Během zkouškového jsem se na přepisování historické knihy ze Stalinského Ruska z vysoka vykašlal. Měl jsem totiž historie až nad hlavu – ve škole zkoušky z předmětů "Hospodářský a politický vývoj Dálného východu ve 20. století" a "Hospodářský a politický vývoj Evropy ve 20.století" a doma jsem přečetl dvě knihy "Jan Slavík – Leninova vláda" a "Viktor Suvorov – Všechno bylo jinak", které mi mimochodem zasadily Zapotockého Bolševický ráj do správného kontextu, protože časově zapadá mezi ně.
Teď už ale zpět do Sovětského svazu, čtěte a případné překlepy mi směle hlaste, ať si je opravím.

Jak jsem slíbil, tak i činím. Zde je úvod z knihy, o které jsem včera psal. Čeština první poloviny minulého století je trochu jiná, zejména větné čárkování bylo o hodně bohatší. Snažím se nic neměnit, takže si užijete i těchto zvláštností.
Další text očekávejte v příštím týdnu.

...nikoho nezabije.

Blbý titulek k blbému článku.

Nejdříve jsem psal bakalářskou práci, pak mi do návštěvy nového Star Treku vstoupilo jedno výročí a poté už jsem se učil na státnice. Dneska jsem si ale dopřál ten kulturní zážitek a došel jsem se na nový Trek podívat. Mno, co vám budu povídat...

Pípavá počítačová muzika, míchaná se zvukem syntezátorů, či jiných hudebních nástrojů. případně vokálním zpěvem. Většina z vás asi netuší o čem mluvím, pokud se ale pohybujete ve světě počítačů a zvláště těch, které už jsou dneska retro, pak vás nemůže jen tak minout. Na jednoduchém a na první poslech rozpoznatelném zvuku osmibitových a šesnáctibitových počítačů, respektive jejich zvukových čipů založila svoji tvorbu řada skupin. Jelikož moje iTunes obsahují gigabajty a gigabajty takovéto hudby, rozhodl jsem se osvítit i vás.

Jsou filmy dobré, na které se podíváte a odcházíte z kina spokojeni.
Pak jsou filmy skvělé, na které se rádi díváte opakovaně, máte je doma na DVD, a znáte zpaměti zaždou minutu děje.
A pak jsou tu filmy, kde si po dvaceti minutách začnete zuřivě prohledávat kapsy, zda by se v nich nedalo najít něco, čím si lze vydloubnout oči a propíchat bubínky...
Poslyšte, jak jsem se na jeden takový vypravil.

Kylie Minogue jsem nikdy moc neposlouchal. Vím, že existuje, znám jednu či dvě písničky a tím to hasne. Když jsem ale náhodou o víkendu zjistil, že ženský vokál v písni Where The Wild Roses Grow je ona, začal jsem se zajímat víc. A tak jsem našel její poslední album Kylie X.

Po roce 1989 podle mě vzniklo tak málo dobrých (=opakovatelně koukatelných) filmů, že by člověk k jejich spočítání nevyužil ani všechny prsty jedné ruky. O to příjemněji jsem byl překvapen tím, co jsem včera viděl na ČT1. Dokonce jsem byl překvapen tak příjemně, že jsem kategorii Music přejmenoval na Culture a přináším vám následující blábol.

Je to tady, další komiks. Sám jsem nečekal, že najdu čas na to ho dát dohromady, ale stačilo nespat a povedlo se.

Blog bez komiksu je jako Škoda 120 bez šestirychlostní převodovky, motoru z Forda Mondeo a výfuku s alespoň deseticentimetrovým průměrem – spousta nevyužitého potenciálu, průměr a nuda. Ačkoliv kreslit naprosto neumím, rozhodl jsem se, že z této šedi průměrných blogů vybočím (Jak těžké to může být, jednou za čas nakreslit pár okének ?). A že jsem to já, půjde o velmi pixelovatý, povětšinou černobílý, na Psionu kreslený, vlastním fontem popsaný komiks...

... nebo alespoň modrou kazetu.

Ne nezbláznil jsem se. Opravdu to souvisí s hudbou.

Sandra: Reflections aneb Stará dobrá popová Sandra v novém moderním kabátě.

Yes, I enjoy Factor6 a lot !