Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Konvolut minirecenzí: koukni článek!

Zatím co v některé elektronice se člověk musí vrtat stále a nebo se v ní vrtá prostě proto, že ho to baví, je tu elektronika, která se jen vybalí z krabice a používá se, aniž by vyžadovala servisní zásahy jakéhokoliv typu. A jelikož více se píše o té první skupině, chtěl bych tento článek věnovat právě té druhé.

Seagate FreeAgent GoFlex Home Network 3TB

Co je to?Síťový disk s gigabitovým rozhraním a kapacitou 3TB
Kolik to stálo?4 442 Kč vč. DPH
Jak dlouho to používám?Od září 2012, tedy přesně dva roky
Během mé roční epizody s intelovským iMacem a zejména poté, co jsem do něj dal SSD, jsem pojal potřebu síťového úložiště. Na 64GB SSD se toho totiž vejde o dost méně, než na 320GB rotujících ploten a navíc, kdo by věřil těmhle moderním pseudotechnologiím? Hned od počátku jsem tedy chtěl Mac-kompatibilní zařízení s podporou Time Machine, které ale přitom bude umět i Sambu, protože v naší domácnosti se najde od každého operačního systému alespoň jeden kus a na disk budeme chtít odkládat všichni. GoFlex Home od Seagate tohle zvládá a navíc ještě umí i FTP, takže na něj lze přistoupit opravdu odkudkoliv.

Odkudkoliv na něj lze vlézt i geograficky, webová služba SeagateShare totiž dovoluje brouzdat obsahem disku skrze flashové rozhraní a to i když je disk ukryt za NAT a nemá tudíž veřejnou IP adresu. Ačkoliv každá webová služba funguje jen dočasně a Flash je strašné zvěrstvo, je to rozhodně milý bonus, který pravidelně využívám.
Seagate GoFlex Home 3TB
Konstrukce boxu je taková, že vyměnit v něm disk je uživatelsky nejen možné, ale dokonce snadné. A jelikož se firmware nenachází nikde na disku, ale v elektronice boxu, nebrání takové výměně ani žádná softwarová příčina.

Box má na sobě kromě gigabitového ethernetu i USB konektor, do kterého lze připojit externí USB disk a rozšířit jím úložiště. Zkoušel jsem tam zapíchnout flashdisk naformátovaný jako HFS+ a nebyl s tím problém. Podle dokumentace by měl GoFlex Home umět nasdílet i USB tiskárnu, což jsem neprověřoval, ale je to pravděpodobné, „krade“ mi i tiskárnu fyzicky připojenou k PowerMacu. Nevím, jak to je vůbec možné, ani proč to dělá, ale je-li Mac zapnutý, pak je tiskárna k němu připojená v síti přístupná pod IP adresou disku.

Sony HWS-BT2A

Co je to?Bezdrátový zvukový adaptér
Kolik to stálo?Zhruba 2600 Kč vč. DPH
Jak dlouho to používám?Od konce roku 2008, tj. téměř šest let
Nenápadnou škatuli s odpudivým názvem jsem koupil Ladě k narozeninám v době, kdy jsme spolu ještě nebydleli, takže ji používáme už skoro šest let. Její funkcionalita je v podstatě stejná, jakou nabízí AirTunes od Apple, tedy bezdrátové přenášení zvuku z jedné části bytu na druhou, jen je namísto WiFi použit BlueTooth a standardní profil A2DP (Advanced Audio Distribution Profile). Běží proto prakticky se vším a bez nutnosti použití speciálního software, stačí připojit reproduktory a spárovat se zařízením, které bude hudbu posílat.

V našem bytě, kde je problém dosáhnout WiFi sítí od routeru v předsíni do místnosti (a to máme jen jednu), protože v cestě stojí dvě desítky dalších sítí z okolí, je na BlueToothu pusto a prázdno, takže se jedná o skvělé bezproblémové řešení. Zaručeně funguje s iOS, Android, Mac OS X, Linux ba dokonce i s Windows Vista.
Sony HWS-BTA2W
Zařízení umí zvuk posílat i opačným směrem: zapojíte do něj kabelem zdroj zvuku a na spárovaném zařízení jej bezdratově odchytíte a přehrajete, ale nikdy jsme neměli potřebu to zkoušet.

