Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

John Carter, pán Marsu

Stává se to málokdy, ale občas se to přeci jen stane. Viděl jsem film, který se mi líbil natolik, že jsem se propracoval ke knižní předloze a ta se mi líbila ještě víc. Poprvé se to stalo u Duny (u té původní, kde Feyda-Rauthu Harkonnena hraje Sting), posléze po mnoha letech u Harryho Pottera (po shlédnutí čtyřky jsem během měsíce přečetl všech šest tehdy vydaných dílů) a pak až letos, na šumavské dovolené, kde mě konsternoval film John Carter.

Ne, že by se mi někdy knižní předloha nelíbila, ale málokdy ji čtu až po filmu a málokdy film snese srovnání. John Carter jako film byl z hlediska tržního i ze strany kritiky propadákem. Studio do něj včetně propagace vrazilo nějakých 350 milionů USD, domácí tržby dosáhly sotva na sto a celosvětově se lehce otřely o čtvrt miliardy. Kritika filmu vyčetla jeho epičnost ála sedmdesátá léta, která se dneska už nenosí (já ale mám takové filmy rád), nedostatečný úvod do daného světa (že těch pár řádků na začátku Star Wars je ale úvod, co?) ale také třeba občasný dějový skok či nevyjasněné vztahy postav (i já během filmu říkal, že bude třeba si začít kreslit síťový graf) či divnou fyziku. Osobně jsem schopen kritiku pochopit, ale jelikož nemám k sledování filmu stejný přístup jako lidé, které to živí, vlastně jsem si napoprvé nějakého nedostatku ani nevšiml a jen se sakra divil, jak jsem takový film mohl minout.

Barsoom 1Barsoom 2Barsoom 3
První tři knihy série John Carter

Knižní předloha vyšla nějakých sto let před filmem a jejím autorem je Edgar Rice Burroughs, autor jiné slavné knižní série – tarzanovek. Kniha byla psána tak, aby pokud možno odpovídala tehdejším poznatkům o Marsu. Ač dnes víme, že to tak není, tehdy vládl názor, že Mars prošel stejným vývojem jako Země, jen je starší a moře na něm stihla vyschnout. Pokud někde voda je, pak v kanálech, které byly pozorovatelné i ze Země. A pokud je někde voda a planeta měla dost času, musí tam být život, k jehož vývoji je třeba dýchatelný vzduch. A tak také Burroughsův Barsoom (místní název pro Mars) vypadá.

John Carter v knize má Mars v oblibě odjakživa v oblibě a tak se na rozdíl o toho filmového ani na okamžik nepodivuje, kde se to octnul. Obě dvě varianty hrdiny však na Masu vynikají abnormálními fyzickými schopnostmi danými nižší gravitací, obě se potkají se zelenými marťanskými bojovníky, obě se zamilují do Dejah Thoris, rudé princezny městského státu Hélium a obě zvítězí ve válce se Zodangou, nepřítelem Hélia a tím si zaslouží srdce své vyvolené. Oba Carterové se ovšem ve chvíli, kdy je vše v nejlepším pořádku ocitnou zpět na Zemi. Ten filmový to v samém závěru vyřeší, ten druhý si to nechá až do druhého dílu knihy, ve kterém začne svoji cestu, na jejímž konci je 31 vladaři provolán pánem Marsu. Co by dělal filmový Carter dále se asi nedozvíme, protože do natáčení pokračování propadáku se asi nikomu chtít nebude.


Krásně kýčovitý konec filmu, který přímo vybízí k pokračování

Knižní předloha je do filmu přenesena velmi zajímavě. Obvykle když se potkám s filmovým zpracováním knihy sedí fakta od těch hrubých až po konkrétní úroveň detailnosti, na které začne film zjednodušovat. Zde, jak jsem už naznačil, souhlasí hrubé obrysy, souhlasí i jemné detaily (jako například konkrétní citáty), avšak nesedí to mezi. V prvních třech knihách nikdo tajemný neřídí válku mezi rudými Marťany, nikdo nemá v ruce způsob přenosu mezi Zemí a Marsem, není tam ani zmínka o mrtvé Carterově rodině atd. Je to zvláštní, zajímavé a já s takovým přístupem problém nemám.

Dejah Thoris
Zamrzí, že v rámci korektnosti do filmu nepronikla neexistence oblečení na Marsu

Obé můžu ke konzumaci vřele doporučit. Film si jistě obstaráte sami, knihy v mírně korigovaném původním překladu z dvacátých let najdete zde. První tři uzavírají příběh Johna Cartera, další mají za hlavní postavu někoho jiného z prostředí Barsoomu. Pokud taky máte rádi starou sci-fi, tak „Kaor“ a směle do toho!