal dodnes.
Z konkurentů to nejdříve zabalil ZlínCon, který se přestal pořádat kvůli tomu, že zlínský DDM Příluky přestal pronajímat své prostory. KapliConu začal zásadně kolísat počet návštěvníků, v jednom roce nás tam bylo jako na prstech rukou zasloužilého dřevorubce, pak se situace na několik let vylepšila až v roce 2012 počet přihlášených klesl tak nízko, že se akce vůbec nekonala a místo ní se pár jedinců potkalo v Praze a přilehlém okolí. Jak to bude s akcí v jihočeské Kaplici letos, je ve hvězdách.

JHConu tedy stačilo trochu želví trpělivosti a úspěch se už po deseti ročnících dostavil. Týden před Vánoci ve více či méně zasněženém Jindřichově Hradci pravidelně ožívá místní gymnázium a schází se na něm mezi desítkou a dvacítkou Spectristů, jejich manželek a potomků.

V pátek jsem si vzal dovolenou a vyrazil z Prahy do města mých středoškolských studií už brzy ráno. Dobře jsem udělal, otevírací doba sekretariátu je od 10:35 do 10:55 a na zaplacení pronájmu učeben jsem dorazil právě včas. Hned poté jsem vyhledal školníka, dohodl s ním podrobnosti, obdržel klíče a kód od vchodu a vydal se na nákupy. Poté, co jsem úspěšně nakoupil jídlo ke snídani pro všechny, vyzvedl u rodičů hardware počítačový i kuchyňský jsem se kolem čtvrté vrátil zpět na gympl a připravil partyplace. Záhy jsem zjistil drobný nedostatek – měl jsem sice s sebou access point pro bezdrátové šíření školní sítě, ale neměl jsem k němu správný zdroj. Síť tak celý víkend routoval iMac a nutno zpětně říct, že to zvládl se ctí.

Těsně před začátkem akce se omluvil Sweet, takže jsem letos byl v učebně o něco déle sám. První dorazil diZZy a chvíli za ním generál TDM s Liborem. Vybalili jsme, rozložili a akce oficiálně začala. Během večera dorazila i většina zbývajících návštěvníků a když nazrál čas, šlo se na večeři. Jako vždy se ukázalo, že je v pátek v Hradci všude beznadějně plno a tak jsme skončili v restauraci na místním zámku, kde zároveň probíhala oslava narozenin, svatby a pokus o zabití lidí hlasitou živou country hudbou. Jídlo bylo sice drahé, ale ucházející, takže alespoň v tomto ohledu nikdo netrpěl.

Následující den, mezi kvalitním jídlem a pitím, které konzumovaným převážně v Udírně, jsme dělali to, co na podobné akci vždycky – seděli u Specter, programovali, povídali si, soutěžili – nemá to smysl ani popisovat, žážitek na vlastní kůži protokolem HTTP nepřenesete. Letos jsem vylepšil program tím, že jsem přinesl odkaz na simulaci genetického vývoje a křížení 2D autíček a každý kdo měl s sebou flashem vybavený počítač pak zbytek večera, noci a následujícího dne čučel kam až ty bazmeky dojedou.

Většina mého Speccy vybavení je v Plzni, kde zůstala, protože ji neměl kdo přivézt, uchýlil jsem se k nouzové rezervní výbavě: Z hlubin Dexova doupěte jsem vyhrabal Didaktik M a z výšin půdy mých rodičů trosky Delta Disku. Už po pár minutách s pájkou oboje naskočilo a já po deseti letech okusil, jaké je to pracovat s diskovým řadičem, který nikdo jiný nemá. Škoda jen, že Didaktik během posledních let strašně zažloutl – je to první stroj, který jsem si koupil po návratu ke Spectru v roce 2001 a tenkrát byl krásně šedobílý.

Jelikož nemám žádný způsob, jak přenést cokoliv z Delta Disku do Maca, moje programování se dělo v emulátoru. Vyzkoušel jsem si vlastní genetický algoritmus v BASICu, bohužel jsem ho ale musel psát dvakrát – jednou před pádem emulátoru Fuse a jednou po něm. Píšu, po pár desítkách řádků si vše ukládám, ovšem netuším, že TAP je na disk zapisován až při korektním zavření. Když Fuse zbuchlo, ocitlo se sedm uložených verzí v /dev/null a já s myšlenkou na autory emulátoru, kostky ledu a všechny tělní otvory začínal znovu.

V neděli jsme posnídali, Factor6 vyhlásil výsledku JHConpa a soutěže, někteří začali balit a po obědě opět v Udírně se už účastníci začali rozprchávat po světě. Zvlášť si v tomto kontextu cením návštěvy Martina Bórika, který přijel z Košic a nemyslím ty u Tábora ani u Kutné hory. Mezi třetí a čtvrtou pak odjel poslední návštěvník – diZZy s rodinou – a po cca hodině uklízení gympl potemněl…

Akce se z mého (a dle reportáží a zpráv soudím že nejen z mého) pohledu vydařila. Pominu-li epizodu s bandou skautů, kteří udělali na gymplu bordel a v sobotu večer nás všechny zamkli, nebyl letos vlastně vůbec žádný zádrhel. Opět jsem se kvalitně bavil, kvalitně jedl a pil, vedl fundované rozhovory na kvalitní témata s kvalitními lidmi. Je jisté, že za rok JHCon uspořádám zase a budu jen rád když opět přijede alespoň tolik lidí, kolik přijelo letos. I nadále bude pokračovat dobrovolné vstupné, kterým pravidelně vyberu většinu nákladů akce (pronájem, snídaně). Tentokrát jsem si ovšem nevedl seznam, neměl jsem totiž svoje standardní Spectrum a Calculus. Případné přebytky jsem pak celé Vánoce přehazoval lopatou z jedné strany místnosti na druhou.

PS: Těsně po JHConu jsem doma nalezl uživatelskou a programovací dokumentaci k Delta Disku a chystám se k jejímu oskenování a zveřejnění. Delta Disk sice mám asi už jen já, ale co? Exot exotu není exotem…