Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

KapliCon In Exile 2012

V Čechách v současné době existují pouze dvě víkendové spectristické akce – JHCon a KapliCon. Zimní JHCon přímo organizuju, má za sebou deset úspěšných instancí a doufám, že letos i v budoucnosti se bude ještě požehnaně opakovat. KapliCon je sice o pár let starší, konal se (pokud dobře počítám) dvanáctkrát, ale pravidelně se potýká s tím, že v létě chybí zájem o navštěvování srazů. Už v roce 2007 jsem posílal motivační mail, kterým jsem se snažil zabránit tomu, abychom dorazili čtyři. Tenkrát se to ještě povedlo, ale letos na obdobný text nikdo nezareagoval – návštěvu přislíbili včetně mě pouze čtyři lidi z Prahy a těsného okolí, plus jeden Brňák.
Nemá smysl jezdit 200km daleko, abych tam potkal lidi bydlící přes pole. Je to škoda benzínu, času i peněz a Pokemu je v zásadě naprosto jedno, zda pojede z Brna do jižních Čech nebo do Práglu. Navrhl jsem tedy s těžkým srdcem zrušení nejstarší nepřetržitě konané akce a s Dexem dohodl její alternativu v jeho Doupěti. Vznikla myšlenka nazvaná KapliCon in Exile 2012.

V pátek jsem si dal záležet a odešel jsem z práce už kolem páté hodiny. Poke měl dorazit před sedmou hodinou, nasměroval jsem ho do Letňan a plánoval se mezitím doma prevléct, zabalit a po jeho vyzvednutí se dostavit do Doupěte. Plány se obvykle tvoří proto, aby je někdo zvenčí nečekaně měnil – tentokráte to byly České dráhy a jejich pětačtyřicetiminutové zpoždění. Nu, využil jsem času k tomu, že jsem na digitální zrcadlovku našrouboval přes právě vybalenou redukci objektiv Helios ze sovětského Zenitu a rozhodl se, že akci zdokumentuju v retro stylu. Dovezl jsem si do Doupěte věci, pozdravil se s Factorem6 a Dexem, vyložil techniku a po zhruba dvaceti minutách vyrazil pro Pokeho.

V době, kdy jsme se vraceli, dorazil na návštěvu Diagon Swarm, kterého jsme všichni rádi viděli/poznali, přesto že je to prachsprostý (Cé)PéCéčkář.

Když jsme přijeli, byl už v provozu projektor, na kterém se nejdříve Factor6 proháněl nějaký tracker, ovšem později na Commodore VIC-20 nahrál hru Metagalactic Llamas Battle at the Edge of Time. Vždycky jsem říkal, že Commodore VIC-20 je mi poměrně sympatický a dá se i považovat za počítač a tato hra to jen potvrdila – na ukázku verze z C64 se můžete podívat třeba tady.

Swarm si zatím užíval Dexova výkladu, kterým se během hodiny dozvěděl vše o síťování na Sinclairu QL a o mnoha dalších zajímavostech celé sbírky. Kolem deváté jsme se vydali dílem na večeři (já, Sillicon, Poke a ve Kbelích vyzvednutá Lada) a dílem domů (F6, Dex a Swarm).

Plánem bylo navštívit tradiční vinořskou mexickou restauraci, ale zdá se že má novou obsluhu a v půl desáté už nevaří. Přešli jsme proto silnici do nekuřácké restaurace U Černínů. Všichni ostatní se svěřili pizze nebo pizza-like palačince, já si dal pořádný hamburger. Nedělám to často, řekněme jednou do roka, ale tentokrát to stálo za to. K tomu limetkově-pomerančový radler Černá hora Refresh, který považuju za nejlepšího radlera, kterého jsem letos pil.

Kdybychom byli v Kaplici, šlo by se odpoledne někam k ohništi a pekly by se buřty. V Praze se po dopoledni v Doupěti (kde nás letmo navštívil okolo procházející Standa z JAY Software) vyrazilo na oběd na Ještěd do Liberce. V tomto výletě jsem měl prsty já, potřeboval jsem totiž start do PMR Cupu. Nejdříve jsme ale vyjeli nahoru lanovkou, během čehož se k nám přidal i generál TDM. Nahoře jsme si dali báječný oběd s ještě lepším radlerem a vůbec nejlepším dezertem a Poke, který tu byl poprvé v životě, si pořádně prohlédl budovu vysílače lomeno hotelu.