Nitecore Intellicharger i4

Co je to?Nabíječka NiCD, NiMH a Li-ion akumulátorů
Kolik to stálo?464 Kč
Jak dlouho to používám?Od června 2013, ergo něco málo přes rok
Když jsem si vloni koupil Sigmu SD9, dumal jsem, jak vyřešit problém s dvojím napájením. Foťák používá pro digitální část čtveřici klasických AA baterií a pro část převzatou z kinofilmové zrcadlovky dvakrát lithiovou baterii CR-123A. U tužkovek to bylo jasné, těch mám nabíjecích dva tucty, potěšilo mě proto, že i ony lithiové se dají sehnat jako akumulátory a hned jsem začal hledat nabíječku, která by zvládla NiMH AA/AAA články i Li-ionky.
Nitecore Intellicharger i4
V diskusních fórech nadšenců do LED svítilen jsem narazil právě na Intellicharger i4. Nitecore je sice čínská firma, ale má certifikaci pro oficiální prodej na trhu v USA a nabíječky vyrábí zájmena pro nabíjení akumulátorů do vlastních vysoce svítivých outdoorových LED lamp. Nenašel jsem jedinou špatnou recenzi, nabíječka uměla vše, co jsem od ní žádal – tj. nabíjet a měřit každý článek zvlášť (při osazení všech slotů dělí nabíjecí proud dvěma kvůli zahřívání) a přesto to není modelářská nabíječka, ke které se musí bastlit pouzdro na baterie – takže jsem ji objednal. Celý ten více než rok funguje skvěle, nabíjím v ní kromě běžných AA/AAA akumulátorů pomocí krokosvorek i placaté Li-ionky z mobilů a vysílaček, takže jsem se vlastně dostal funkcionalitou na úroveň levnější modelářské nabíječky.

Absence informačního LCD mi až tak nevadí, některé informace jsou mi prostě putna, ačkoliv dnes bych zcela jistě objednával novější Digicharger D4. Jediná výtka nakonec nesměřuje k nabíječce, ale k Li-ion akumulátorům Ultrafire 16340, které v Sigmě použít nelze, protože jsou zhruba o milimetr delší, takže můj původní problém jsem vlastně dodnes nevyřešil.

Degen DE1103

Co je to?Rádiový přijímač s velkým rozsahem
Kolik to stálo?1 484 Kč
Jak dlouho to používám?Od prosince 2012, čili zanedlouho dva roky
Tímto zařízením se dostáváme z oblasti IT k rádiotechnice. Pokud člověk zatouží po world-band receiceru, tedy rádiovém přijímači s poměrně širokým laditelným rozsahem a zároveň nechce vyhodit moc peněz, protože přeci jen má i spoustu dalších koníčků a na stromech roste pouze listí, pak stačí překonat odpor k názvu této čínské značky a sáhnout po rádiu DE1103. Nejlevnější značková konkurence totiž začíná na dvojnásobku ceny a pokud nemáte dům s festovní anténou a hodláte poslouchat pouze pomocí teleskopického prutu, interní ferritové antény nebo občas z balkonu spustíte kus dlouhého drátu, pak ani s větším množstvím utracených peněz o mnoho více muziky neuděláte.
Degen DE1103
Rádio má rozsah od 100kHz do 30MHz, laditelných po 1kHz, kde lze poslouchat stanice vysílané amplitudovou či SSB modulací a pak 76-108MHz ve frekvenční modulaci. První jmenovaný rozsah je rozdělen na pásma, která se vyskytují na simulované stupnici a na pásma, která se na ní nevyskytují. Pokud chcete ladit pouze kolečkem (tuner je digitální, kolečko jen posouvá údaj o frekvenci pro procesor), vyberete pásmo a kolečko vás z něj nepustí, cykluje se neustále dokola. Mimo pásmo se dostanete manuálním zadáním frekcence pomocí numerických kláves, dále se už můžete opět posouvat kolečkem, a to do doby, než frekvenčně dojedete do některého z pásem na stupnici. Je to poněkud krkolomné, ale dá se na to zvyknout.

Přijímač potřebuje k provozu čtyři tužkové baterie (AA), v balení je rovnou najdete, jsou nabíjecí a rádio si je umí po připojení adaptérem do sítě i nabít. V balení je i anténa typu long-wire, tedy několik metrů dlouhého drátu. Občas se lze někde dočíst, že po připojení antény přijímač nevratně vyhořel, já zatím tuto smůlu neměl. Nalezené stanice lze uložit do vnitřní paměti, u které je obvykle udáváno 99 míst, což je ale způsobeno neznalostí hexadecimální soustavy u zahraničních recenzentů – displej sice má pouze dvě místa, ale kromě čísel umí i písmenka A-F. A jako bonus je v balení sáček na přenášení, který je z pravého ropného semiše a zabraňuje poškábání přístroje.

