Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Portejblismus

Každá správná hlava státu ví, že s různými -ismy je třeba důsledně zatočit a je zcela jedno, zda se jedná o dalajlámismus, meteorismus nebo kubismus. Nejsem prozatím hlavou žádného státu, a proto mohu veřejné přiznat, že jsem portejblista.

Náš kbelský byt není zrovna ideální místo pro vysílání. V pásmu PMR446 to ještě relativně ujde – dovolám se z balkónu na pražské Háje, do Krkonoš, na Ještěd, na polskou Wysokou Kupu, k Jičínu a jednou mi odpověděl i někdo z Nymburka. Na soutěžní starty do Československého PMR Cupu to je ale málo. Zkoušel jsem to hned v lednu 2012, tenkrát to stačilo na první místo, ale to ještě konkurence spala zimním spánkem. Pro komunikaci na CB jen s prutem na zábradlí je to navíc ještě mnohem mnohem horší. Nezbývá tedy, než každý měsíc naházet vysílačky do báglu a vyrazit na portejbl.

Poprvé jsem portejbloval v únoru u hvězdárny v Ďáblicích, která je na nejvyšším odkrytém místě v okolí Kbel. Je to tam lepší než doma, během celého roku jsem tam byl ještě mnohokrát (většinou druhý den po startu z jiného kopce kvůli nabrani dalších bodů), ovšem vzhledem k nadmořské výšce kolem 300m to taktéž není žádná sláva. Přesto není problém s PMR i s CB ručkou zvládnout vše, co na balkóně a přidat západní část Prahy, Kladno, kopce na České Sibiři nebo třeba Krušné hory. Stačilo to jen na druhé místo, konkurence se totiž začala nebezpečně probouzet.

V březnu jsem se rozhodl vzít PMR Cup profesionálně a vyrazit na nějaký skutečný kopec. Tento výšlap na Milesovku jsem zde už popisoval, takže článek jen připomínám. Byl jsem po něm pln optimismu, ovšem jen do doby, než jsem se podíval, jak je na tom konkurence. Skončil jsem až na třetím místě a vrchol průběžného pořadí se začal ztrácet v mlze. Rozhodl jsem se ale bojovat dál. S velkým náskokem vítězící Expedici Tukan jsem pustil z hlavy hned v dubnu a snažil se po zbytek roku alespoň s náskokem uhájit druhé místo. Míla Barrandov je totiž i ve svých 83 letech velmi aktivní a v některých měsících mě v pořadí předběhl. Přál bych si abych na tom byl v roce 2066 stejně.

Ještěd šestkrát jinak
Ještěd v šesti měsících, na šesti portejblech, šestkrát jinak.

V dubnu jsem poprvé od školních let vyrazil na Ještěd. Lítá to z něj na všechny strany a já s více než dvojnásobkem bodů proti předchozímu měsící očekával, že se konečně dostanu dopředu. Neočekával jsem ovšem, že Expedice Tukan bude mít bodů ještě čtyřikrát více a už jen tímto startem se vzdálila mému skóre natolik, že jsem ji až do konce roku nedohnal. Jestěd jsem si ihned oblíbil a vyrazil na něj i v červnu, srpnu, říjnu, listopadu a prosinci. Právě na Ještědu se mi podařilo být od října každý měsíc první a celkové druhé místo v průběžném pořadí tak začalo dostávat pevnější obrysy.

Zpět ale do první poloviny roku. V dubnu jsem s Luďkem Bory portejbloval během akce DXing memoriál Milana 42 na kótě Brno a poprvé vzal na kopec i CB ručku Allamat 93. Překvapilo mě, že jsem z Radče udělal na obyčejný pendrek několik spojení přes 100km, což jsem bez pořádné antény na tomto pásmu nepovažoval za možné. Člověk se ale stále učí, na kopci jsme byli až do druhé hodiny ranní, povídali na pásmech CB, PMR i na VHF/UHF sdílenkách a několik dní poté jsme se pod volačkou Expedice Patyzon přihlásili do Éteru bez hranic 2012.

Expedice Patyzon - Velká Deštná
Čárlí tango jedenáct – Expedice Patyzon – Velká Deštná.