Část výpravy (F6, Sillicon) jeli zpět do Prahy, část (TDM, Poke, Lada) se vydala na exkurzi do města a zatím co oni koukali na historické památky skrze okna kavárny, já halekal do éteru. Nebylo to tentokrát nic moc, ale jiný víkend už mít nebudu a lepší než nic. Večer jsem se sám vydal Beruší do Prahy, zmíněné trio tuto cestu vykonalo v generálově Porsche a pojali to jako řádný road trip. Vyrazili zhruba hodinu přede mnou a dorazili hodinu po mně, z Liberce to holt do Prahy není přes Mělník úplně nejkratší.

Když jsem dojel zpět do Doupěte, nebyl tam na návštěvě nikdo jiný, než samotný Wotnau. Na původně spectristické akci jsem se tak ocitl v přesile Commodoristů a snažil se je příliš neprovokovat řečmi o počtu registrů či kvalitě BASICu.

Poté, co dojel zbytek liberecké posádky jsme se vypravili na večeři do (ne)daleké kvalitní čínské restaurace. Že nejde o žádné blbé bistro s povděkem kvitoval i světaznalý Dex, který zhruba za hodinu dorazil a přivlekl s sebou A.I.D.S.e. Vždy ho rád vidím, protože se jedná o extrémního Spectristu a s takovým člověkem je radost si pokecat. Tentokrát ale s sebou neměl svoji sbírku Specter ani sadu Amstradů PCW, jelikož jel z pracovní schůzky, měl jen lehký přenosný počítač Osborne Executive.

Mám tyhle profesionální osmibity rád. CPU většinou i8080 nebo (jako zde) ještě lépe Z80, operační systém CP/M, robustní provedení a v tomto případě i pěkný plazmový oranžový CRT monitor. Počítač jsme obdivovali až do dvou do rána, pak jsme se s A.I.D.S.em rozloučili a vydali se do Kbel bydlet.

Ráno se nechtělo nikomu vstávat, ale optimistické hektopaskalové kolečko z převaděče Černá hora nás nakonec stejně jako den předtím z postelí dostalo. Poke výrazně pomohl při vyfukování dvoulůžkové matrace, kterou se Silliconem celý víkend obýval a vydali jsme se na blešák na Kolbence. Sice jsme tam nic moc nekoupili (jen Sillicon dva sériové kabely k C64) ale zase to bylo o to zážitkovější, zvláště pro nováčky nezocelené pravidelným procházením této atrakce.

Do Doupěte jsme dorazili kolem půl dvanácté a kromě obědového přerušení kolem druhé hodiny jsme seděli u strojů. Já jsem blbnul v BASICu na DuinoMite (na ShuConu jsem s Pardálem vyhlásil soutěž pro nás dva, kdo do JHConu vytvoří lepší souborový manažer, takže je na čase začít), Poke kompiloval AS pomocí nového XCode v Mountain Lionu, Factor vystřídal několik platforem jako C64 či MSX a nakonec došlo i na to slibované Spectrum.

Poke zmizel na bus do Brna kolem páté hodiny, my ostatní jsme akci ukončili v osm hodin večer. V Doupěti se zhaslo, Sillicon se vydal zpět do Plzně a já jsem hodil Factora domů, ostatně je to jen na druhé straně pole, u kterého bydlím.

Na akci, která byla zrušena pro nezájem a konala se guerillově ve sklepních prostorách to byl stoprocentní úspěch. Najednou nás bylo nejvíce devět (sobotní večeře), celkově se dá napočítat ještě o dva návštěvníky více. Ano, nebylo to čistě spectristické. Ano, chtěl bych aby příští rok byl KapliCon zase v Kaplici a aby na něj někdo dorazil. Ale takovouto akci si také rád někdy zopakuju. Díky Dexovi za Doupě, díky ostatním za účast a vlastně díky i všem těm, kdo si vymysleli nějaký důvod, proč nepřijet do Kaplice – bez nich by se exilový KapliCon v Praze nikdy nekonal.

PS: Moje fotogalerie, Factorova fotogalerie, Factorův report a Dexův report.