Jen pár kilometrů od Nové Bystřice – města, v němž jsem prožil prvních dvacet let své existence – se nachází zajímavá historická památka, kterou doslova a do písmene tesaly dějiny.
Kdybych se zabýval jen výpočetní technikou, asi bych se už dávno zbláznil. Proto jsem si na VŠE vybral jako vedlejší specializaci Moderní hospodářské dějiny. Posledním předmětem této specializace pro mě byla Metodologie a historiografie novodobých hospodářských a sociálních dějin. Předmět je celý o tom, jak se máme na historii dívat, jak v ní máme hledat a zejména o tom, jak máme s nalezenými informacemi naložit.
Předmět vyžadoval sepsání semestrální práce a já jsem si vybral téma, které mě už delší dobu zajímá. Práci s názvem uvedeným v titulku tohoto článku si můžete stáhnout zde a přečíst. I když k ní měl vyučující nějaké výhrady, její hodnocení odpovídalo 80% možného maxima. Třeba vás zaujme.
Na mém blogu nelinkuju cizí videa příliš často. Tentokrát ale udělám výjimku, neboť níže umístěné video je opravdu neskutečným audiovizuálním zážitkem :-)
Generálovi TDM a celému jeho produkčnímu týmu gratuluji k dokonalému produktu.
Po několika letech se opět vyskytl film, kvůli kterému jsem se rozhodl obětovat spánek a vyrazit na jeho půlnoční premiéru. Ano, pokračování kultovníhoho Tronu...
Během zkouškového jsem se na přepisování historické knihy ze Stalinského Ruska z vysoka vykašlal. Měl jsem totiž historie až nad hlavu – ve škole zkoušky z předmětů "Hospodářský a politický vývoj Dálného východu ve 20. století" a "Hospodářský a politický vývoj Evropy ve 20.století" a doma jsem přečetl dvě knihy "Jan Slavík – Leninova vláda" a "Viktor Suvorov – Všechno bylo jinak", které mi mimochodem zasadily Zapotockého Bolševický ráj do správného kontextu, protože časově zapadá mezi ně.
Teď už ale zpět do Sovětského svazu, čtěte a případné překlepy mi směle hlaste, ať si je opravím.
Jak jsem slíbil, tak i činím. Zde je úvod z knihy, o které jsem včera psal. Čeština první poloviny minulého století je trochu jiná, zejména větné čárkování bylo o hodně bohatší. Snažím se nic neměnit, takže si užijete i těchto zvláštností.
Další text očekávejte v příštím týdnu.
Nejdříve jsem psal bakalářskou práci, pak mi do návštěvy nového Star Treku vstoupilo jedno výročí a poté už jsem se učil na státnice. Dneska jsem si ale dopřál ten kulturní zážitek a došel jsem se na nový Trek podívat. Mno, co vám budu povídat...
Pípavá počítačová muzika, míchaná se zvukem syntezátorů, či jiných hudebních nástrojů. případně vokálním zpěvem. Většina z vás asi netuší o čem mluvím, pokud se ale pohybujete ve světě počítačů a zvláště těch, které už jsou dneska retro, pak vás nemůže jen tak minout. Na jednoduchém a na první poslech rozpoznatelném zvuku osmibitových a šesnáctibitových počítačů, respektive jejich zvukových čipů založila svoji tvorbu řada skupin. Jelikož moje iTunes obsahují gigabajty a gigabajty takovéto hudby, rozhodl jsem se osvítit i vás.
Jsou filmy dobré, na které se podíváte a odcházíte z kina spokojeni.
Pak jsou filmy skvělé, na které se rádi díváte opakovaně, máte je doma na DVD, a znáte zpaměti zaždou minutu děje.
A pak jsou tu filmy, kde si po dvaceti minutách začnete zuřivě prohledávat kapsy, zda by se v nich nedalo najít něco, čím si lze vydloubnout oči a propíchat bubínky...
Poslyšte, jak jsem se na jeden takový vypravil.
V sobotu jsem se v holešovickém squatu Milada zúčastnil koncertu punkové skupiny Peter Nať. Že vám to nic neříká? Mikezta a Ellvise znáte? Tak to znáte i dva z členů zmiňované kapely. Jelikož jsem měl s sebou svůj foťák, můžete se i vy podívat, jak to tam vypadalo.
Kylie Minogue jsem nikdy moc neposlouchal. Vím, že existuje, znám jednu či dvě písničky a tím to hasne. Když jsem ale náhodou o víkendu zjistil, že ženský vokál v písni Where The Wild Roses Grow je ona, začal jsem se zajímat víc. A tak jsem našel její poslední album Kylie X.
Po roce 1989 podle mě vzniklo tak málo dobrých (=opakovatelně koukatelných) filmů, že by člověk k jejich spočítání nevyužil ani všechny prsty jedné ruky. O to příjemněji jsem byl překvapen tím, co jsem včera viděl na ČT1. Dokonce jsem byl překvapen tak příjemně, že jsem kategorii Music přejmenoval na Culture a přináším vám následující blábol.
Blog bez komiksu je jako Škoda 120 bez šestirychlostní převodovky, motoru z Forda Mondeo a výfuku s alespoň deseticentimetrovým průměrem – spousta nevyužitého potenciálu, průměr a nuda. Ačkoliv kreslit naprosto neumím, rozhodl jsem se, že z této šedi průměrných blogů vybočím (Jak těžké to může být, jednou za čas nakreslit pár okének ?). A že jsem to já, půjde o velmi pixelovatý, povětšinou černobílý, na Psionu kreslený, vlastním fontem popsaný komiks...