Jako všechny levné čínské přístroje založené na SDR principu (softwarové rádio) i Degen DE1103 má nějaké ty nedostatky. Občas je někde slyšet něco, co tam určitě nemůže vysílat, například když někde v oblasti leteckých majáků naladíte Český rozhlas, určitě vás to znejistí. Není to ale tak tragické jako u proslulých RTL-SDR donglů a rádio se dá používat ke svému účelu. Najdu si sice na poslech čas jen velmi sporadicky, ale většinou to stojí za to.

Sencor SMR 600 Twin

Co je to?Vysílačky pro pásmo PMR446
Kolik to stálo?1199 Kč vč. DPH
Jak dlouho to používám?Od konce února 2012, už dva a půl roku
A nakonec elektronika, se kterou trávím ročně přes sto hodin, a přesto jsem se tu o ní ještě pořádně nezmínil: PMR vysílačky Sencor SMR 600 Twin. Prakticky stejné stanice se prodávají i jako Brondi FX Dynamic, MAXCOM WT 350 Dynamic nebo Stabo freecom 650. Podle toho, co se mi podařilo zjistit, se uvnitř vůbec neliší, nebo se liší jen typem osazených pasivních součástek, nicméně to se mohou lišit i v rámci různých výrobních období jedné značky. Z venku se pak odlišují jen potiskem a cenovkou a ačkoliv některé ilustrační obrázky naznačují že Brondi má na displeji ukazatel síly signálu, reálnou fotku s tímto ukazatelem jsem nenašel ani jednu. Přitom rozdíl ceny mezi Sencorem a Brondi byl v době nákupu dvojnásobný.

V balení jsou dvě stanice, jeden nabíjecí dvojstojánek a osm mikrotužkových NiMH akumulátorů (AAA). Vysílací parametry jsou dané mezinárodní normou pásma PMR446, takže tu není příliš co vymýšlet: neoddělitelná anténa, osm kanálů mezi 446,00625 a 446,09375 MHz, vyzářený výkon 0,5W. Udávaný dosah 8km je číslo vycucané z prstu – mezi věžáky se nemusíte dovolat ani kilometr, z parkoviště ještědského hotelu si pak bez problémů popovídáte s někým na Šumavě (200km).

Sencor SMR 600 Twin
Co mají vysílačky oproti většině konkurence ve stejné cenové hladině navíc, jsou slušně zpracované analogové a digitální subtóny. Subtón slouží k „privátnímu“ vedení hovoru, pokud jej zapnete, uslyšíte jen protistanice se subtónem stejným. Zdání soukromí je ovšem pofidérní, stanice s vypnutým subtónem slyší všechna vysílání a navíc subtón lze zjistit, protože se opravdu jedná jen o uchem neslyšitelný tón přimíchaný do relace. Ty nejlepší vysílačky ho umí odhalit ihned, ty levnější o něm netuší a neumí ho ani použít a ty uprostřed ho umožňují skenovat, což je i případ SMR 600. Sken je celkem rychlý, projít všech 38 analogových a 83 digitálních trvá pár pár desítek sekund, vypadá to že subtóny jsou skenovány po více najednou.

Sencory doporučuju, kudy chodím. Díky nim mám na polici nad postelí tři poháry z PMR Cupu a k nim v knihovně tři diplomy. Brzy s nimi budu mít za sebou tisícovku spojení a kromě opravdu blbých meteorologických podmínek, kdy mi v lednu na Ještědu v -15°C při 100% vzdušné vlhkosti začala uvnitř stanic zamrzat pára, mě ještě nikdy nezklamaly.

Tento článek vznikal poměrně dlouho. Tak dlouho, že jsem zhruba od poloviny očekával, že mě některé ze zařízení v něm uvedených zradí, leč nestalo se. Kéž by všechna ostatní technika v mém životě fungovala takhle.

PS: Pokud snad někdo z vás přemýšlí, proč se článek jmenuje, jak se jmenuje, pak asi nikdy nic nekupoval na Aukru.