Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Pět let s gé pět

Pomalu ale jistě se blíží dekadicky kulaté výročí neblahé události, kdy se jistá proslulá americká počítačová společnost rozhodla opustit stranu bigendianového ortogonálního Dobra a přidala se na stranu intelovského Zla. Vesmír tím bohužel nezanikl, naopak nastartoval se sprint za nový a lepší svět, kde bude logo nakousnutého jablka úplně na všem – na počítačích, mobilech, tabletech, hodinkách, autech a možná i na celozrnném chlebu a spodním prádle.

Zcela dobrovolně jsem se rozhodl minimalizovat svou účast na tvorbě takového světa a vybavil jsem se dostatečně silným strojem, abych s ním vydržel tak dlouho, než období Temna skončí a někdo zase objeví RISCové procesory. Tím strojem je PowerMac G5 a 19.12.2014 to bylo pět let od chvíle, co jsem jej tramvají, autobusem a závějí sněhu dotáhl domů.

Když jsem počítač kupoval, byly mu už čtyři (má nálepku Apple Reconditioned Product ze dne 5.5.2005, tj. je to stroj vrácený v záruce, který byl uveden do stavu pro další prodej), respektive pět (modelová řada vyráběná od června 2004 do dubna 2005), respektive šest (procesorové desky nesou datum výroby 2003) let, měl tedy už něco za sebou.

PowerMac G5 pohled dovnitř

Během pěti let jsem počítač dvakrát rozebral kompletně – poprvé hned po devíti měsících kvůli výměně zdroje, podruhé relativně nedávno kvůli přepastování procesorů – a několikrát částečně: Na počátku bylo třeba vyměnit nefunkční grafickou kartu (Radeon 9800 Pro) za funkční v podobě přeflashované PC verze. Následně jsem vylepšil velikost osazené RAM z 2.5GB na 4GB, chvilku jsem experimentoval i s 5GB, ale až na maximálních 8GB jsem to nikdy nedotáhl, nebylo důvodu. Vyměnil jsem optickou mechaniku za takovou, která umí DVD-RAM a LightScribe, zkoušel jsem různé USB karty a experimentoval se SSD.

V listopadu 2013 jsem sobě a PowerMacu nadělil větší a lepší monitor.

Desktop mého PowerMacu G5 z 15.2.2015

Pět let už na PowerMacu dělám vše, co na počítači dělat chci. Brouzdám webem (a gopherem), poslouchám u toho hudbu, emuluju nejrůznější platformy, programuju, skriptuju, tvořím své weby (a gopher), zpracovávám fotky, občas upravím nějaké to video a mimo jiné píšu tyto řádky.