Pro EBH2012 jsme vybrali Velkou Deštnou v Orlických horách. I zážitky z téhle akce jsem tu už popisoval, takže směle zabrouzdejte do staršího článku. Jen doplním, že v rámci ČR jsme skončili na 7. místě z 26 a celkově v česko-slovenském vyhodnocení 12. ze 48. To není na první CB závod, s půjčenou stanicí i anténou, nevyzkoušeným stožárem a lidi neznalé provozu vůbec špatné, škoda že dalších závodů v roce 2012 jsme se už nezúčastnili. A když jsem už byl na Velké Deštné, uskutečnil jsem tam i květnový start do PMR Cupu. Měl jsem bez pěti bodů tři tisíce a realizoval jsem tam svoje doposud nejdelší spojení v PMR pásmu – 188km na Velkou Javořinu. S půlwattovou hračkou to není špatné.

Mapa spojení z Velké Deštné
Mapa spojení z Velké Deštné.

Od začátku června po celé léto jsem nepravidelně vyrážel s CB sestavou do nedalekého letňanského lesoparku a z něj se mi podařilo spojení až do Londýna, což je 1049km. Ano, praví CB DXmani mají spojení i násobně delší, ale pro začátek to potěší.

PMR Cup jsem v červnu odbyl opět na Ještědu, v červenci jsem se ale rozhodl zkusit něco nového a vyrazil na Černou Horu v Krkonoších. Tenhle kopec má výhodu v tom, že leží ve dvou lokátorech, takže stačí popojít pár metrů a s trochou štěstí uděláte dvojnásobný počet bodů zdarma. Žel spiklo se proti mě počasí a při pohledu na bouřková mračna a podle ohlasů v éteru jsem raději nečekal a vyrazil dolů dříve. Bylo z toho tak druhé místo i přes fakt, že Tukani tento měsíc netukali.

Kromě PMR portejblu jsem v rámci Expedice Patyzon udělal i celonoční CB portejbl na Velkou Javořinu, která je mezi ostatními CB-vysílačkáři velmi oblíbená. I přes psí počasí jsme tam ze stanu vysílali až do jedné hodiny po půlnoci. Pravda 52 spojení s nejdelším o hodnotě 148km je vysloveně slabota, ale při tom jak příjemné počasí panovalo v červenci se nebylo co divit.

Portejbl na Jizeře
Já, portejblující na Jizeře.

Po slaboučkém srpnu jsem v září změnil lokál, tedy spíše lokátor. Vyrazil jsem na Jizeru, ze které je Ještěd sice na dohled, ale narozdíl od něj je to kopec, na který se musí kus pěšky a netočí tam rádlera ani kofolu. Vylezl jsem tam na skálu (na tu bez kříže), na kterou turisti nechodí a z ní se pár hezkých spojení udělalo. Po doplnění o pár spojení od Ďáblické hvězdárny to bylo přesvědčivé druhé místo.

Všechny zbývající měsíce roku jsem proportejbloval na Ještědu a zároveň jsem už po zbytek roku byl vždy na prvním místě. Nakonec jsem skončil druhý. Dostanu pohár, stihl jsem to akorát – od příštího roku ho dostává jen vítěz a na toho mi letos chyběla třetina bodů. Jsem rád, že tuhle soutěž Žán Braník a Dragon Praha organizují, sice se nás pravidelně účastní kolem pěti, za rok bylo celkem 11 účastníků, ale tendence vypadá vzestupně.

PMR i CB mají svoje kouzlo. Obojí jsou veřejně přístupná pásma, na které nejsou třeba žádné zkoušky. Stanice stojí v rozmezí několika stokorun až několika tisíc. První funguje nejlépe z kopců a to v jakoukoliv denní dobu – potřebuje totiž přímou viditelnost. Druhé pásmo také funguje dobře z kopců (ostatně kopec je dobrý vždy, ční totiž tak nějak nad krajinou), ale není to nezbytně nutná podmínka. Odráží se totiž dobře od některých atmosféry a dosáhne tak i mimo přímou viditelnost z dané kóty. Navíc se chová diametrálně odlišně během dne a během noci. Jak PMR tak CB doporučuji zkusit. Ve světě, kde je na všechno třeba operátor, BTSka a poplatky je pěkné zkusit to hezky postaru – stanice si povídá přímo s protistanicí a nepotřebuje k tomu nikoho dalšího. Třeba vás to také chytí a letos se uslyšíme. 73!

PS: Všechny svoje aktivity se snažím pravidelně publikovat na svém rádiovém webu. Sice jsem tam teď poněkud ve skluzu, ale v únoru se plánuje velká aktualizace.