Za jídlo, šaty a vzduch otročíme na programech z temných světů

„Oprava“ vyplaveného telefonu Nokia E7

Sestra na svojí E7 nedá dopustit – má dotykáč i QWERTY klávesnici, konstrukce je opravdu bytelné a navíc vzhledné a co víc si dnešní dívka může přát? Určitě by si mohla přát, aby jí ho někdo hospodě nevyplavil pivem…

Byla to taková oprava neoprava. Telefon byl polit, následně tři dny provozován jako by se nechumelilo a až když přestala fungovat většina tlačítek po jeho obvodu a baterie se vybíjela sama od sebe velkou rychlostí, napadlo někoho, že kyselá tekutina uvnitř elektroniky asi není nic moc. Telefon jsem rozebral, kompletně umyl (voda, líh), odrbal počínající korozi, vysušil stlačeným vzduchem a následně celý den dosušoval hozený v hrnku s rýží na vlažném radiátoru. Po opětovném složení a nabití baterie telefon zatím funguje jak má. Je samozřejmě otázkou jak dlouho bude trvat, než se projeví nějaká další závada, ale teď je už deset hodin zapnutý. Vyzkoušel jsem 3G data, GPS a foťák a z baterie ubyl jeden dílek (zbývá šest).

Nokia E7

Několik věcí mě ale překvapilo:

  • Daní za bytelnou konstrukci je neuvěřitelně opruzný způsob rozebírání. Nejsložitější z mých dosavadních mobilů (alespoň z těch, do kterých jsem se dobýval) byl sešroubován šesti šrouby. Tady je třeba odstranit osm šroubů tří různých velikostí jen proto, aby se člověk dostal k baterii. Pro rozebrání až na jednotlivé základní díly je třeba uvolnit ještě minimálně dalších deset. Pokud se o to pokusíte, rozhodně mohu doporučit si nejdříve prohlédnout videoškolení od Nokia Care Academy, které je sice namluveno otravným strojovým hlasem, ale pro základní zorientování se v telefonu postačí.
  • Téměř všechny šrouby (a některé menší součástky) jsou ve zmíněném videu označeny jako „non-reusable“ (na jedno použití) a mají být po uvolnění vyhozeny a nahrazeny novými. Všechny ale jdou zašroubovat zpět a bytelně drží. U jednoho křížového šroubu velikosti 0 jsem trochu ohlodal kříž, protože šroub byl zaschlou tekutinou přilepen. Plochý šroubovák stejné velikosti ale vše vyřešil a šroub šel ven i zpět (Kde bych taky asi sehnal jiný?).
  • Baterie, ač špatně přístupná, není žádná kubistická specialitka přiblemtnutá k plošňáku a připojená konektorem neurčitého patvaru. Je naprosto standardní kvádrovitá nokiácká baterie.
  • Složení telefonu není časově ani náhodou stejně rozsáhlé jako jeho rozebrání. Rozebíral jsem dvacet minut, skládal téměř tři hodiny. Kvůli vyčištění jsem totiž rozebíral nad rámec videonávodu, který neřeší rozložení otevíracího mechanismu displeje. Jen jeho složení mi trvalo hodinu a půl, z čehož naprostou většinu mi zabralo zjišťování, odkud vypadla ta malá černá věc, která ze všeho nejvíce vypadá jako 73x zmenšený špunt do vany. Teď už to vím – je to součást toho většího z pantíků. Další dobrý poznatek je, že krytka pantů, která způsobuje pružení displeje při otevírání a zavírání se přišroubovává v co nejvíce otevřené poloze displeje, jinak mechanismus funguje opačně – telefon se z ničehož nic sám otevře a v zavřené poloze nedrží. Normální funkcionalita je naopak taková, že zavřený telefon nemá naprosto žádnou vůli a při otevírání lehce zapruží a pomůže uživateli s vyklopením displeje.
  • Symbian. Nikdy jsem neměl příležitost zkoumat ho více než pár minut až teď. I když se mi Windows Phone líbí a je to asi nejpoužitelnější software, který Microsoft kdy vyplodil, Symbian ho strčí do kapsy. A pro mě osobně taky strčí do kapsy Android a iOS. V poslední verzi, kterou má sestra na telefonu nainstalovanou, je to moc pěkný a příjemný systém a zahodit ho byla prostě chyba, Nokia si svůj osud plně zaslouží.

Vylovení, vysušení, odbahnění tedy proběhlo alespoň na první pohled dobře. Já jsem o něco chytřejší a osobně doufám, že telefon ještě chvíli vydrží – nemá na současném trhu žádnou náhradu.