Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Kačeří, bajkeří a jiná zvířata

Šest let jsem neseděl na kole. Můj starý bytelný treking značky Fort ještě s ocelovým rámem tiše rezaví u rodičů v garáži a potřeboval by po osmnácti letech generálku. V Praze jsem se dlouho motal po pronájmech a podnájmech a představa, že budu kromě tuny elektroniky stěhovat ještě kolo, mě nijak nelákala. Teď už jsem hezky stabilní, tři roky bydlím na jednom místě, a tak když mi Sweet řekl o cyklo-geo-sérii Signálka, rozhodl jsem se kolo si koupit.

Tato série čítá 66 +2 kešky v Českém lese, nacházející se poblíž bývalé ostře střežené železné opony. Podle listingů se keše dají odlovit i s požitím cross kola, dá se předpokládat, že po odlovu budu jezdit zejména v okolí Prahy a také máme společnou kolárnu pro celý vchod, jejíž dveře nesou jemné stopy páčidla. Jako výsledek této kombinace okolností jsem v červnu vybral kolo Pell’s Crono 2011, které ještě vloni stálo jedenáct tisíc a které mě díky slevě na výběhový model vyšlo na jedenáct i s povinnou výbavou a cyklohelmou. Během prázdnin jsem díky přehršli jiných aktivit na kole ujel pouhých pár stovek kilometrů a v tomto případě se slovo pár až neskutečně blíží původnímu významu.

Kolo v naší Berušce
Do velkého vozu se vejde cokoliv.

A pak to přišlo: předem dlouho domluvený víkend se přiblížil, já svoje Crono rozebral, naložil do Káčka a vyrazil na západo-západo-jih.

Už když jsem pohlédl na zbytek týmu, pojal jsem podezření, že budu za obecního idiota. Celoodpružené rámy, kotoučové brzdy a bohaté zkušenosti s jízdou mimo silnici s nimiž se výlet na Kokořín moje středočeské vyjížďky nedají vůbec srovnávat. A začali jsme pěkně zostra, výjezdem z Vysoké na Dyleň, což je nějakých dvě stě metrů převýšení na dva kilometry trasy…

Signálka
Trasa naší jízdy, zaznamenaná jedním z členů týmu. Pardon, má to 3.5MB.

No ale přežil jsem to a dá se říct, že jsem se držel se ctí. Čas od času jsem kolo tlačil, párkrát si málem nabil ústa při prudkém brzdění, dokonale jsem si otlačil pozadí i přes vystlané cyklotrenky, omlátil si ruce, protože o existenci cyklistických rukavic jsem neměl ani ponětí, keší jsem osobně zalogoval méně než deset, zbytek jsem jen zahlédl v cizích rukách a od půlky cesty dále jsem byl ochoten pojídat i nenáviděné rozinky.

Stálo to ale za to. Ulovili jsme celkem 73 krabiček a ujeli při tom 74km za méně než devět hodin. Podle statistik z GPX souboru jsme vystoupali v souhrnu 1544m a sklesali 1670m. Zjistil jsem, že Nokia 6300 v kombinaci s BlueTooth GPS modulem zvládne trackovat něco mezi čtyřmi a pěti hodinami, načež se vybije a trackovanou trasu neuloží. Zjistil jsem, že Sweetovo Mio zvládne s trochou šetření téměř 9 hodin v režimu GPS. A samozřejmě jsem se dobral ke známé pravdě – všechny mobily i PDA strčí Garminovská GPS do kapsy.

Do budoucna jsem je to tedy jasné: svému kolu dopřeju Garmin Dakota, svým rukám cyklistické rukavice a sobě poučení – víkendový cyklista se nemá naivně plést mezi profi bikery.