Na konci listopadu 2014 v OS X po letech něco ošklivě podělalo a já začal v iPhoto 09 přicházet o fotky, odstavil jsem jej proto z časových důvodů PowerMac na druhou kolej. Teď jsem se k němu vrátil, přeinstaloval Mac OS, obnovil ze zálohy co bylo třeba, začal instalaci Linuxu (Gentoo PPC64/64ul) na samostatném diskovém oddílu a druhou pětiletku začínám s čistým stolem. Pár úprav a oprav by to ale ještě chtělo, aby byl stav stroje stoprocentní:
  • Když jsem chvíli byl posedlý šetřením elektřiny, vypínal jsem každý večer prodlužku vedoucí k PowerMacu. Po roce to vzdala původní baterie na desce, takže jsem ji vyhodil a od té doby jedu bez ní. Přesto bych ji rád koupil abych při výpadcích proudu nemusel nastavovat čas, přesněji řečeno aby si ho nemusel Mac nastavovat po bootu sám přes NTP – než to stihne, udělají se nějaké zápisy na disk a já pak dumám nad tím, kde se mi vzaly na disku soubory z dřevních disco časů.
  • Stále se spoléhám na dva 320GB SATA disky, které v počítači už byly, když jsem jej koupil. SMART se na obou tváří, že jsou v nejlepším pořádku, pravidelně zálohuju, ale i tak bych se cítil líp na disku novějším. Je to ale těžké – SSD jsem zkoušel dvakrát, bylo to bezva, ale bez podpory TRIM v systému je to spíš loterie funkčnosti. SSHD jsou pěkná věc, ale obávám se že v případě dvou systémů na jednom disku je aktuálně nabízená kombinace 1TB/8GB dost malá ve své SSD části. Takže čekám a doufám, že SMART ještě chvíli svůj optimismus udrží.
  • Grafická karta funguje, ale to že na ní za tři roky explodovaly a odlétly tři kondenzátory bych asi neměl přehlížet donekonečna. Jelikož hry z tohoto tisíciletí prakticky nehraju a to ani ty z doby, kdy byl PowerMac G5 žhavou novinkou, není pro mě Radeon 9800 Pro nezbytností. Smířil bych se i se slabší kartou s podporou Core Image a Quartz Extreme, nejlépe aby byla chlazená pasivně a nepotřebovala dodatečné napájení. Teď z jediného Molex (tedy spíš Mate-N-Lok) konektoru napájím vypalovačku, grafickou kartu a její ventilátor a nejsem si jist, zda to zdroji dělá dobře.
  • Pořád si říkám, že když už mám v počítači osm paměťových slotů a v každém z nich může být i 1GB modul, je škoda mít tam přesně polovinu. Mac OS X ve verzi 10.5.8 je sice 64-bitový jen na úrovní BSD subsystému, v Linuxu bych ale mohl pamět zcela určitě k něčemu použít. Jen co vymyslím k čemu a jen co bude osm stejných 1GB DDR modulů stát méně, než je zbytková cena počítače, tak si je pořídím.
  • Periferie. V období, kdy jsem ještě byl mladým hejskem (vedou se spory, zda již toto období skončilo) jsem podlehl malým bezdrátovým myším a placatým klávesnicím, teď ale mé končetiny začínají pomalu říkat, že by chtěly něco jiného. Uvažuju proto o mechanické klávesnici s klasickým zdvihem místo placaté membránovky a hlavně o trackballu místo myši, nejdřív ale musím nasbírat nějaké reference. Ono vyhodit v záchvatu zuřivosti ze třetího patra klávesnici za 150Kč je něco jiného, než totéž udělat s klávesnicí za 150USD.
PowerPC

Na to, že jsem kupoval zcela odepsanou platformu bez budoucnosti to vůbec nebyly špatné roky. Pokud bych měl operovat s hypotetickou situací, že se počítač neopravitelně rozbije (zdroj mě už nezaskočí, mám náhradní), na světlé zítřky se při výběru následujícího rozhodně neblýská:
  • Úplně nejjednodušší by bylo sehnat si stejný počítač. Sigma Photo Pro totiž jinde než v Mac OS (nebo pod Windows) neběží a na své krásné Sigmě SD9 přestat fotit nehodlám.
  • Další variantou by bylo oprášit IntelliStation POWER 185 a přesvědčit Linux, že nemá prohazovat barevné kanály v X Window Systemu. OS X by tam pomocí virtualizace jít mohl také a pokud ne OS X, tak OS 9 určitě a to mi pro zpracování RAWů stačí. Nevýhodou je hluk počítače – mocné SCSI disky nejsou věc, kterou chcete mít v obýváku.
  • Mohl bych si také opatřit nějaký novější POWER stroj. Ty s Power6 a novějšími mají v Linuxu skvělou podporu, rozhodně lepší než poněkud netradiční IntelliStation 185. Bohužel jsou ještě mnohem hlučnější, protože u nich nikdo nejen že nepředpokládal obývák, ale ani hlučnější kancelář – to jsou stroje do serverovny.
  • No a úplně nakonec je tu vždycky možnost na všechno se vykašlat a koupit si Raspberry Pi. Ono co si budeme povídat – aktuální generace bude už jen o trochu pomalejší než můj PowerMac, žere pravděpodobně 140x méně než můj PowerMac a je asi tak o 90dB tišší než můj PowerMac.
Takovou prohru si ale fakt nechám až úplně nakonec, proč hned myslet na temné konce, když máme za sebou teprve první pětiletku?